Zneužíval žáka a už je zase u dětí. Politici rychle lepí díru v zákoně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Chtěl jsem ti jen říct, že před tebou smekám. Tys to dokázal, já ne. Jen v mém případě to nebyl učitel, ale otec.“

„Je to i můj příběh. Byla jsem dokonce ve stejném věku jako vy, když to začalo (14 let). Na rozdíl od vás jsem ale nikdy nenašla dost odvahy, abych to ohlásila nebo aspoň sdílela se svým okolím. Vážím si vaší odvahy a síly, že jste do toho šel.“

Dvě ukázky ze stovek reakcí, které doputovaly Tomáši Papršteinovi, jedné z hlavních postav investigativní podcastové série Ve stínu: Nejlepší kamarád, kterou jsme na Seznam Zprávách zveřejnili během letních prázdnin.

„Ozvalo se mi kolem tisícovky lidí. Někteří měli podobný příběh jako já, zhruba třicítka lidí mi přímo napsala, že jsme jim tím podcastem pomohli – a začali tento problém díky tomu sami řešit,“ říká s odstupem několika měsíců Tomáš Paprštein.

Dnes třicetiletý muž, otec od rodiny, se v první polovině tohoto roku účastnil několikaměsíčního natáčení – rekonstrukce případu, v němž byl ve věku od čtrnácti do šestnácti let obětí sexuální touhy o dvacet let staršího třídního učitele a vedoucího turistického oddílu v jedné osobě.

Podcastovou sérii si můžete připomenout zde. Kromě Tomáše v ní se svou verzí vystupuje i třídní učitel Matěj (jeho pravé jméno jsme se rozhodli vzhledem k již zahlazenému trestu nezveřejňovat), lidé z jejich okolí, učitelé, ředitelé škol a také ti, kteří se na vyšetřování případu podíleli: z řad policie či soudních znalců. V podcastu citujeme ze stovek stránek autentických spisových dokumentů a využíváme záznamy ze soudních přelíčení.

K případu se nyní vracíme v ohlédnutí tří lidí, pro něž bylo zveřejnění podcastu impulsem k další reakci.

1. Zděšení u starosty města Chodov. Zde se nachází základní škola, na níž nyní, po uplynutí a zahlazení soudem vyneseného trestu (tříleté podmínky, zákazu mimoškolní činnosti a nařízené sexuologické léčby) učitel „Matěj“ znovu učí děti.

2. Snaha o zaplnění bílého místa v českých zákonech, kdy usvědčení a odsouzení pachatelé trestných činů spáchaných na dětech mohou – na rozdíl od zahraniční praxe - po uplynutí nějakého času zpátky k dětem.

3. Založení spolku Klubovna Naděje na pomoc obětem těchto trestných činů, ve kterém se angažuje Tomáš Paprštein. Součástí jeho dnešních aktivit jsou i časté besedy s učiteli i žáky na základních školách po České republice.

„Situaci, kdy je pan učitel zaměstnancem na zdejší základní škole, považuju za absolutně nepřijatelnou. Aby člověk, u kterého padly pravomocné rozsudky za pohlavní zneužívání, byl zpátky u dětí, zásadně odmítám,“ říká hned na úvod telefonátu starosta západočeského Chodova Patrik Pizinger (Místní Hnutí nezávislých).

I když v podcastu Nejlepší kamarád nebylo zveřejněno učitelovo jméno ani město, kde dnes působí, místní lidé si podle reálií případu i podle slovního projevu „Matěje“ dosadili, že se jedná o zdejšího kantora.

„S paní ředitelkou školy jsem o tomto případu mluvil, aby našla cestu, jak se s panem učitelem na škole rozloučit. Ale bohužel jsme zjistili, že současná legislativa zřizovatelům vůbec nedává možnost na takovouto situaci reagovat,“ říká starosta Pizinger. Jakmile má odsouzený člověk zahlazený trest v rejstříku (to se v učitelově případu stalo před čtyřmi lety), tak může podle zákonů jako bezúhonný člověk opět nastoupit k dětem.

