Článek
„Být chudý a bez dluhů to je největší bohatství,“ zacvrliká nonšalantně holub za oknem pokoje, v němž leží Miroslav Donutil na nemocničním lůžku (cvrlikání rozumět není, zmíněný „překlad“ čteme v titulku přes obraz).
O podobně překvapivé scény ve filmu Atlas ptáků není nouze. Autorem snímku je Olmo Omerzu, Slovinec, který se po studiu FAMU usadil v Česku a stal se jedním z nejoceňovanějších tuzemských režisérů. Po filmech Příliš mladá noc, Rodinný film a Všechno bude nyní přichází s příběhem Iva Róny, ředitele rodinné technologické firmy, která po jeho náhlé zdravotní indispozici řeší mnohamilionové finanční úniky.
Rónovo fyzické zhroucení je následováno zhroucením celého firemního kolosu – v účetnictví firmy jsou nalezeny nesrovnalosti a obří mnohamilionové úniky. Může za ně účetní firmy Marie, která si vzala volno a nelze ji nikde dostihnout? Jsou v podezření i členové Rónovy rodiny? Nebo je pravda ještě někde úplně jinde? Nesluší se prozrazovat všechny překvapivé peripetie příběhu, je tu mnoho tajemství, která je třeba postupně rozplést a dospět až k pravdě a nejspíš ani potom nebudete nic vědět zcela.
Rónova rodina, která je tu v centru událostí, je zvláštním uskupením jedinců, kteří nemají příliš společného, působí osaměle a ztraceně a jejich vztahy jsou jaksi pochroumané. Občas se postavy očividně chovají nelogicky, nedovtipně či přehlížejí podstatné věci. Ale i to lze brát jako součást Omerzuovy metody matení, znejišťování, posouvání hranic české kinematografie, z níž tento film jako jeho filmy předchozí právě svou neuchopitelností výrazně vybočuje.
„Filmy, které mě v minulost dokázaly zasáhnout, měly společné to, že mě v jedné chvíli překvapily, zaskočily: postava udělala něco, co bych vůbec nečekal, a najednou se můj pohled na ně úplně obrátil,“ řekl Omerzu festivalové příloze deníku Právo.
Hrdiny filmu krom úzké skupiny postav soustředěných kolem rodinné firmy jsou i ptáci. Tiší pozorovatelé lidského hemžení postupně ve filmu získávají poměrně dost prostoru. Zdánlivě jen tiše štěbetají, přitom jdou ale přes obraz titulky „překládající“ jejich zjevování životních pravd.
„Bez rodiny se všichni chvějeme zimou.“ „Potěšení mocných je vykoupeno slzami chudých.“ „Žádné bohatství se zdraví nevyrovná.“
Miroslav Donutil s Alenou Mihulovou ve snímku Atlas ptáků.
Pro diváky jsou tyto scény velkým vykročením z komfortní zóny, protože působí tak bizarně a neuchopitelně. A to se ptáci pustí i do debat o globálním oteplování či čínském exportu. Čínské koláčky štěstí ostatně tato instantní moudra nápadně připomínají. Což je jen další díl důmyslné skládačky, do níž patří i záběry z válečného Afghánistánu nebo téma osamělosti či pocitu odepsání hrdinů, kteří po odchodu svých dětí do dospělosti jen marně hledají nový životní smysl.
Film nejen ptačí stopou nabourává spoustu diváckých jistot. Jednou z nich je třeba herecké obsazení. Ač Omerzu v minulosti obsazoval často neherce či spíše neokoukané herecké tváře, ve filmu Atlas ptáků vsadil na první českou hereckou ligu. Alena Mihulová ztvárnila tajemnou firemní účetní Marii, Martin Pechlát hrdinova syna Martina, Vojtěch Kotek jeho zetě Davida, Pavla Beretová dceru Evu a Eliška Křenková Martinovu dceru. V roli Iva Róny pak exceluje Miroslav Donutil, což je přes svou popularitu herec v české kinematografii v poslední době příliš nevyužitý.
Nepočítáme-li filmovou verzi seriálového hitu Doktor Martin, neobjevil se Miroslav Donutil na filmovém plátně od roku 2015, kdy si zahrál v poněkud zapadlém česko-polském snímku Cesta do Říma.
Ač i v tomto období byl výjimečně pracovitý na divadelních prknech i na televizních obrazovkách, filmaři se mu trochu vyhýbali. Je možné, že proto, že jeho herectví v průběhu času s enormním množstvím rolí nevyhnutelně sklouzlo do rutiny. Při sledování filmu Atlas ptáků tím spíš diváci mohou být překvapeni tím, jak dobrý herec to stále je, když má dobrého režiséra, dobrý scénář a dobrou roli.
Je to jiný a mnohem zajímavější Donutil, než jak ho známe. Hraje ztišeně a minimalisticky hrdinu na pokraji vyčerpání, hrdinu na kolenou, který leckdy působí až dojemně a velmi zranitelně. V dramatičtějších polohách je to opět víceméně starý známý Donutil, v emočně vypjatějších intimních scénách ale někdo úplně jiný.
„Popravdě mě nenapadl nikdo jiný, kdo by to mohl hrát. Na Miroslava Donutila tu má skoro každý názor, skoro každý k němu má nějaký vztah, často dost vyhrocený na jednu nebo druhou stranu,“ řekl opět Právu Omerzu s tím, že potřeboval herce, který v sobě bude mít co nejvíce protikladů.
A právě v Donutilovi, u něhož na počátku festivalu bulvární média řešila, jak šokoval novým vzhledem, našel toho nejlepšího představitele. A i díky němu je Atlas ptáků tak výjimečným filmem. Atlas ptáků se na karlovarském filmovém festivalu představil v neděli večer ve světové premiéře, do českých kin po dalších třech festivalových projekcích vstoupí 2. září.
