Dopady pandemie můžou mít stejně obětí jako přímo covid-19, říká demografka

Počet obětí pandemie koronaviru přesáhl 1,5 milionu. V minulosti jsme měli už smrtelnější pandemie, například španělskou chřipku. Napadá vás nějaká paralela, co se týče geografického rozšíření a dopadů na životní styl?

Tzv. španělská chřipka byla největší pandemií, se kterou jsme se v Evropě setkali za posledních sto let. Asi nejdůležitější srovnání bych viděla v tom, jaká se tehdy přijímala opatření a jak na ně reagovala populace. I tehdy byla základní ochrana stejná jako máme dnes, tedy ochrana obličeje, hygiena a dodržování vzdáleností. Podle dobových záznamů víme, že i tehdy lidé nevěřili, že se vůbec taková chřipka šíří, a mysleli si, že ta nařízení jsou kontraproduktivní. Existují záznamy o tehdejší nespokojenosti, hodně je to zmapované ve Spojených státech. Tam dělali vědci srovnání regionů na základě toho, jak obyvatelstvo reagovalo na opatření. Zjistili, že části země, kde lidé lépe přijímali nařízení a ztotožnili se s nimi, měly následky pandemie nižší.

V opatřeních i reakcích populace vidím velkou podobnost. Jakmile se sociální rozdíly budou zvětšovat, je to pro společnost špatný signál na překonání popandemických situací.

To, co bylo před sto lety, se ale i v mnohém liší. Španělská chřipka byla v období první světové války, populace byla víc decimovaná válečným děním, dosahovala nižšího věku, neboť měla mnohem větší podíl mladých lidí, zdravotnictví bylo na jiném stupni vývoje. Rozdíl byl i v tom, že vlny španělské chřipky zasahovaly hlavně mladší obyvatelstvo, populaci ve věku 25 až 45 let. Spekuluje se o tom, že starší obyvatelstvo bylo více odolné vůči pandemii španělské chřipky, protože už prožilo v letech 1889-90 předchozí pandemii tzv. „ruské chřipky“.

A co se týče geografického rozšíření? Byla už nějaká epidemie v minulosti rozšířená až takto, prakticky v každém koutu světa?

Historie lidstva je spojena s pandemiemi závažných onemocnění od nepaměti, zejména je třeba připomenout pandemie moru a neštovic, jejich rozsah a šíření se ale v čase měnilo. První velmi významné podchycení geografického šíření onemocnění je spjato se jménem lékaře Johna Snowa, který v roce 1854 prostřednictvím mapy přispěl k odhalení zdroje šíření cholery v centrální části Londýna.

Z hlediska chřipkového onemocnění bylo geografické šíření zdokumentováno právě u tzv. španělské chřipky. Ta měla pandemický charakter, což znamená, že byla rozšířená do všech zemí světa. Šíření mělo určitě vztah k první světové válce. První případy se uvádějí ve vojenském táboře v Kansasu v USA, odtud se šířily dál. Jsou i hypotézy, že ohnisko bylo v Číně. Čínu tehdy Francie a Anglie využívaly jako levnou pracovní sílu. To mohlo také nastartovat šíření nemoci. S růstem globalizace a urbanizace, zvýšeným kontaktem různých populací, zvířat a ekosystémů se bohužel stávají pandemie pravděpodobnějšími.

Největší problémy dělá současná pandemie kupodivu těm nejvyspělejším zemím, zejména státům v Evropě a Severní Americe. Jak si to vysvětlujete?

Ano, Severní Amerika a Evropa jsou na tom aktuálně nejhůře, Afrika, Austrálie a Asie jsou na tom podstatně lépe. Existují ale obrovské místní rozdíly. Například Peru v Jižní Americe je také jednou z deseti nejvíc covidem zasažených zemí.

Ptal jste se ale proč. Na to je řada možných vysvětlení. Jedno z těch základních spočívá v rozdílných věkových strukturách těchto populací - mladší populace mají méně rozvinuté země díky stále ještě vysoké úrovni porodnosti a naopak vyspělé země mají starší populace kvůli nízké úrovni porodnosti i úmrtnosti.

