Článek
Po hlase jde o starší ženu, která tehdy, na konci listopadu 1989, oslovuje dav na Václavském náměstí „moji milouncí“. Kvalita dobového záznamu nedovoluje řečnici bezpečně rozpoznat.
Nejdříve poděkuje studentům, kteří se snaží o nápravu toho, co její generace v roce 1948 z nevědomosti zkazila.
„Nejsem moc věřící člověk, ale řeknu vám jedno. Modlím se a prosím Boha, dej našim lidem lepší život, než jsme žili my, a prosím Boha na kolenou, dej všem komunistům, hlavně ve vládě, co nejdříve království nebeské a věčný pokoj v hrobě,“ pronese a demonstranti pobaveně tleskají.
29. výročí sametové revoluce
Záběry před 29 lety natočil Karel Kálal. Muž, který v té době žil v Německu a v létě onoho roku si koupil svoji první kameru. „Sledoval jsem to dění v televizi a řekl jsem si, že vezmu kameru a jedu do Prahy,“ vzpomíná autor videa.
Po letech ho napadlo, že by záznamy mohl poskytnout pamětníkům i mladší generaci, ozval se proto redakci Seznamu.
Československo mělo na konci listopadu '89 za sebou obří demonstraci na Letenské pláni. Tehdy, v sobotu 25. listopadu, se podle odhadů sešlo na pláni až 800 tisíc lidí. V neděli se pak na stejném místě srotilo kolem 600 tisíc lidí. Záběry jsou pořízené ve dnech 27. a 28. listopadu, tedy v době krátce po generální stávce.
Emotivní projevy na Radiofóru
Lidé se scházeli na Václavském náměstí. U sochy svatého Václava dostali k dispozici mikrofon a mohli otevřeně promluvit o tom, co je trápí. Tyto často improvizované a emotivní proslovy přenášela rozhlasová stanice Radiofórum.
Nejpohnutější je prosba sestry z dětské onkologie ve fakultní nemocnici v Motole. „Chtěla jsem poprosit, abyste se všichni připojili k naší nemocnici. Máme ohromné problémy… Máme nedostatek léků. Dejte dětem léky, které jim patří!“
Jeden z dělníků si zase stěžuje na to, co mu řekl nadřízený v práci, který schvaloval stávku ze zcela zištných důvodů. „On říkal: Víte co? Metrostav půjde do stávky a my jim mezitím ukradneme panely. Tak tohle ne!“ burácel muž před davem na Václavském náměstí.
Další řečník si pokládal otázku, kdo má vinu na tehdejší situaci. „Ale přátelé, je to vina toho Ústředního výboru KSČ nebo ústředního podniku? To je naše vina, protože jsme furt drželi hubu! Oni nám něco řekli a my jsme sklapli krovky. A to je ta chyba!“ bouřil řečník.
Unikátní dokument své doby si můžete pustit v úvodním videu.
