Článek
O úmrtí válečného hrdiny a letce informovalo na facebooku Komunitní centrum pro válečné veterány Brno.
Boček v šestnácti letech tajně uprchl z domu, aby se zapojil do bojů s nacisty. Takzvanou balkánskou cestou se dostal do Bejrútu, potom se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940.
Na podzim téhož roku se přihlásil k britskému Královskému letectvu (RAF). Nejdřív sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě, od října 1942 byl v pilotním výcviku – nejdříve v Anglii, poté v Kanadě.
Od podzimu 1944 sloužil jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě. A stal se tak jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří podnikali operační lety během druhé světové války. Boček jich má za sebou celkem 26.
„Matka mě po těch šesti letech nepoznala po hlase,“ vzpomínal na návrat z války začátkem letošního března v rozhovoru pro Seznam Zprávy, jenž byl zároveň posledním, který poskytl.
Reportéry Seznam Zpráv tehdy přivítal v domově pro seniory v Brně, kde trávil závěr svého života. Emil Boček byl posledním žijícím československým pilotem, jenž za války sloužil u RAF.
Po válce se pro komunisty stal nepohodlným, rehabilitace se dočkal až po roce 1989.
Poslední rozhovor generála Bočka
Emil Boček ve svém posledním rozhovoru pro Seznam Zprávy vzpomínal i na chvíle, kdy cítil, že má namále: „Odstartoval jsem a byl jsem ještě nad letištěm, když mi vysadil motor. Přistál jsem mezi 19 krav bez motoru. Přišli dva plukovníci a ten jeden povídal: ‚Vy jste startoval s přehřátým motorem.‘ Odpověděl jsem, ať ze mě nedělá blbce, že nebudu startovat s přehřátým motorem, abych se zabil. Tak sklapli a bylo to dobré.“
