Dotace? Nastřelila jsem to zkusmo, aby to nějak vyšlo, perlila úřednice od Valachové

Na Ministerstvu školství pracovala Jaroslava Krumphanzlová od roku 2008 jako odborná referentka. V odboru sportu měla na starosti dotační program IV na údržbu sportovních zařízení.

A na přelomu let 2016/17 jí k tomu přidali program III na financování střešních sportovních organizací, jako jsou Česká unie sportu, Český olympijský výbor, Česká obec sokolská a podobně.

Její líčení způsobu, kterak dělila 180 milionů alokovaných v tomto programu, bylo dnes v soudní síni přinejmenším překvapující. „Já jsem si s tím v podstatě nevěděla rady,“ přiznala bývalá úřednice bez okolků. Na otázky advokátů, jak k některým výpočtům v tabulkách určujících rozdělení dotací došla, odvětila bezelstně: „Zkusmo. Nějak jsem to nastřelila, aby mi to nějak vyšlo,“ popsala metodu své odpovědné práce.

„Ale snažila jsem se být maximálně spravedlivá,“ zdůraznila.

Krumphanzlová zmínila, že přitom nahlížela do rok starých výsledků rozdělení dotací a hodnoty porovnávala. V zásadě tím nepřímo připustila, že v podstatě hledala nějakou metodu, kterou by se dobrala k tomu, aby jí to vyšlo podobně jako loni.

Oporu a radu, jak si s programem počít, prý nenacházela u svých nadřízených, zejména šéfa příslušné sekce Darka Víta, o jehož profesní způsobilosti prý nebyla přesvědčena.

Proto se raději o celé věci radila s Miroslavem Vosykou, kterého označila za svého dlouholetého kamaráda. Nevadilo jí přitom, že Vosyka, v té době už bývalý šéf odboru, byl právě trestně stíhán za neoprávněné přidělení dotace. Následně byl i pravomocně odsouzen. Na ministerstvu byl kvůli tomu postupně sesazen, postaven mimo službu a následně propuštěn.

Referentka Krumphanzlová sice u soudu odmítla, že by za ní Vosyka program III, kterému podle svých slov nerozuměla, počítal, nicméně u soudu byla citována i jejich e-mailová komunikace, v níž úřednice právě Vosykovi posílá i všechny žádosti o dotace z programu IV. „Šla jsem cestou, která pro mě byla nejsnazší,“ glosovala své počínání referentka Krumphanzlová.

Tolik jen na úvod jako základní vhled do toho, jak se v oblasti rozdělování sportovních dotací pracovalo na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy na přelomu let 2016 a 2017, kdy ho řídila Kateřina Valachová.

Po propuknutí aféry sportovních dotací za ni přijala politickou odpovědnost a z pozice ministryně odstoupila. Dnes, kdy se kauza dostala k soudu, vystupuje Kateřina Valachová, nyní poslankyně za ČSSD, v roli svědkyně. Svůj pohled na věc vysvětlovala soudu v pondělí 7,5 hodiny. A na sociálních sítích dnes přidala dovětek, že právě její strategie vedla k tak jasným a kontrolovatelným pravidlům, až se sportovní bossové museli uchýlit k tomu, že začali nekale ovlivňovat pracovníky ministerstva.

A dařilo se jim to. Proto v těchto dnech sedí u Městského soudu v Praze na lavici obžalovaných například Simona Kratochvílová, někdejší náměstkyně Valachové, a Miroslav Pelta, tehdy šéf fotbalového svazu, který jí na Senovážném náměstí v Praze poskytoval útočiště. Určené nejen k tomu, aby to měla blízko do práce.

Příběh referentky Jaroslavy Krumphanzlové, spojený s dotačním programem III pro střešní sportovní organizace, se ale týká zejména obžalovaných Miroslava Jansty a České unie sportu.

Státní zástupce Ondřej Trčka interpretuje v obžalobě skutky z února 2017 tak, že se Jansta a spol. pokoutně dozvěděli o tom, jak ministerstvo rozdělilo program III. A protože šlo o částku menší, než se kterou počítali, nasadili temné zákulisní páky, aby rozdělení peněz ještě zmanipulovali. A přidali České unii sportu zejména na úkor Českého olympijského výboru.

