Článek
Spoluzakladatel skupiny Olympic Pavel Chrastina zemřel. Informoval o tom server iDnes a zprávu později potvrdil agentuře ČTK frontman skupiny Petr Janda.
Chrastina spolu s Jandou vytvořili v Olympicu autorský tandem, je podepsán například pod hity Želva, Snad jsem to zavinil já, Dej mi víc své lásky nebo Krásná neznámá.
Ve skupině působil v její nejslavnější éře v 60. letech i jako doprovodný zpěvák a hráč na baskytaru.
Už předtím se jako člen pražských kapel EP-Hifi a Studijní skupiny big beatu významně podílel na podobě tehdejší české hudební produkce. První skupinu si založil už jako student elektrotechnické fakulty v roce 1958 na zámku v Poděbradech. Jmenovala se Samuel's Band a zakládal ji spolu s kamarádem Petrem Kaplanem.
S Kaplanem patřil k prvním členům formace, která se posléze stala Olympicem.
Olympic jako takový založil v roce 1962 pod názvem Karkulka - Karlínský Kulturní Kabaret - Miloslav Růžek. „Jméno Olympic přišlo až v roce 1963. Zásluhou Jiřího Šlitra a Karla Mareše jsme se pak již jako Olympic dostali do Semaforu, kde jsme účinkovali v pořadu Ondráš podotýká. Tehdy z toho udělali takovou divadelní show, kdy s kapelou vystupovalo snad deset zpěváků,“ vzpomínal před časem Chrastina. „V sestavě, kdy se měnila Karkulka v Olympic, byli zpěváci Miki Volek a Pavel Bobek, saxofonista Mirek Růžek, bubnoval Míša Brumlík, který však časem rezignoval, a získali jsme Frantu Čecha. Já přišel jako druhý baskytarista ještě do Karkulky a střídal jsem se s Ivanem Pešlem, sólový kytarista byl Láďa Štaidl, druhého kytaristu Jirku Laurenta si přivedl Pavel Bobek a za klavírem byl Mirek Berka.“
V rozhovoru pro bulvární deník Aha! se před pěti lety Chrastina pochlubil, že to byl on, kdo do Olympicu přivedl Petra Jandu: „Toho jsme tam dotáhli skoro násilím a trochu jsem to způsobil já. Líbil se mi jako sólový kytarista v kapele Sputnici, pak jsme spolu chvíli měli instrumentální Big Beat Quintet, kde byl už tehdy Jeník Pacák, ale Petrovi se do budoucího Olympiku moc nechtělo. Přišel až koncem roku 1962, vlastně za Láďu Štaidla, který zničehonic odešel.“
Společně s Jandou napsali řadu hitů, prvním z nich byl Dej mi víc své lásky. „Nejvíce písniček jsme s Petrem Jandou napsali koncem šedesátých let. Mohlo jich být tak kolem padesátky,“ uvedl v citovaném rozhovoru.
V kapele setrval do roku 1969. „Sedm let ve skupině mi hodně dalo, ale i vzalo. Ctižádost kapely být nejlepší mi vyhovovala, objevit v sobě textaře bylo také dobré, ale když jste se stejnými lidmi bezmála každý den od rána do noci, tak to dříve nebo později začne skřípat,“ řekl letos v srpnu Lidovým novinám.
Podle něj stály za odchodem z kapely dva důvody. „Té první se říká ponorková nemoc. Tohle zničilo nejen Beatles, ale i jiné slavné sestavy. Druhý důvod byl složitější. Zkoušel jsem psát jiné texty než písňové. V roce 1967 jsem s nimi šel k přijímačkám na FAMU. Fotografie a filmařina mě totiž zajímaly také. Přijali mě na dokumentaristiku a já jsem nastoupil u profesorů A. F. Šulce a Viktora Růžičky,“ uvedl.
Skloubit školu a koncerty nebylo jednoduché, později dal přednost škole.
Po ukončení studií pracoval v televizi. Počátkem 80. let z Československa emigroval a do vlasti se vrátil v roce 1994 po dlouhém pobytu v Austrálii a kratším ve Spojených státech. Po návratu prý chtěli obnovit starý Olympic, ale nefungovalo to.
„Proto jsem začal hrát znovu klasický rock’n’roll s Pete Kaplanem a jeho Mefistem. Tohle fungovalo naopak dobře. Pro Petra Jandu jsem napsal pár textů. Zkusil jsem i režii v televizi, ale výsledek nestál za řeč. V posledních letech mi zůstává jen dobrý pocit z internetové žurnalistiky, která je půvabná zejména tím, že vám do toho nikdo nemluví,“ řekl v srpnu.