„Zadali jsme si i právní rozbor celé situace a opravdu se ukazuje, že nemáme v ruce žádný nástroj. Už jsem v této věci kontaktoval i poslance za Karlovarský kraj, aby se v této věci něco změnilo.“

Učitel „Matěj“ při nástupu do základní školy v Chodově ředitelce řekl (v rozporu s realitou), že mu žádný trestný čin nebyl prokázán, a zamlčel, že mu byla nařízena sexuologická léčba. Druhou věcí ale je, že ředitelka, která v podcastu rovněž vystoupila, považovala učitelovy argumenty za směrodatné, otevírání případu nazvala „hnusem“ a navíc podmíněný trest udělený soudem nesprávně považovala za důkaz neprokázané viny.

„Pro paní ředitelku byla celá ta věc velmi složitá. Bojovala za kolegu. Prošla si nepříjemnou zkušeností a poučila se z ní. Teď jsme ve shodě, že takový učitel na škole nemá být,“ uvádí starosta Pizinger.

Na otázku, jaký bude jeho další postup, pokud učitele nemůže ze školy propustit, odpověděl: „Rozhodně se s tím nehodlám smířit. Jednal jsem o tom s paní ředitelkou i s panem učitelem. Chtěl bych, aby sám zvážil, jestli je pro tu školu přínosem, nebo není, a jestli je jeho další působení vhodné. Po Novém roce se s ním budu chtít potkat, jaké navrhne řešení. Pro mě je opravdu nepřípustné, aby na škole působil dál.“

„Od té doby, co byl zveřejněn váš podcast, sice uplynula poměrně krátká doba – z hlediska legislativního procesu, ale v přípravě změny zákona vidím poměrně velký posun,“ říká poslankyně ODS Eva Decroix. Ta po zveřejnění Největšího kamaráda iniciovala jednání poslanců a Ministerstva spravedlnosti o návrhu, který má bránit návratu lidí odsouzených za zločiny na dětech zpátky k dětem.

„Máme už vymyšlený nástroj, jak toho docílíme. Dáme ředitelům škol a dalším, kteří zaměstnávají lidi pracující s dětmi, možnost vyžádat si – od učitele, trenéra, výchovného poradce nebo vedoucího tábora – dokument, takzvaný dětský certifikát, ze kterého bude patrné, že dotyčný nebyl trestán a splňuje podmínku práce s dětmi. Tím nástrojem bude tedy výpis ze speciální části rejstříku trestů, který bude zřízen pouze za tímto účelem a do kterého bude soud zapisovat v rámci svého rozhodování omezení práce s dětmi.“

Podle připravované změny zákona by tedy lidé odsouzení za delikt na dítěti měli, tak jako dosud, po zahlazení trestu čistý trestní rejstřík, ale pro účely práce s dětmi by museli – i po zahlazení trestu - doložit, že nebyli nikdy trestaní za zločin na dítěti.

„Takový člověk po zahlazení trestu by měl být zaměstnatelný kdekoliv jinde, ale nesmí mu být umožněno pracovat s dětmi,“ zdůrazňuje Decroix.

Poslankyně zdůrazňuje, že na změně zákona byla vzácná shoda napříč vládní koalicí i opozicí: „Všichni si uvědomují, že tohle je priorita a je nutné to řešit – máme tady díru v zákonech a hledáme řešení. A spouštěčem byl opravdu váš podcast, který zacloumal veřejností.“

Poslanci z podvýboru pro domácí a sexuální násilí a úředníci Ministerstva spravedlnosti teď dávají dohromady, kde všude by měl být tento speciální výpis podmínkou. Jednou kategorií jsou zaměstnanci typu učitelé, druhou pak dobrovolníci typu oddíloví vedoucí nebo lidé v dětských skupinách a podobně. „Teď probíhají jednání s různými zastřešujícími organizacemi, jak toto dostaneme do zákonů. Ale jsem v této věci optimista.“

Podle poslankyně Decroix je reálné, aby zákon byl schválen v příštím roce. Bude se ale vztahovat na nové případy odsouzených, nikoliv na ty dřívější. Ne tedy na učitele „Matěje“.

