Vegetace bují o pět týdnů dřív. Zima byla teplá a krátká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve čtvrtek 29. února skončila meteorologická zima. I přestože ucelené statistiky o veškerých meteorologicky důležitých ukazatelích na území Česka ještě nejsou k dispozici, už nyní můžeme říct, že šlo o velmi teplou, a v posledním měsíci dokonce rekordně teplou zimu.

Vyplývá to z předběžné zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, podle níž byla průměrná sezónní teplota vzduchu 2,4 °C. Podle tohoto ukazatele jde tak o druhou nejteplejší zimu hned po zimě 2006/2007, kdy průměr činil 2,7 °C.

Velký podíl na tom má výrazně teplý únor.

Ten byl podle dat ČHMÚ vůbec nejteplejším únorem od roku 1961, navíc dokonce s rekordní odchylkou od normálu počítaného z let 1990 až 2020. Jinými slovy byl tedy letošní únor nejen nejteplejším únorem, ale i měsícem s největší odchylkou od průměru směrem nahoru. Dosáhla 6,1  °C.

Podle klimatologa Pavla Zahradníčka, který letošní zimu hodnotil na středečním setkání spolupracovníků portálů INTERSUCHO a AGRORISK, nebyla během letošního února nejpozoruhodnější ani tak výše maximálních teplot, ale hlavně relativně teplé noci, které příliš neklesaly pod bod mrazu.

„Konstantní vyšší maxima by sama o sobě nevadila. Ta můžeme vidět občas i v minulosti. Co je ale velký rozdíl, byl výskyt teplých nocí. Tedy pokud byl v minulosti únor s vyššími maximálními teplotami vzduchu, tak se ale zároveň vyskytovaly chladnější noci s teplotami pod bodem mrazu. Letos takových dnů v únoru bylo velmi málo,“ řekl vědec z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe). Dodal, že právě toto je hlavní důvod, proč byl letošní únor tak výrazně „odskočený“ od průměrných teplot předešlých únorů.

Dopady oteplování klimatu způsobené emisemi skleníkových plynů přitom samozřejmě nekončí jen u červených čísel ve statistikách.

Letošní teplý únor například velmi výrazně uspíšil začátek bujení vegetace. Podle ČHMÚ takzvané fenologické předjaří, kdy se například určité druhy stromů nebo keřů začínají olisťovat a začínají kvést některé květiny, začalo letos dokonce s pětitýdenním předstihem.

Jde o dlouhodobý problém. Začátek fenofáze, tedy vývoje například pupenů, listů či květenství, se v Česku za období od roku 1961 do současnosti průměrně posunul dopředu o 12 dní u bylin, 14 dní u keřů, 9 dní u stromů a například u ptačí populace (konkrétně se sleduje sýkora koňadra) byl vysledován posun kladení vajec o 10 dní.

Web fenofáze.cz, na němž spolupracují CzechGlobe, ČHMÚ a Mendelova univerzita, uvádí, že loni fenofáze začaly rekordně brzy hned u několika druhů vegetace. Letos přitom hrozí, že tento jev bude ještě výraznější.

Fenomén dřívějšího nástupu jara není problematický jen kvůli tomu, že může zaskočit například alergiky, kteří podle ČHMÚ letos s pylovou sezonou bojují už od první dekády února. Je to problém i pro ovocnářství a potenciálně i celou krajinu.

Klimatická změna podle Zahradníčka přináší vysoké teploty příliš brzy, ale nemůže zamezit tomu, aby došlo k mrazům v pozdějším období, které pak zmrazí naděje na úrodu předčasně kvetoucích stromů.

„Někdo by si mohl říct, že jsme se zbláznili, protože varujeme před klimatickou změnou, ale zároveň před tím, že ještě v dubnu přijdou mrazy. Tyto mrazy ale budou přicházet vždycky. Způsobuje je chladný vzduch ze severu, který přichází každý rok na čtyři až sedm dubnových dní, a to mluvím o nížinách. Dřív to nevadilo, protože vegetace ještě nebyla rozvinutá. Teď to vadí,“ vysvětlil Zahradníček.

Kromě ovocnářů nicméně problém pociťuje i celá krajina, protože dřívější bujení vegetace znamená i dřívější začátek spotřebovávání vody, která pak může v létě chybět.

Vysoké teploty výrazně negativně ovlivnily sněhovou pokrývku. Zatímco ČHMÚ oznámil, že detailní data teprve shromažďuje a zveřejní je v příštích dnech, podle Zahradníčka je trend víceméně jasný. Sníh loni začal padat už v listopadu, a díky chladným teplotám počátkem prosince bylo sněhové pokrývky na řadě míst na začátku zimy dokonce výrazně nadprůměrné množství. Po vánoční oblevě se jeho množství ještě jednou opět na řadě míst nadprůměrně navýšilo, ale během února drtivá většina sněhu roztála.

„Právě teď by mělo být na horách nejvíc sněhu. Není tam ale skoro žádný. Letošek se tedy trochu vymyká posledním zimám v tom, že nám na horách hodně nasněžilo, ale nakonec sníh rychle roztál,“ řekl Zahradníček.

Do jara tedy Česko vstupuje s minimální zásobou vody uloženou v podobě sněhu.

Pozitivní zprávou pro vodohospodáře i zemědělce nicméně je, že srážky byly prakticky během celé zimy velmi vydatné. Jejich úhrn byl podle ČHMÚ nejvyšší od roku 1961.