Vyspělejší státy mají lepší a sofistikovanější možnosti pro záchyt, informovanost a zdroje dat. Další vysvětlení se nabízí z hlediska geografické polohy, tedy klimatu, teploty a vlhkosti, ale rovněž kvality přírodního prostředí. Existují již publikované studie, které spojují rozšíření koronaviru s oblastmi většího znečištění ovzduší, viz například italská Lombardie.

Zdůraznila bych ale jednu věc - jako jedno z dalších hlavních vysvětlení vidím zkušenost. Země, které měly nějakou zkušenost s vážnými infekčními onemocněními v minulosti, se daleko lépe, rychleji a efektivněji vypořádaly s danou situací. Příkladem jsou africké i některé asijské země, kde jsou infekční onemocnění stálou hrozbou, například ebola v afrických zemích či SARS a MERS v asijských zemích. Tyto státy, často i nejméně vyspělé, mají zdravotní systémy připravené na to, jak v případě vypuknutí epidemie ihned postupovat. My ale byli na epidemii závažného infekčního onemocnění naprosto nepřipravení, protože pro nás byla největší pohromou až dosud běžná sezonní chřipka. Připravený nebyl nejen náš systém, ale i mentální nastavení populace.

Desítky tisíc obětí registrují ve Španělsku nebo Itálii, což nejsou populačně až tak velké země. Může se to nějak projevit na jejich demografii? Klesne tam třeba průměrný věk?

Ano, změny úrovně úmrtnosti v důsledku onemocnění covid-19 podle pohlaví a věku se již projevují v demografických ukazatelích. Španělsko a Itálie patří mezi země, které měly v jarní vlně velmi vysoké počty zemřelých. V denních hodnotách přepočítaných na počet obyvatel jsme je ale bohužel nyní dohnali. Nejvyšší úmrtnost byla ve Španělsku několik málo dní počátkem dubna, u nás ve stejné intenzitě ale po dobu čtrnácti dní, v době 5. až 16. listopadu. V první vlně jistě hrála svoji roli nezkušenost, ve druhé vlně spíše nepoučitelnost.

V současné době sledujeme vývoj, tedy epidemickou trajektorii v jednotlivých zemích, například na základě poměrně jednoduchého ukazatele nadúmrtnosti v jednotlivých týdnech. Srovnáme týdenní průměr úrovně úmrtnosti za pět posledních let s aktuální úrovní úmrtnosti. Tam se projeví, v jakém věku a pro jaké pohlaví má současná pandemie vyšší dopad, tedy vyšší nadúmrtnost, než byla v předchozím, porovnávaném období. Pro českou populaci nám u tohoto ukazatele vyplývá, že u jarní vlny pandemie prakticky k žádné nadúmrtnosti u nás nedošlo, což ovšem jednoznačně připisuji tomu, že byla okamžitě zavedena radikální protipandemická opatření. U podzimní, tedy druhé vlny je u nás naopak vidět už od září, tedy od 36. týdne, že začíná docházet k výrazné nadúmrtnosti hodně nad běžný průměr. V začátku září byl u nás ten okamžik pro zavedení příslušných opatření, jak ale víme, došlo k nim mnohem později.

Demografie také používá ukazatel naděje dožití při narození. Ten vychází z úmrtnostních poměrů toho období, pro které se počítá, například kalendářní rok. U španělské chřipky se uvádí, že v roce 1918 naděje dožití v jednotlivých zemích poklesla o osm až deset let. Lze obdobně očekávat, že naděje dožití za rok 2020 a jistě i za rok 2021 se pro jednotlivé země výrazně zkrátí, což bude v poválečné historii evropských zemí něco zcela neobvyklého.