„Soud nebude mít možnost se vrátit k případům deviantů, kteří už někde fungují. Tam by to mohlo nastat jedině tehdy, pokud by se případ z nějakého důvodu znovu otevíral z podnětu třeba státního zástupce, kterého by mohl oslovit například starosta nebo někdo jiný, kdo by měl důvodný zájem, aby tam bylo požadováno ochranné opatření. Do tohoto stadia debat jsme se ale ještě nedostali,“ mírní očekávání poslankyně Decroix.

„Od zveřejnění podcastu se mi změnil život naprosto zásadně,“ říká Tomáš Paprštein, muž, který se při začátku natáčení letos v lednu, tedy čtrnáct let po pohlavním zneužívání učitelem, stále potýkal s následky traumatu. Trpěl hlavně tím, že mu nikdo – učitelé a tehdejší spolužáci a kamarádi – nevěřili, že byl obětí a že jejich oblíbený učitel a skupinový vedoucí by někoho zneužíval.

„Po zveřejnění mého příběhu se mi dostalo skutečně obrovské podpory, od mých bývalých známých a spolužáků přes pro mě neznámé lidi, různé organizace, odborníky,“ vypočítává Tomáš, který i díky ohlasu na podcast a poté, co vystoupil z anonymity, pochopil, že svým příběhem a svou otevřeností může pomáhat dalším lidem, kteří zažili podobnou zkušenost.

Společně s několika kolegy, včetně seriálové herečky Báry Jánové, založil pomáhající spolek Klubovna Naděje. „Ten spolek jsem založil proto, že lidé očekávali, co bude dál. Vyjadřovali mi podporu, chtěli pomáhat i finančně, což by bez spolku nešlo. Spolek má tři hlavní pilíře,“ vypočítává Tomáš: „Tím prvním je pomáhat obětem, hradit jim terapie, které potřebují a na které často nemají peníze. Jedna hodina stojí například tisíc korun. Druhým pilířem je pomoci i lidem, kteří kvůli své deviaci jsou schopni ublížit – i tyto lidi chceme nasměrovat k nějaké terapii, mluvit s nimi o jejich problému. A třetím pilířem je osvěta, besedy, prevence, zaměřené na širokou veřejnost.“

Tomáš, který před natáčením podcastu nebyl zvyklý mluvit na veřejnosti a sdílet na potkání svůj příběh, objíždí ve spolupráci s odborníky na problémy zneužívání besedy na různých školách a otevřeně jim popisuje, jak se do situace, kdy jej dlouhodobě zneužíval člověk, kterému věřil, dostal on a co to pro něj znamenalo. „Pro ty žáky je velmi důležité, že vidí reálného člověka, který to prožil a stojí před nimi. Po besedě za mnou vždycky několik žáků přijde a doptávají se. Už několikrát jsem poznal, že sami řeší podobný problém.“

Celkově se na Tomáše Papršteina s různými vzkazy obrátilo kolem tisícovky lidí.

Učitel „Matěj“ se od natáčení podcastu naprosto odmlčel. Po zveřejnění série letos v létě pouze vzkázal, že je výsledkem zklamaný – a dál setrvává na své verzi, kterou opakoval během policejního vyšetřování, všech soudních přelíčení i při natáčení – „nikdy jsem nikoho nezneužil, nejsem deviant“.

Nereagoval ani tentokrát na zaslanou SMS s otázkou, jak hodlá řešit situaci, kdy jej starosta Chodova a ředitelka základní školy vyzývají k odchodu.