Článek
Ve věku 92 let zemřel první primátor Plzně po listopadu 1989 a dlouholetý přednosta neurochirurgického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni (FN) Zdeněk Mraček. Krajské město vedl v letech 1990 až 1994.
Plzeň jeho památku uctila vyvěšením černé vlajky na budově radnice na náměstí Republiky. V mázhauzu radnice je ode dneška pietní místo, kde mohou lidé napsat do kondolenční knihy svou vzpomínku na pana profesora i slova útěchy pozůstalým, řekla dnes ČTK mluvčí magistrátu Eva Barborková.
„Já jsem nikdy nezamýšlel být primátorem. Dokonce i moje žena s úsměvem tvrdila, že nezvládám řízení ani naší domácnosti, natož celého města. Ale měl jsem šikovné náměstky a společnými silami jsme to zvládli,“ řekl Mraček před dvěma lety Radničním listům. Dodal, že v kanceláři moc času netrávil, že byl rád mezi lidmi.
„A když mě bývalý prezident Václav Havel přemlouval, abych tu funkci vzal i druhé funkční období, odmítl jsem. A on se k tomu vyjádřil tak kulantně, když řekl: Vás to, pane profesore, asi neoslovilo?, a já mu dal za pravdu,“ uvedl tehdy.
„V oboru neurochirurgie měl ve světě jméno. Patřil k mezinárodně velmi uznávaným odborníkům, hlavně na traumatologii, na úrazy mozku. Taková osobnost ve vás nechá nesmazatelnou stopu. Byl to vzácný a skvělý člověk, obrovský rétor a diplomat, člověk znalý života. Trochu bouřlivák, ale s dobrým srdcem,“ řekl dnes ČTK ředitel FN Václav Šimánek, kterého Mraček přijímal jako mladého doktora na plzeňskou neurochirurgii.
„Profesor Mraček je významnou společenskou osobností Plzně, v roce 2008 mu bylo uděleno čestné občanství města a o dva roky později byl zapsán do Dvorany slávy Plzeňského kraje,“ dodala mluvčí města.
Mraček se narodil 6. ledna 1930 v Plzni. Dětství ale prožil na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec sloužil v československé armádě. Z Užhorodu musela rodina utéct v roce 1938 kvůli maďarské okupaci.
Už jako student se Mraček dostal do konfliktu s komunistickou totalitou. Když v září 1948 zemřel prezident Edvard Beneš, studenti gymnázia, včetně Mračka, mu chtěli vzdát úctu položením věnce u pomníku T. G. Masaryka. Režim to posoudil jako protikomunistický protest a studenti byli pozatýkáni. Mračkovo stíhání pak sice bylo zastaveno, ale byl vyloučen ze škol. Pracoval poté jako dělník v pivovaru, nakonec mohl složit v roce 1949 maturitu a byl přijat na lékařskou fakultu v Plzni.
Po dokončení studia nastoupil na začínající neurochirurgii na chirurgické klinice v Plzni, kde s krátkou přestávkou působil až do odchodu do penze v roce 2003. Založil neurochirurgické oddělení plzeňské FN, přednášel na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni a věnoval se vědecké činnosti. Kvůli jeho kritickému postoji ke komunistickému režimu byl jeho kariérní i akademický postup za totality zastaven, takže až po roce 1989 byl jmenován docentem a poté profesorem.