Je možné, že v zemích, kde zemřelo v přepočtu na počet obyvatel nejvíce lidí, ovlivní pandemie nějak výrazně i penzijní systém? Převážně umírají lidé staršího věku…

Nejsem expert na penzijní systémy. Zmínila bych ale snad v této souvislosti věkovou strukturu nakažených, která je zásadní proto, jak si jednotlivé země poradí s dopady pandemie. Mladší věková struktura se s tímto onemocněním vypořádává podstatně lépe, věk nad 65 let, obezita a komorbidity a další onemocnění zvyšují riziko závažného průběhu onemocnění a možné hospitalizace. Záleží na tom, jak které země ochrání rizikové obyvatelstvo, podle toho z velké části budou vypadat i další dopady pandemie.

Česko a Belgie jsou aktuálně na prvních místech na světě z hlediska počtu kumulovaných potvrzených případů onemocnění na obyvatele, následované Spojenými státy americkými, z hlediska ukazatele úrovně úmrtnosti je na tom ale Česko mnohem lépe, a to jistě z důvodu kvality a dostupnosti zdravotní péče. Belgie je z hlediska úrovně úmrtnosti nejvíc zasaženou zemí společně s Peru, následované Španělskem a Itálií.

Přesuňme se k dopadům pandemie. Očekává se, že přijde ekonomická krize srovnatelná s tou z roku 2008. Jaké demografické trendy od ní očekáváte? Klesne porodnost kvůli obavám lidí z budoucnosti?

Těžko předjímat, lze se ale odrazit od předchozího vývoje. Víme, že recese úzce souvisí s demografickým chováním a s plánováním, resp. odkládáním rodičovství. Očekávám, že v následující době se bude úroveň porodnosti snižovat, protože pandemie nejvíc ekonomicky dopadá na mladé lidi. Právě oni zakládají rodiny a na trhu patří k těm ekonomicky nejzranitelnějším.

Hodně se mluví i o zvyšování nerovností ve společnosti a o chudnutí už dnes chudých států. V jaké oblasti světa vidíte v tomto směru největší riziko?

Předně je zřejmé, že nejhorší sociální a ekonomické důsledky pandemie pocítí zejména ti nejvíce znevýhodnění po celém světě, a to jak lidé ve vyspělých zemích, tak lidé i v zemích nejchudších. Vysvětlila bych toto přes definici zdraví, což je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.

Jsem přesvědčena, že nejhorší sociální a ekonomické důsledky pocítí zejména ti znevýhodnění a nejchudší lidé, kteří budou vystaveni největšímu duševnímu a sociálnímu ohrožení, a už tímto dojde k ohrožení jejich zdraví. Ti, kteří byli nejzranitelnější před pandemií, na tom budou ještě hůře. Četla jsem nedávno publikovanou studii Světové banky, která odhaduje, že by byla nezbytně zapotřebí pomoc pro sto milionů obyvatel světa, kteří jsou nyní extrémně ohrožení maximální chudobou. Do zemí, které se uvádí jako nejvíce zasažené, patří Burundi, Středoafrická republika a Demokratická republika Kongo.

Vy jste se letos podílela na studii, která zkoumala spojitost mezi onemocněním rakovinou a socioekonomickou situací. Předpokládám, že podobné studie budou vznikat i u koronaviru. Myslíte, že tam bude to propojení ještě užší?

Ano, očekáváme, že souvislost bude ještě výraznější. Důvodem je omezení zdravotní péče z hlediska zdravotních systémů v době nouzového stavu i přístupu populace k prevenci v době ohrožení rizikem nákazy, resp. jejího omezení. Očekáváme, že se v příštím roce zvýší podíl úmrtí, která teď bylo možné zachytit prevencí. To bude skrytá úmrtnost v důsledku pandemie, která se projeví až později v jiných příčinách úmrtí než covid-19.

