Život bez internetu začíná být absurdně drahý nejen pro seniory, varuje expert

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Slevy v obchodech už v současnosti bývají navázané na nutnost mít mobilní aplikaci. Obecně často lidé pořizují zboží v kamenných prodejnách dráž než přes internet, podobně i lístky na kulturní akce stojí více na pokladnách, než když je koupí online. Platí to například i pro skipassy.

„Už je to absurdní, bez chytrého telefonu je život skoro dvojnásobně tak drahý,“ líčí Jan Vobořil, výkonný ředitel a advokát organizace Iuridicum Remedium, která se zaměřuje na prosazovaní digitální svobody a základních práv v online, ale i ve skutečném světě.

Informaci o tom, že zdraží poplatek za výplatu důchodů v hotovosti, je tak podle něj třeba vnímat v kontextu. V listopadu se takto vyplácely penze 524 238 důchodců. Může jít o lidi, kteří z různých důvodů nemohou mít bankovní účet.

„Jsou to lidé, kteří se i v soukromém sektoru potýkají s takovými obtížemi a komplikacemi, že kdyby za ně stát nesl tyto náklady, vůbec by ho, jak se říká, neubylo,“ myslí si Vobořil.

Vnímáte v oznámeném zvýšení poplatku za výplatu důchodů v hotovosti z 35 korun na 78 korun nějakou diskriminací lidí, kteří žijí třeba offline, bez internetu, bez bankovního účtu?

Určitě je to trend, že se tlačí lidi, aby vstoupili do online světa. Je to rušení pošt, zdražování výplaty důchodů. A je to hromada dalších věcí, kde člověk, který není online, nepoužívá mobilní telefon a nemá bankovní účet, tak je na tom pořád hůř a hůř.

Hlavní argument je, že se prostě zdražuje samotná služba poštovních poukázek. Lze to takto postavit na rovno – výplatu důchodu a využití poštovní poukázky?

Nevím, jaké jsou faktické náklady pošty, ale je to více jak dvojnásobek původního poplatku. Myslím, že stát by klidně unesl, kdyby to bylo hrazené. Upřímně, lidé, kteří si důchody na poště vybírají, k tomu myslím mají docela dobré důvody. Jsou to lidé, kteří opravdu v online světě nefungují, nebo jsou to lidé, kteří účet mít nemohou, protože mají exekuce. A stát není schopen zajistit, aby se důchody vyplácely efektivně na účty, které nebudou obstavované exekutory.

Tito lidé se i v soukromém sektoru potýkají s takovými obtížemi a komplikacemi, že kdyby stát nesl tyto náklady, tak by ho vůbec neubylo.

Na penzisty, kterým byl přiznaný důchod před rokem 2010, se zvýšený poplatek nevztahuje, hradí ho za ně ČSSZ. V překladu tak lze říct, že poplatek se netýká zhruba osmdesátníků a starších. Znamená to podle vás, že se tak senioři dělí na ty, kteří by měli už mít vlastní bankovní účet, a starší, kteří ho mít nemusí?

Jako proč? Je za tím zřejmě nějaká úvaha, že lidi nad 80 jsou v online prostoru méně. Asi ano, ale určitě to nebude takový rozdíl jako u lidí, kterým je 75 let nebo 70 let. Nedává mi to smysl.

A vrátím se ještě k soukromému sektoru. Jsem zrovna na horách ve ski areálu. Permanentku si v podstatě musíte koupit online, jinak je to podstatně dražší. Když jdete na oběd, tak pokud máte aplikace, dostanete 50procentní slevu. Už je to absurdní, bez chytrého telefonu je život skoro dvojnásobně tak drahý.

Takže lidé žijící bez internetu, takzvaně offline, doplácejí na to, že jdou mimo všeobecný trend vše digitalizovat?

Výrazně na tom tratí. Vezměte si slevy v obchodech. Ve spoustě supermarketů už musíte mít aplikaci v mobilu a nakupovat dnes mimo slevy je sakra drahé. Život je pak prostě dražší a zvedá se odpor. Mně také vadí, abych na každou hloupost musel mít aplikaci a řešil registraci. Zabíjíte neuvěřitelné množství času, během kterého se snažíte pochopit, jak ty systémy fungují.

Může to být pro seniory i nebezpečnější, že jsou nuceni pohybovat se v online světě? Narážím na to, že mohou někteří například hůře posoudit, co už je zneužití osobních údajů…

Není to jen věc seniorů, koresponduje to s celou populací. Vezměte si, jak rostou podvody zneužívání osobních údajů. Tlačením lidí do onlinu, kteří na to nejsou připravení a sami to úplně nechtějí, je průšvih.

Dokážete si představit, že by se konkrétně zdražení poplatku za výplatu důchodů v hotovosti dalo právně bránit? Existuje možnost, jak se vůči tomu ohradit?

Obávám se, že to narazí na argument, že to kopíruje zdražení na poště. Nevidím tam úplně prostor. Je to spíš politické rozhodnutí, jestli stát náklady ponese, nebo je bude přenášet na lidi. Problém je také, že tam není vidět diskriminační důvod, není to diskriminace na základě rasy nebo náboženství. Těžko se v dané věci hledá i věk, protože máte pořád spoustu seniorů, kteří v online světě fungují.

Zkoušeli jsme u Ústavního soudu argumentovat, že při insolvenčním řízení je doručování dané informace adresátovi realizované zveřejněním online v insolvenčním rejstříku. A že je to pro seniory problém, že je to nepřímá diskriminace, vzhledem k tomu, že procentuálně méně využívají digitální technologie. A neprošlo to. Soud vyšel z toho, že kdybych to zjednodušil, má dnes každý možnost dostat se na internet.

Když jste zmínil, že je to politické rozhodnutí. Ukazuje se, že v Evropě už je vnímáno digitální vyloučení citlivěji. Ve Španělsku se například mluví o tom, že by zákon měl zaručovat instalaci jednoho bankomatu v každé obci nebo na každých 5000 obyvatel. Znamená to, že se v politice už objevují hlasy, že je potřeba digitalizaci regulovat?

Určitě se postupně vytváří a prosazují hnutí, která se vymezují proti digitalizaci. Pořád se to bere tak, že pokud někdo nemá mobilní telefon, tak je to problém, který se za deset dvacet let vyřeší tím, že takoví lidé už tady nebudou.

Chápu, že takhle jednoduché řešení to ale asi nebude, že stále bude existovat část společnosti, která nebude chtít být online.

Je jeden z největších omylů v přístupu k tomuto problému, myslet si, že časem lidé bez přístupu k online ze světa vymizí. Vždycky bude existovat skupina lidí, kteří to nechtějí. A další věc je, že se technologie budou vyvíjet a časem přijdou úplně jiné, se kterými zase my nebudeme muset umět pracovat. Je potřeba si nastavit nějaké pozice, jak s respektem k těmto lidem přistupovat a jak jim umožnit plnohodnotně fungovat.

Obecně se bavíme o diskriminaci na základě víry, věku, rasy nebo národnosti. Nebude potřeba do budoucna prodiskutovat i diskriminaci na základě rozhodnutí žít offline?

Je to zajímavý nápad, který se objevil v ústavě švýcarského kantonu Ženeva, totiž že máte právo být offline. Je to první vlaštovka. Myslím, že k tomu možná směřujeme, ale bude to politická otázka následujících let. Zjevně se takový trend v Evropě objevuje. Možná není převažující, ale jde o čím dál výraznější skupinu lidí, která se může přetavit v nějaké politické hnutí.