Článek
Nedávno zveřejněná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) vzbudila na Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) vlnu nevole. Větší, než je u podobných závěrů obvyklé.
Silničářů se dokonce zastali i poslední dva ministři dopravy Karel Havlíček (ANO) a Martin Kupka (ODS).
Důvod? Kontroloři napsali, že dálnice D1 je sice po devíti letech oprav lepší než před modernizací, ale má vady, které dojem z celé stavby kazí. A které podle všeho povedou k potížím.
„Naše role je poukázat na riziko a to riziko tady vidíme vysoké,“ varuje prezident NKÚ Miloslav Kala.
Ve společném rozhovoru s Janem Málkem, členem kolegia NKÚ, který kontrolu reálně vedl, popisují, jak kontrola probíhala a proč by se nemělo zjištění brát na lehkou váhu.
.
Šest set závad na 13 úsecích dálnice D1 z celkových 20 je málo, nebo moc?
Miloslav Kala (MK): Nula závad je extrémní požadavek, takže chápu, že se asi vždy na takto dlouhém úseku závady vyskytnou, ale bagatelizovat to tím, že závady jsou všude, to je nepřijatelné. Pak ještě zaznívá argument, že je dálnice lepší, než byla. Když si nechám spravit starý dům, tak také bude lepší.
Naše role je poukázat na riziko a to riziko tady vidíme vysoké. Kdyby se těch 600 závad neřešilo, tak by uplynula lhůta na reklamaci, ten stav by se zhoršoval a stát by to musel nakonec zase spravit za svoje peníze. To je to riziko, které jsme popsali.
Proč jste zařadili do plánu svých kontrol dálnici D1?
MK: Měli jsme od řidičů celou řadu stížností, že povrch je v řadě případů nerovný, auto tam hlučí a v některých případech je povrch zbrušovaný. To znamená, že se nějakým způsobem muselo zasahovat už do nového hotového díla.
Těch stížností byla spousta, takže jsme se rozhodli, že se nebudeme zabývat penězi a výběrovými řízeními, ale budeme se zabývat jenom tím, jaká je kvalita finálního díla. Měl jsem i představu, že bychom ji zkusili srovnat se zahraničím, to se ale nepodařilo naplnit.
Ve chvíli, kdy jsme na kontrolu nastoupili, proběhl kybernetický útok na ŘSD a v podstatě náhle neměli vůbec žádná data. Objevily se spekulace, že útok byl záměrný, abychom se nedostali k některým údajům. Nejsem zastáncem těchto teorií, ale představu o tom, s čím jsme se potýkali, to dokresluje. Kontrolu jsme prodlužovali o několik měsíců.
Myslíte, že to, co ve zprávě popisujete, je nedbalost, nebo záměr?
MK: Ukazuje to spíš, že na stávající kapacity a schopnosti ŘSD to byl velký úkol. Oni dělali maximum a snažili se, to nezpochybňujeme, ale díváme se na to z celkového pohledu. Myslíme si, že bychom se měli zabývat i vnitřním systémem, tedy jak investor funguje, jak má nastavené procesy kontroly a jakým způsobem věci řeší.
Jak to vypadalo, když jste do ŘSD nastoupili?
MK: Například těmi 600 závad, o kterých říkají, že se všemi zabývají a řeší… Do zahájení naší kontroly se všemi nezabývali a často o nich ani nevěděli. Nebyli schopni nám předložit jejich soupisy, jak probíhají opravy, kdo je nebo jakým způsobem je přebírá.
Kontrola tak měla minimálně ten dopad, že stávající ministr dopravy řekl, že všechny závady se budou řešit a že se tím bude zabývat. Nemyslím si, že je to úplně role ministra dopravy, ale že vytváří tlak, to je určitě dobře.
Můžete popsat, jak taková kontrola probíhá a jak probíhala tato konkrétní?
Jan Málek (JM): Běžně podáme oficiální žádost s číslem jednacím, v ní jsou otázky a kontrolovaná osoba na ně musí odpovědět. Zde přišla odpověď, a když jsme ji rozporovali, přišla nová odpověď, ve které to bylo zase jinak. Zase jsme ji rozporovali a na to přišla třetí odpověď, a ta zase obsahovala rozpory.
Vyvolal jsem proto jednání s generálním ředitelem ŘSD Radkem Mátlem. Ten se nám omluvil, že v odpovědích jsou opravdu nesmysly, a vyhradil si, že jediné oficiální odpovědi ŘSD budou ty, které jím budou parafované. Opravdu se tomu pak věnoval.
A čím myslíte, že to bylo? Že se někdo snažil věci přikrášlovat, neschopnost, nebo chaos?
JM: Chtěli jsme vidět doklady k vadám na 20 modernizovaných úsecích. Dali nám soubor, ale my jsme zjistili, že tři úseky v něm vůbec nejsou, u čtyřech jsou složky prázdné, takže z 20 úseků měli zdokumentovaných jenom 13 a ještě ne úplně.
