Článek
Schválením stavebního zákona zajistí parlament klíčový předpoklad, jak zrychlit výstavbu bytů a zlepšit neudržitelné poměry na trhu s bydlením.
„Studii k dopadům zákona zpracovával profesor Michal Mejstřík, jeden z nejuznávanějších ekonomů. Skutečně spočítal, že u bytového domu dnes činí průměrná povolovací doba 5,4 roku, po přijetí zákona se zkrátí na 1,2 roku. Kdyby se úřední poměry přizpůsobily ekonomickému tempu, tak se podle něj rychlost výstavby zdvojnásobí. Tím pádem by tady mohlo být více bytů,“ očekává ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová v rozhovoru pro SZ Byznys.
Upozorňuje přitom, že samotný zákon nestačí.
Předpokládejme, že Senát nebo Sněmovna schválí nový stavební zákon. Kdy se dočkáme zrychlení výstavby?
Tam hraje roli ještě jeden důležitý faktor, který nikdo nezmiňuje. Rychlost výstavby bude zajištěna, ale dokud například Praha neodstraní stavební uzávěry z územního plánu, tak není kde stavět. Prostě je problém s pozemky. Všichni říkají, že se nestaví kvůli stavebnímu zákonu, ale bohužel zrovna v Praze je obrovský problém s Metropolitním plánem. Potřebují nový územní plán, aby mohli odstranit stavební uzávěry z brownfieldů. Samotný zákon včetně digitalizace nabude se vším všudy platnosti někdy k červenci 2023. Tak někdy v roce 2025 už bychom to velké zrychlení ve výstavbě vidět mohli.
Kdyby se však postavily bytové domy a stát by garantoval splácení například na třicet, pětatřicet let, tak by bylo nájemní bydlení najednou velmi dostupné.
Účelem nového stavebního zákona a nových územních plánů je lepší dostupnost bydlení. Většina bytů se dnes ovšem staví pro sektor vlastnického bydlení a pro soukromého investora je lepší držet vysoké ceny a prodat jeden byt za cenu dvou. Pomůže stavební zákon a vyšší nabídka bytů, aby začal trh lépe fungovat?
Tam je ohromný problém, že se v devadesátých letech prodaly obecní byty. Došlo k privatizaci 600 tisíc bytů a obce nemají vlastní nabídku. Proto máme všechny možné programy, aby obce stavěly. Ale také obce mají problémy s pozemky, protože všechno postupně rozprodaly. Pokud nebude půda, a upřímně si myslím, že Česká republika je malinká země, tak budeme muset vytipovat lokality, kde se půjde do vzduchu. Samozřejmě vždycky budu chránit Prahu, to je naše národní bohatství. Ale budeme muset připustit, že v okrajových oblastech, jako je okolí Prahy, budou moci vyrůst výškové budovy. Musíme ochránit i zemědělskou půdu, tak kam jinam chcete jít s byty.
Jde ještě o to, aby si mohly mladé rodiny byty pořídit. Vidíte cestu v tom, že stát bude dotovat družstevní výstavbu?
Ano. To už se děje.
Ale zatím to nestojí za řeč…
Stojí a je o to obrovský zájem, protože jsme tak reagovali na poptávku v Praze. Pražané říkali, že mladí lidé by šli do družstevního bydlení, ale nikdo jim nepůjčí, i když mají vysoké platy, protože maminka je třeba na mateřské. Proto jsme rozšířili program půjček na bydlení o družstevní podíly. Vlastně dáváme za takřka nulový úrok půjčku mladým lidem do čtyřiceti let jako družstevní podíl. To jsou sumy okolo 600 až 900 tisíc a rodiny mají vstupní investici do bydlení, kterou pak splácejí nájmem. Ve hře je státní bytová výstavba, jestli by stát nemohl být rovnou investorem, když se k tomu obce nemají, protože i stát má pozemky. Anebo samozřejmě nabídnout garance státu pro družstevní bydlení. Když máte u družstva splatnost 20 let, tak se vám to odrazí v nájmu. Kdybychom my poskytli garance na 30 let, tak se logicky nájem mladým lidem sníží.
A stát by dával záruky jenom družstvům, anebo by podpořil také soukromé investice do nájemního bydlení?
To je něco, s čím bych ještě chtěla do bytové politiky přijít. Je možné dávat garance jenom družstvům, ale já bych spíš byla pro nájemní bydlení. Družstevní bydlení je už forma vlastnického bydlení, protože za několik let, až svůj podíl splatíte, tak byt bude váš. My jsme prostě naprogramování k vlastnictví, a to je těžké změnit. Kdyby se však postavily bytové domy a stát by garantoval splácení například na 30, 35 let, tak by bylo nájemní bydlení najednou velmi dostupné.
Jinými slovy – také u nás by mohl fungovat model známý třeba z Německa, kdy stát ručí za úvěr soukromým investorům, kteří zase garantují strop nájemného. Šlo by to u nás?
Přesně tak by to šlo, protože to je neuvěřitelně efektivní. Stát nevynaloží ani korunu, jenom garantuje, že tam bude vždycky nájemník, aby někdo investici splácel. Takže toto je třeba jedna z forem, která by se mi líbila.