Výsledné rozdělení dotací, kde příjem České unie sportu vystoupal ze 48,5 na 57 milionů a naopak Českému olympijskému výboru podpora klesla ze 64,4 na 51 milionů, bylo tedy podle obžaloby důsledkem trestného činu, ve kterém se Janstou vedená unie neoprávněně obohatila.

Verze Janstovy obhajoby interpretuje věci úplně jinak. A sice, že zmíněná ingerence rozhodně netorpédovala žádné hotové a finální rozdělení dotací, ale jen v pracovní verzi opravovala hrubou chybu administrátorky programu Jaroslavy Krumphanzlové. Případně toho, kdo to za ní počítal.

Nutno říct, že dnešní svědecké vystoupení bývalé ministerské úřednice Jaroslavy Krumphanzlové před Městským soudem v Praze v mnoha ohledech podpořilo spíše verzi obhajoby.

Jednoznačně při hledání odpovědi na otázku, zda její verze rozdělení dotací, která Janstu a spol. zděsila, byla finální. „Rozhodně ne, já jsem svoji verzi tabulky rozdělení dotací v programu III brala jako návrh, se kterým můj šéf Darek Vít nebo potom expertní skupina budou dál pracovat,“ řekla soudu Krumphanzlová.

Opakovaně řekla, že si s programem nevěděla rady. Navíc dostala pokyn, že má jednotlivá kritéria ohodnotit bodovou škálou. „A nikdo mi neřekl jak. Tak jsem tam ta čísla zkusila nějak napasovat, aby mi to nějak vyšlo.“

Žádosti o dotace dostávala a vyhodnocovala od podzimu 2016. Metodický pokyn k jejich zpracování dostala podle své prvotní odpovědi u soudu někdy zkraje roku 2017. Když se soudkyně Lenka Cihlářová překvapeně zeptala, podle čeho je tedy do té doby vyhodnocovala, vzala úřednice odpověď zpět, s tím, že si nepamatuje, kdy tu metodiku do ruky dostala.

„Já už nevím, jak jsem k těm výsledkům dospěla, každopádně celá ta metodika byla špatná.“ Ale ne zase natolik, aby tyto nedostatky v metodice s někým ze svých nadřízených řešila. „Asi bych za někým šla, kdybych měla ještě dál setrvávat v téhle práci. Ale už jsem měla kousek do důchodu, tak už jsem to neřešila. Odešla jsem ráda, atmosféra na ministerstvu se mi ke konci vůbec nelíbila,“ podtrhla ve své svědecké výpovědi.

Když svůj nástřel předala nadřízenému, odjela s vnoučaty na hory. A po návratu zjistila, že expertní rada v její tabulce mnohé změnila. Právě tyto zásahy, které dotačně ČUS přidaly a ČOV ubraly, vnímá státní zástupce jako protiprávní.

Krumphanzlová ovšem dnes u soudu vypověděla, že jí vůbec nevadilo, že komise zásahy provedla. „Vždyť ta expertní skupina tam byla od toho, aby právě případné chyby opravila,“ řekla úřednice.

Jaké chyby udělala, i to dnešní jednání u soudu nejspíš naznačilo. Zaprvé podle všeho tu, že se snažila, aby čísla pro ČUS, ČOV, Sokol a další vyšla zhruba jako před rokem.

„Řekli vám ale vaši přímí nadřízení, že se tehdy olympijskému výboru oproti předchozímu roku přesunulo 22 milionů z programu III do programu I pro sportovní reprezentaci?“ zeptal se jí obžalovaný Zdeněk Bříza. „Ne,“ zaskočilo Krumphanzlovou.

Další nejasnosti pak plynuly z toho, že Krumphanzlová přidělovala Českému olympijskému výboru dotační body i za členskou základnu, přestože ji má nulovou. Obtížně zdůvodnitelné byly i jiné položky. „Prostě jsem to měla nějak udělat, tak jsem to tam takhle napasovala,,“ dodala Jaroslava Krumphanzlová.

Když před časem vypovídala na policii, zmínila: „Byla jsem už z ministerstva jednou nohou pryč, tak jsem to už možná nedělala tak odborně.“ Dnes u soudu dodala, že přesto vykonala svoji práci pečlivě a svědomitě. „A rozhodně spravedlivě.“

Pocit Kateřiny Valachové, že se na „jejím“ ministerstvu v době, o které příběh vypráví, nastavila u sportovních dotací tak jasná pravidla, až to bralo dech, ovšem svědectví bývalé úřednice zrovna nepodpořilo.