ŘSD má Centrální evidenci vad, což je informační systém, do kterého by se měla zaznamenávat všechna data z prohlídek dálnice, aby se pak vady mohly řešit. Ale ten informační systém nefunguje pořádně. Data v něm nejsou, odporují si, data nesouhlasí. Dávají se tam, jak koho napadne. Až když jsme se na to začali ptát, tak s tím teprve něco dělali.
Ten systém, do kterého vkládají zjištěné závady, je špatně postavený, nebo pro to nemají pravidla?
JM: Mají velice dobrá pravidla, ale nedodržují je. Data pak do systému nedoputují, nebo tam doputují, ale třeba s jiným datem. A pak se stane, že tam jeden měsíc máte informaci, že závada je, druhý měsíc, že tam nebyla, a další měsíc, že tam byla, protože někdo to tam zadával, jak se mu zachtělo.
Ke každé závadě přitom mají zpracovaný postup, jak s ní naložit, ale nikdo to nekontroluje. Z fotografií přiložených k naší zprávě je vidět, že na opravě je použitý materiál, který byl zrovna po ruce.
Není to maličkost?
MK: Není. Dá se očekávat, že mohou přijít spory, až třeba i soudní spory, a pokud neprokážete, kdy vada vznikala, jakým způsobem byla detekovaná, zda bylo žádáno, aby byla opravena v rámci reklamace, a tak dále, tak tyto spory můžete prohrát.
Jaký měl vliv na stav dat v ŘSD hackerský útok?
JM: Hackerský útok na celkovou kontrolu vliv měl, ale sám generální ředitel nám řekl, že evidenci vad mají pod kontrolou. Kvůli hackerskému útoku jsme neměli k dispozici třeba stavební deníky, protože ty neuměli v průběhu naší kontroly zrekonstruovat.
To slovo jsem v celém závěru nepoužil, ale je asi nejvýstižnější - bylo to chaotické. Vytýkali jsme jim, že systém, jak ho mají nastavený, může vést k tomu, že reklamace nebudou uznány, protože data se navzájem vylučují. Nebo že mohou propásnout lhůty, ve kterých reklamace mohou podat.
Když to porovnáte s jinými kontrolami z jiných institucí, je to, co jste zjistili ohledně D1, výjimečné, nebo se s tím setkáváte běžně?
JM: Skoro výhradně se věnuji oblasti liniových dopravních staveb, tak mě určité věci na ŘSD zas tolik nepřekvapují. Mluvíme o modernizaci, ale ona to modernizace de facto nebyla. Bylo to 20 dílčích úseků, které byly rozdělené na 970 staveb, a ty se řešily samostatně. Navíc některé problematické z toho byly vyjmuty, například most Šmejkalka.
Nám se teď snaží podsouvat, že celou jejich práci znehodnocujeme. My ale říkáme: „Možná, že se ten stav dálnice zlepšil, ale jsou tu věci, které ji mohou do budoucna znehodnotit. Jsou to ty mosty, jsou to ty nadjezdy a je to neřešení závad, které se tam vyskytly.“
Nese na stavu dálnice D1 vinu i někdo jiný než ŘSD?
MK: Některé věci podle mě jdou za dodavatelem. Na dálnici se podílely největší firmy v oboru. Překvapuje mě, že se teď k tomu nevyjadřují a za svou práci se nestydí. To dílo má vady, a přitom jde o firmy, které mají být páteří minimálně dopravního stavitelství. Je ostudou, když po D1 jede někdo z jiné země a vidí, v jakém stavu máme modernizovanou dálnici.
Samozřejmě - investor má vady reklamovat, má o nich mít přehled, má se o ně starat, má ještě těsně před tím, než vyprší záruční lhůta, všechno uplatnit, aby mu to opravili bez dalšího finančního plnění. Ale na druhou stranu, připadá vám tohle jako vizitka českého stavebnictví? Určitá část té viny je i na straně dodavatelů, že dopustili, aby se taková práce předala.
Jak má tedy stát lépe hlídat kvalitu silnic?
MK: Instituce se musí naučit trpělivě zavádět procesy kontroly, zabývat se auditní stopou, aby byli schopni najít závadu, ale aby byli schopni najít i toho, kdo je za ni zodpovědný.
Žádné mávnutí proutkem nepomůže, chce to hlavně trpělivost. Nevěřme tomu, že když na ŘSD přijde někdo jiný, nebo když ministr zavelí, začnou všechno dělat správně.
Ta dálnice je ale vizitka České republiky. Když jedete do Chorvatska, přes Slovinsko, přes Rakousko, tak si uděláte o těch zemích názor podle dálnice, protože co jiného vidíte?
