Článek
„Když dáte měsíčně tisícovku do podílových fondů, za rok vám vrátíme pětistovku. Zaplatíme vám tak poplatky a ještě možná vykryjeme výkyvy na trhu.“
„Podílové fondy můžete nakupovat už od stokoruny a u vybraných navíc odpouštíme vstupní poplatek.“
„Při každé platbě kartou si můžete odkládat malé částky od 10 Kč do 50 Kč. Ty pak při dosažení stokoruny převedeme do vámi předem vybraného fondu.“
„Když aspoň devětkrát nakoupíte podílové fondy minimálně za pětistovku, za rok vám přidáme dvě procenta navíc.“
To jsou jen některé z nabídek, kterými se banky pokoušejí zlomit pověstné české „konzervy“ a odklonit část jejich peněz ležících ladem na obyčejných účtech do investičních produktů. Bohulibý cíl pomoct klientům zhodnotit jejich peníze aspoň nad inflaci je tím, čím se banky zaštiťují.
„Jedním z důvodů podpory investičních produktů v očích klientů je jejich edukace. V současné době, kdy je nadbytek likvidity, je určitě lepší naučit se peníze dávat i do sice rizikovějších, ale potenciálně výnosnějších produktů,“ vysvětluje produktový šéf Equabank Ondřej Hák. „Když máte peníze v hotovosti nebo na běžných či spořicích účtech, opticky se sice částka nemění, ale inflace z hodnoty peněz ujídá,“ doplnil.
Silnou motivací finančních institucí je samozřejmě také na podobných akcích vydělat. Běžné bankovní produkty jsou totiž čím dál větší měrou regulovány i co do výše poplatků, které si za ně finanční domy mohou brát. K posledním případům patří zastropování výše mezibankovních poplatků za platbu kartou či omezení poplatku za předčasné splacení úvěru.
Nově od 15. prosince platí zákaz zpoplatňovat eurové platby (tzv. SEPA platby) víc než ty korunové. Pokud si tedy banka za zadání platebního příkazu v korunách nebere nic, nebude si moci účtovat ani poplatky za platbu v eurech.
Banky proto hledají jiné zdroje výdělku. A investice jsou jedním z nich. Podílové fondy, respektive investiční společnosti, které je spravují, inkasují vstupní, manažerské (za průběžnou správu fondu) nebo výstupní poplatky. Jejich výše zpravidla roste podle rizikovosti – fondy peněžního trhu si strhávají méně než akciové fondy. V mnoha institucích má akce na podporu investování podobu odpuštění nějakého poplatku. Sleva ale není zadarmo.
„Banky sice lákají na nulové poplatky, ale to se zpravidla týká pouze vstupních poplatků. To, na čem vydělávají, je management fee. Tedy poplatek za správu fondu. Ten bývá okolo 2,5 procenta ročně a to již tak zanedbatelné není,“ vysvětluje Michal Čapek, jednatel poradenské firmy Capek&Co.
Banky jakožto distribuční kanál mohou také dostávat z prodeje fondů provize. „Naše provize je v takovém případě rovna výši vstupního poplatku,“ upřesňuje mluvčí ING Bank Pavel Heřmanský.
„Banky a investiční společnosti nemají provizi za zprostředkování prodeje investičních fondů. Žijeme z poplatků, v tomto případě za obhospodařování,“ konstatuje mluvčí Raiffeisenbank Petra Kopecká.
Podle ekonoma poradenské společnosti Partners Martina Mašáta je cílem těchto promo nabídek upozornit na konkrétní fondy a tím zvednout povědomí o značce a navýšit potenciálně prodej. „Všeobecně je zvláštní již to, že sleva je často jen na konkrétní fondy, bývá shora velice rychle omezena nebo je navázána na další bankovní produkt. To jasně ukazuje na práci marketingových oddělení, které se snaží levně vnutit retailovým klientům další produkty,“ míní.
Finanční domy totiž ve snaze vydělávat dlouhodobě usilují o maximální „zaháčkování“. Tedy mít spokojené (rozuměj vydělávající) klienty, kteří neodejdou jinam a budou s bankou interagovat čím dál víc. Například v České spořitelně, kterou za svou hlavní banku považují dva miliony lidí, má nějaký investiční produkt už 460 tisíc zákazníků.
„Čím více má klient od jedné banky různých produktů, tím více je s ní provázaný a tím hůř se mu odchází jinam. I zde jde ve finále o nemalé peníze,“ doplňuje Michal Čapek z Capek&Co.
