Článek
Byla spoluautorkou prvních českých dějin japonské kultury, dějin moderní japonské literatury a řady dalších odborných knih. Prostřednictvím svým překladů představila českým čtenářům moderní i klasickou japonskou literaturu. Před deseti lety převzala z rukou japonského císaře Řád vycházejícího slunce. O úmrtí Winkelhöferové dnes informovala její dcera Jana Kyselová.
Japanologii a koreanistiku vystudovala Winkelhöferová na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde od poloviny 50. let působila jako asistentka, později odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, jazyk a folklor. Po vynuceném odchodu z fakulty v době normalizace pracovala jako profesorka japonštiny na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze.
Po dvojím pobytu v Japonsku napsala Winkelhöferová v roce 1964 cestopis Sto pohledů na Japonsko, který se dočkal překladů i do cizích jazyků. Spoluautorem knihy byl její manžel Jan Winkelhöfer, který byl po roce 1989 českým velvyslancem v Tokiu.
Winkelhöferová přeložila do češtiny řadu stěžejních děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby, zejména knih Džuničiróa Tanizakiho. Odborné články publikovala v českých i zahraničních sbornících a periodikách.
Za své zásluhy obdržela Winkelhöferová na podzim 2013 stříbrnou pamětní medaili Senátu.