Z hlediska úrovně úmrtnosti existují výrazné sociální rozdíly i v rámci evropských zemí. Platí to i u nás, zejména z hlediska vzdělání. Vyšší úroveň nemocnosti a úmrtnosti platí u obyvatel s nejnižším vzděláním a naopak. Ve srovnání s evropskými zeměmi vykazujeme rozdíly v úrovni úmrtnosti podle vzdělání jako jedny z nejvyšších. Nemalou měrou to může souviset s rizikovějším způsobem života a podceňováním prevence u osob s nižším vzděláním. Úroveň zdravotní péče a její dostupnosti máme zase více rovnoměrnou pro celé obyvatelstvo, čímž se zase v tom pozitivním směru mírně lišíme.

Například v USA se teď v publikovaných studiích ukazuje jako výrazný problém to, že předchozí sociální rozdíly se pandemií ještě zdůraznily. Nedostupné bydlení, nedostatek pracovních příležitostí, chudoba a nedostatečná zdravotní péče jsou základními sociálními podmínkami silně ovlivněnými politikou, ohrožující především černošské obyvatele.

Dalším je v Americe neexistující všeobecná zdravotní péče a 30 milionů lidí bez zdravotního pojištění. Ukazuje se, jak je důležitý systém univerzálního zdravotního pojištění, který je dostupný všem (jak je to typické v Evropě), než systém, kdy zdravotní pojištění není povinné, lidé si platí různě kvalitní pojištění a někteří si neplatí žádné, viz USA. Ostatně v USA neexistuje všeobecné právo na zdraví, zdravotní služby nebo zdravotní pojištění!

Napadá mě zkratka, že nižší vzdělání vede k tomu, že o sebe lidé méně dbají, jsou častěji obézní. Právě to je jedním z přitěžujících faktorů…

Máte pravdu, je to ale celý komplex faktorů, jako je postoj k životu, rizikové chování a životní styl. Zjednodušila bych to tak: zásadní je, zda člověk musí, nebo může. Čím vyšší vzdělání, tím vyšší ekonomické možnosti i možnosti svobodné volby rozhodování a naopak. To tedy znamená, že člověk nemá moc možností na výběr, nemůže si dovolit změny. Musí například žít tam, kde je to ekonomicky únosné, byť třeba v nevhodném prostředí. Nemůže si dovolit rekreaci, zdravější potraviny apod.

Když člověk může, může si například zvolit lokalitu bydliště s dobrou kvalitou prostředí, byť za vyšších nákladů, režim pracovní doby, žena může zůstat doma, pracovat na home office a pomáhat vzdělávat děti. Když naopak tuto možnost volby nemá, musí chodit do práce, i když děti jsou doma na online výuce. Rozdíly se prohloubí.

Zmiňovala jste, že kvůli chybějící prevenci budou v příštím roce umírat lidé. Kromě toho můžou například přibývat sebevraždy kvůli krachům v podnikání. Myslíte, že nakonec v rámci těchto sekundárních dopadů pandemie může umřít víc lidí než letos na koronavirus?

Doteď zemřelo v Česku asi 8,5 tisíce lidí. Z nich přibližně 25 procent podlehlo pouze covidu-19, tedy cca dva až dva a půl tisíce zemřely jen na koronavirus. Ti ostatní měli nějaké onemocnění a v důsledku covidu-19 zemřeli předčasně. Kvůli covidu-19 ztratili roky života. Je to spekulace, ale dovolila bych si usuzovat, že počet zemřelých důsledkem zanedbání prevence v průběhu roku 2020 může být v příštím roce srovnatelný s počtem těch, kteří letos zemřeli pouze na covid-19.

Jak myslíte, že pandemie ovlivní do budoucna migraci?

Když se podíváme do Česka, zde jde zejména o pracovní, ekonomickou migraci. Ta bude teď ovlivněna testováním, uzavírkami hranic, dostupností zdravotní péče. Pro migranty je celý zdravotní systém cílové země vždy velmi složitá věc, ostatně migranti patří ke skupině osob nejvíce ohrožených pandemií. Budou to mít jednoznačně v budoucnu z tohoto ohledu těžší.

