Zima, jako byla ta letos, je problém do budoucna, říkají odborníci

Zatímco například v Itálii, Francii nebo Španělsku hydrologové pozorují mizerný začátek sezony, v Česku jsou podle odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) stavy vodních toků i podzemních vod víceméně v normálu.

V nedávno zveřejněné zprávě úřad uvádí, že ačkoliv byla letošní zima nadprůměrně teplá a chudá na sníh, celkové množství srážek bylo průměrné. Podle trojice odborníků z ČHMÚ ale něco takového nelze z hlediska rizika sucha považovat za uspokojivý stav.

Teplé zimy bez sněhu podle nich představují pro Česko z dlouhodobé perspektivy problém.

Podle Šimona Berchy, který v ČHMÚ pracuje mimo jiné na vyhodnocování dat o sněhu, nebyla z hlediska zásob vody ve sněhové pokrývce letošní zima vůbec slavná.

„Viděli jsme jen dva záblesky, někdy mezi 10. až 20. prosincem a pak na začátku února, kdy to vypadalo, že se zima vzpamatuje. Bohužel se ale zásoby vody ve sněhu nedoplnily ani v horských oblastech,“ řekl Bercha s tím, že nejkritičtější bylo období extrémně vysokých teplot na přelomu roku.

„To, co aktuálně zbylo v horských oblastech, je zhruba sedmina až desetina množství vody ve sněhu, které by tam mělo podle průměrných čísel ještě být,“ odpověděl Bercha na otázku, kolik sněhu po zimě zbylo.

Aktuální chladnější počasí často i se sněhovými srážkami podle Berchy situaci zejména v nižších polohách nezachrání. „Úhrny nejsou vysoké a sníh často kvůli kladným denním teplotám brzy roztaje. Situace se v tomto týdnu mírně zlepší na horách, ale lednový deficit sněhu již nelze dohnat ani tam,“ řekl.

V nízko a středně vysoko položených oblastech je chudá zima podle Berchy už de facto pravidlem. „Troufnu si říct, že je to trend. Za posledních 20 let jsme měli sněhově bohatou zimu 2004–2005, 2005–2006 a 2018–2019, ale to byly výjimky. Jinak mimo hory a výše položené oblasti už prostě převažují chudší zimy,“ řekl meteorolog a dodal, že to představuje i problém do budoucna.

Zatím je nicméně vody poměrně dost a startovní pozice letošní sezony je i přes malé zásoby sněhu vesměs dobrá.

„Řekl bych, že situace je relativně dobrá. Jsme mírně pod průměrem,“ odpověděl Bercha na otázku, jak to vypadá s povrchovými toky. Úroveň podzemních vod pak podle Martina Zrzaveckého z příslušného oddělení ČHMÚ byla po zimě dokonce „zcela v normálu“.

I přes absenci sněhu totiž v zimě spadlo 103 % průměrných srážek. To ale neznamená, že teplejší zimy s menším množstvím sněhu ničemu nevadí.

Problém spočívá hlavně v tom, že se sněhem ubývá zásoba postupně se uvolňující vody.

Zimy bez sněhu podle Berchy posouvají tuzemský režim vodních toků dál od takzvaného kontinentálního typu. V jeho rámci mívají řeky a další vodní toky maximum vody typicky někdy v březnu až dubnu, kdy vodu začíná potřebovat bující vegetace. Kvůli teplým zimám by se ale maximum mohlo přesunout z jara do zimy, což zvyšuje riziko, že v teplejších měsících bude voda chybět.

Existuje navíc samozřejmě riziko, že se k problému s malou zásobou vody ve sněhu přidají i podprůměrné dešťové srážky. Jak to může dopadnout, bylo ve velkém měřítku vidět například loni na severu Itálie. Hlavní příčinou historického sucha tam byla právě kombinace malého množství uchovaného sněhu v Alpách s následným několikaměsíčním obdobím velmi podprůměrných srážek.

Tato suchá období jsou nevyzpytatelná, nedají se předvídat a nelze je paušálně připsat klimatické změně. Podle vědců mají nicméně srážky v Evropě i v dalších oblastech kvůli změně klimatu obecně zároveň vydatnější a sporadičtější (v místě i čase) charakter. Intenzivní, ale méně časté lijáky znamenají menší vsakování vody do půdy, což přispívá k suchu. Menší zásoby postupně se uvolňující vody ze sněhu jdou s tímto problémem ruku v ruce.

Pro úplnost se patří dodat, že vliv sněhově chudších zim nezůstává jen u vody. Důsledky jsou podle Berchy mnohem dalekosáhlejší. „Sníh plní i izolační funkci, která je důležitá pro vegetaci, půdní edafon a další biotu,“ uvedl meteorolog namátkou jeden příklad.

Co se týče teplot, byla podle klimatoložky ČHMÚ Lenky Crhové letošní zima teplá jako celek, na chabé sněhové pokrývce se ale zřejmě nejvíc podepsaly spíš krátkodobé teplotní extrémy.

Průměrná teplota vzduchu za zimní sezonu (+1,2 °C) byla o 1,9 °C vyšší než normál z let 1991–2020. Co se týče průměru za celé roční období, byla tedy letošní zima podobně teplá jako ta loňská. „Výjimečně teplý pak byl konec prosince a začátek ledna, kdy padl i nový teplotní rekord pro leden - konkrétně 19,6 °C v Javorníku,“ dodala klimatoložka.

Spolu s Berchou se Crhová shoduje, že právě tyto teplotní extrémy jsou odpovědí na otázku, proč se letos i přes průměrnou teplotu podobné té z let 2021-2022 uchovalo tak málo sněhové pokrývky. „V lednu bylo téměř 20 °C, takže prakticky všechen sníh zmizel. Minulý rok byla zima sice z pohledu průměru podobně teplá, ale nebyly tak dramatické výkyvy,“ dodal Bercha.

Z hodnocení letošní zimy vyplývá podobný závěr, jaký v rozhovoru pro Seznam Zprávy zmínil loni v září klimatolog Miroslav Trnka, když vysvětloval, čím to je, že se Česku na rozdíl třeba od sousedního Německa to nejhorší sucho v létě vyhnulo. Loni v létě i letos v zimě situaci zachraňovaly srážky, které jsou výsledkem náhodné variability počasí. Z dlouhodobého hlediska se nicméně zranitelnost vůči suchu i u nás kvůli klimatické změně nadále zvyšuje.

Zrzavecký k tomu s odkazem na období let 2015-2020 připomněl, že tomu není tak dávno, co Česko procházelo nejsušším obdobím v historii měření.