Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o výzkumu, který se v několika evropských zemích věnoval dopadu distanční výuky na úroveň vzdělání.
Pavel Sládek: Mám dva syny. Mladší ukončil první třídu, umí číst, umí psát, sčítat i odečítat do sta. Nevidím žádný problém. Starší absolvoval třetí třídu. Umí všechna vyjmenovaná slova, násobí i dělí téměř cokoli, začal angličtinu. Vše jsme zvládli. Já učím na gymnáziu matiku a všech cca 120 studentů je víceméně v normálu. Zbytečně bych to nedramatizoval. Děcka budou chytrá dál.
Markéta Růžičková: Učila jsem letos prvňáčky a na konci školního roku byli na stejné úrovni jako jiní prvňáčci v jiných letech prezenční výuky. Je pravda, že já i rodiče dětí jsme dělali maximum, aby to děti zvládli.
Jiří Kosek: Můj vnuk ve 3. třídě gymnázia měl tři čtyřky na vysvědčení. V prvním pololetí čtvrtého ročníku jednu trojku. Na konci studia 4 dvojky s vyznamenáním. Na maturitě dvě dvojky s vyznamenáním a po přijímacím testu přijat na vysokou školu. Vše záleží na tom, jak je žák aktivní, jak mu vychází rodiče vstříc. Ten obrovský skok udělal během distanční výuky.
Václav Vysušil: S učením je to jako s čímkoliv jiným. Nejde o to, jaký čas stráví děti ve škole, ale jak efektivně probíhá výuka. Domácí úkol je dnes pomalu sprosté slovo, na některých školách je ani nedávají, ale tím, že děti něco dělají samy, se naučí nejvíc. Ve škole by jim měl učitel látku vysvětlit. Ale jinak se sezením ve škole nikdo nic nenaučí. A děti dnes chodí do školy jen sedět, jinak nedělají skoro nic, alespoň některé. Ono jim za to totiž nic strašného nehrozí. Tím netvrdím, že mají mít víc domácích úkolů, ale že třeba i ve škole mají vytvořit a prezentovat nějakou svou práci. Kdo učí a někdy jim něco takového zkusil zadat, ví, že to většinou dopadne katastrofálně. Běžný způsob zkoušení totiž podle mě nikoho nemotivuje, aby se zdokonaloval. Děti v lockdownu přišly o co? Že před nimi nestál učitel a něco nevyprávěl? Od toho učitel v 21. století není. Učitel je má vést, nabízet různorodé zdroje informací, rozebrat s nimi jejich práci a nasměrovat je, v čem se mají rozvíjet a zdokonalovat. Osobní přítomnost ve škole je důležitou, ale ne jedinou podmínkou úspěšného učení. Tou hlavní je vlastní aktivita žáků. A ta se vytrácí. Celý systém je v tom totiž podporuje. Jako učitel tvrdím, že lockdown připravil děti hlavně o sociální návyky. Co se týká probrané nebo neprobrané látky, nic strašného se nestalo.
Janka Koláčná Kosecová: U nás doma taková přímá úměra. O co méně učiva se naučila dcerka, o to více jsem se naučila já. Prostě potřebovala to pořádně vysvětlit, a tak vzorec byl jasný. Naučila jsem se a pak jí to vysvětlila. Co jsem si uvědomila? Školství založené na memorování a psaní poznámek – marnost. Děcka se naučila ohromně rychle podvádět a společně sdílet výsledky testů apod.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Petr Hovorka: Já bych to s tou školou zase tak nedramatizoval. Co si vzpomínám, když jsem chodil na základku a střední, tak zkrátka většinu jsem se naučil na test/zkoušení a pak zapomněl. Skoro všichni jsme to tak měli. Pamatuju si, že když nám někdy paní učitelka dala opakování z minulého roku v září, tak jsme na to koukali, že jsme ani nevěděli, že jsme to kdysi brali. Co se týče základek, tak tam si myslím, že to tolik problém není, jelikož stejně ty věci, co se berou od 6.–9.třídy, se na střední berou znova a podrobněji. Takže to ty děti doženou. Co se týče středních škol, tak tam je důležité na to fakt sednout a našprtat se dané věci k maturitě. Nicméně opravdu si nemyslím, že by lidé byli v budoucnu hloupější. Však kdo z vás si pamatuje věci, které si vytáhl u maturity? Kdo z vás by byl schopen ještě odříkat například život a díla spisovatele, kterého jste si vytáhli? Myslím, že dost málo z nás.
Vladimír Schodelbauer: Na tohle člověk nemusí být expert, stačí, když si umí spočítat, kolik je 1 + 0. Prostě jedna, ale nikdy ne dvě. Opakovat celý ročník na dobrovolné bázi jsem si tady v komentáři dovolil navrhnout někdy v lednu a to ještě nebyla situace tak strašná jako dnes. Tehdy mne všichni málem ukamenovali a teď to asi nebude lepší. Jenže pokud chceme výuku opravdu dohnat, tak vyjma mimořádně nadaných dětí nebo dětí, kterým se mimořádně celou dobu věnovali rodiče, moc jiných možností není. Možná tak seškrtat osnovy a část věcí posunout do dalších ročníků. Ale moc tomu nevěřím. A bude hůř. Výpadek vzdělávání se potáhne i do dalších let, projeví se v počtu studentů (hlavně dobrých studentů), v celkově horší vzdělanosti, a tím i uplatnitelnosti na trhu práce. A tím i ve výši jejich platů a nakonec i výběru daní.