Teď mluvíte o bezprostředních faktorech. Když se ale podíváme do budoucna, očekáváme ekonomickou krizi. Ta může způsobit v Evropě větší nezaměstnanost a menší vůli brát lidi, anebo naopak dopadne i na ty chudé země a vyvolá větší tlak na to, aby se sem dostali?

Globální situace z důvodu koronavirové pandemie může pravděpodobně vést k tomu, že se země začnou v mnoha směrech více uzavírat a více se zaměřovat na svoji vlastní soběstačnost. Lze tedy asi také očekávat menší intenzitu krátkodobých a cirkulačních migračních pohybů a naopak větší důraz na dlouhodobou anebo trvalou migraci. Náznaky deglobalizace ale již začaly před pandemií a měly ekonomické příčiny.

V současné době jsou vyspělé země nastaveny tak, že pracovní síly ze zahraničí potřebují. Jakmile je nemají, dostávají se do problémů. Po skončení pandemické situace lze očekávat, že jednotlivé země budou mít opět zájem o ekonomické posílení migrací ze zahraničí, byť možná v jiných podobách než v minulosti (viz výše). Dokonce bych řekla, že půjde o přetahování pracovníků mezi jednotlivými zeměmi.

Na naší katedře je výzkumný tým Geomigrace, který se zabývá migrační situací. Řešili jsme Ukrajinu a Moldavsko, o jejichž pracovníky mají naše podniky zájem a efektivně je zaškolují. Řada lidí z těchto východních zemí se zde dobře integruje a jsou také majoritní populací dobře vnímáni. Na druhou stranu nám výzkum na Ukrajině ukázal, že ti vzdělanější nejdou k nám, ale spíše do jiných, vyspělejších zemí Evropské unie. Mezi zeměmi je tak soutěž o to získat ty nejkvalitnější zahraniční pracovníky, zejména se jedná o resorty, kde je vlastních lidí nedostatek, jako je zdravotnictví nebo technické obory – a v této pomyslné soutěži, zdá se, nevyhráváme.

V USA postihla epidemie hodně nejchudší oblasti ve velkých městech, kde žije převážně černošské obyvatelstvo. Vidíte i u nás podobné případy, kdy se virus šíří v místech, která jsou na tom socioekonomicky nejhůře?

Sociální rozdíly existují ve všech zemích, v těch vyspělých i v těch nejchudších. V Americe jsou teď nejmarkantnější a asi nejlíp zdokumentované. Sociální rozdíly jsou i u nás. V rámci našeho výzkumného týmu se snažíme vyhodnocovat regionální situaci v rámci Česka, jaké jsou územní vzorce například z hlediska podílu hospitalizovaných osob z aktivních případů, případně podílu osob v kategorii 65 let a více mezi nakaženými.

Porovnáváme předpandemický stav s aktuálním vývojem v čase. Regionální vzorce výchozího stavu modelujeme na základě hodnot naděje dožití při narození a ve věku 65 let. Při narození je rozdíl délky života mezi oblastí s nejdelší a nejkratší nadějí dožití pět let.

Dlouhodobě nejkratší naději dožití vykazují pánevní okresy Most, Sokolov, Chomutov a Teplice, naopak nejdelší Praha, Hradec Králové, ale také moravské, jako je Třebíč, Zlín, Vyškov a Brno. Regiony protipólů se odlišují skladbou a chováním obyvatel, přístupem k životu, hodnotám i rizikovému způsobu života. Teď se toto i ukazuje u ukazatelů hodnotících průběh a dopady pandemie.

A závěrem, jaký průběh pandemie očekáváte u nás v nejbližší budoucnosti?

Vzhledem ke známému průběhu trendu sezonnosti úmrtnosti a trajektorii epidemických vln lze předpokládat, že v průběhu ledna až března u nás bude probíhat třetí vlna. Vrchol lze očekávat v polovině února. Jak silná bude tato vlna, záleží na opatřeních, kdy budou nastavena. Vzhledem k tomu, že se nebudou blížit volby a budeme mít po ekonomicky výhodných Vánocích, jako optimista doufám, že opatření přijdou včas a vlna nás nesmete.