Článek
Třináctiletý žák, který se v pondělí pokusil vystřelit na učitelku v ZŠ v Rudolfově, je v diagnostickém ústavu. Podle informací Novinek chlapec zbraň vzal svému dědovi a inspiroval se případem z Ruska, kde se zhlédl v Rusovi, který vystřílel školu a pak si vzal život.
„Je možné, že když je dítě zoufalé, a poté zahlédne zprávu o útoku na učitele, tak si řekne, že to nemusí být špatný nápad ,“ komentuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy útok dětský psycholog Adam Valovič.
„Motivem činu žáka byly pravděpodobně problematické vztahy se spolužáky,“ uvedla na webu jihočeská policejní mluvčí Štěpánka Schwarzová.
Pondělní útok třináctiletého žáka na svou učitelku není ojedinělý. V živé paměti ještě zůstává útok ze slovenského gymnázia, kdy spolužák zabil svou spolužačku a učitelku.
Může se zdát, že poslední dobou narůstá počet dětí, které ve školách útočí na učitele či žáky. Je možné, že se děti navzájem „inspirují“?
Je vždy silně spekulativní, do jaké míry to může mít vliv. Velmi zjednodušeně – je možné, že když je dítě zoufalé, frustrované, nešťastné a naprosto si neví rady, co v jeho současné situaci může udělat a poté zahlédne nějakou zprávu o útoku na učitele, tak si řekne, že to nemusí být špatný nápad také udělat. Je podle mě vhodné hlavně o motivacích útočníků informovat v minimální možné míře a nedělat z toho mediální senzace a napínavé příběhy, protože to je to, s čím se dítě teoreticky pak může identifikovat.
Co s tím mohou učitelé či rodiče dělat?
Hlavní prevencí je hlavně to, aby důsledně a vědomě dávali pozor a pečovali o duševní zdraví dětí co nejdříve. Je to dlouhodobá práce. Když dítě vykazuje problematické projevy, určitě dává smysl stanovit základní hranice, ale také se musí zajistit jeho podpůrná síť. Učitelé by se měli zajímat, jestli mu něco nechybí nebo jestli doma nemá nějaký problém. Je důležité budovat důvěru mezi učitelem a dítětem, aby se nebálo svěřit. Dítě v té situaci dělá tuhle reakci, protože neumí žádnou lepší. Měli bychom mu nabídnout podporu a lepší způsoby, jak to zvládat.
„Jsem jen na obtíž“
Jak konkrétně se může u dětí projevovat nějaká psychická nepohoda a z toho vyplývající frustrace?
Jsou jasné a vážné varovné signály, které je potřeba řešit hned – jako třeba když dítě dlouhodobě říká, že je na obtíž, že život nemá cenu a pak to může přejít i do nějakých sebevražedných myšlenek. Potom jsou menší varovné signály, kde není potřeba to hned řešit psychologickou pomocí – to je od kázeňských potíží, horšího prospěchu, vyčleňování z kolektivu, vyhýbání se školním výletům, ztráta radosti z koníčků, nebo nápadné experimentování se svým vzhledem. Mnoho z těchto signálů je určitě v nějaké míře normální pro pubertu, a je možné to zvládnout i bez pomoci. Rodiče by ale v každém případě měli zpozornět.
Jak vést podpůrný rozhovor s dítětem?
1. Zajímejte se - zkuste rozhovor otevřít, nenechte to být při prvotním odmítnutí.
2. Poslouchejte - vždy je přínosné dítě vyslechnout a zkusit pochopit jeho emoce.
3. Ptejte se - snažte se detailněji porozumět tomu, co se z pohledu dítěte děje.
4. Hledejte cesty - začněte si povídat o možnostech řešení a hledejte je společně.
5. Dohodněte se - je důležité, abyste měli stejnou představu o tom, co se bude dít.
Zdroj: Nevypusť duši, projekt Poslouchejme děti, když s námi mluví
V jakých případech se dítě uchýlí k agresivnímu jednání?
Když se dítě setkává s nějakými těžkostmi v sobě a v prostředí kolem sebe a dlouhodobě nejsou naplněny jeho důležité psychické potřeby jako například láska a fyzické i emoční bezpečí, tak může svoje problémy buď obracet do sebe, nebo ven. Pak se může projevovat i agresivně a mít výchovné potíže. Často jde taky o určitou kombinaci těchto způsobů. Z mojí zkušenosti děti s výchovnými problémy o svých problémech chtějí mluvit méně než ty, které své potíže obracejí víc do sebe.
S jakými potížemi se děti nejčastěji potýkají?
Setkávám se často s problémy ve vztazích s rodiči nebo vrstevníky, úzkostmi a depresivními projevy, zvládáním vlastní frustrace a vzteku, výchovnými problémy, častým tématem je také sebepoškozování. Nejde říct, že by z největší části něco převládalo. Dětské potíže bývají často také viditelným projevem složité rodinné situace nebo i opatrovnického sporu, kdy se například rodiče doma často výrazně hádají, nebo se objevuje i fyzické násilí mezi partnery.
Jaká se dostává dětem pomoc ve škole?
Každá větší škola má výchovné poradce, metodiky prevence a školního psychologa. Ti mají hlavní roli v prevenci a řešení problémů, mají navíc tu výhodu, že mohou spolupracovat i s učiteli toho dítěte. Zároveň mohou dělat preventivní a monitorující program ve třídách. Já sám jsem pracoval ve škole a často to může být tak, že se řeší urgence s konkrétními dětmi a řeší se individuální konzultace a potom zbývá méně času na preventivní programy, které ale není dobré zanedbávat. Právě tím pravidelným monitoringem uvidí, jestli se tam objevují nějaké náznaky šikany, vyčleňování z kolektivu a podobně.
