Zemanův kandidát na ústavního soudce hájil exekuční byznys

Šance prezidentova nového kandidáta na soudce Ústavního soudu ohrožuje byznys, kterému jako advokát poskytoval své služby.

Jednasedmdesátiletý Petr Poledník zastupoval podle zjištění Seznam Zpráv před soudy jednu z takzvaných katalogových firem – podvodných společností, jež slibovaly klientům levnou propagaci a pak z nich pomocí různých triků, jako jsou smlouvy napsané drobným písmem, vymáhaly desítky tisíc.

Brněnský advokát Poledník také roky pracoval jako takzvaný soukromý rozhodce ve sporech splátkových firem s dlužníky. Šlo o řešení sporů, které později zakázaly soudy a nakonec i zákon.

Mezi senátory, kteří musí prezidentův návrh na jmenování Petra Poledníka stvrdit, už se o této minulosti nového kandidáta na soudce Ústavního soudu diskutuje. Někteří zákonodárci otevřeně říkají, že se jim tato část Poledníkovy kariéry nelíbí.

„Jsou to znepokojivé informace a podle mě znamenají pro pana doktora Poledníka minusový bod. Myslím, že profesní profil ústavního soudce má vypadat jinak,“ říká Adéla Šípová, advokátka a  senátorka za Pirátskou stranu.

Seznam Zprávy se snažily s Petrem Poledníkem v úterý i ve středu ráno spojit, ale marně. Střídavě měl vypnutý telefon nebo mobil nebral. Neodpověděl ani na opakovanou zprávu s žádostí o rozhovor.

Petr Poledník byl zhruba před 14 lety advokátem společnosti EO Servis, která tvrdila, že dokáže podnikatelům zajistit zápis do různých internetových rejstříků – a navíc zdarma. Přihlásily se stovky živnostníků a firem, od nichž potom EO Servis vymáhal pod různými záminkami peníze. A hrozil i exekucemi.

Klientům EO servisu se nakonec po velkém boji podařilo dosáhnout prvních rozsudků, že platit nemusí. Advokát firmy Petr Poledník, jak ukazují dobové dokumenty, však oddaloval v dalších, ale typově zcela stejných kauzách vydání verdiktů. Například tím, že podával odvolání, i když bylo jasné, že katalogová firma už nemůže (vzhledem k předchozím rozsudkům) tyhle spory vyhrát.

Pro EO Servis to bylo výhodné, protože odvolací řízení se pak často vleklo další rok. „Během té doby mohla katalogová firma dál dlužníky ždímat a vydírat přes hrozbu exekucí. A panu doktoru Poledníkovi bylo úplně jedno, že nakonec stejně prohraje. On potřeboval získat ten čas,“ vzpomíná David Ondrejkovič, jenž proti katalogovým podvodům bojoval na straně podvedených firem.

Petr Poledník byl tehdy navíc místopředsedou České advokátní komory, která v jeho angažmá na straně katalogové firmy neviděla problém.

Podle Ondrejkoviče není možné na tuhle Poledníkovu roli hledět jako na běžnou advokátní práci. „Často se říká: i vrah má přece nárok na obhajobu. Ale tady to neplatí. Pan doktor Poledník si sám mohl zvolit, jestli je zastupování takového klienta v souladu s jeho morálními hodnotami,“ vysvětluje Ondrejkovič.

A souhlasí s tím i senátorka Šípová. „Advokát nemusí zastupování klienta převzít. Záleží na jeho etickém nastavení,“ vysvětluje.

Petr Poledník také několik let pracoval jako rozhodce sporů mezi dlužníky a společnostmi, které poskytovaly půjčky.

Dlužníci podepisovali smlouvy, podle nichž se případné spory (třeba když klientovi přišlo, že má příliš vysoký úrok či pokuty za nesplácení) neřešily u klasických soudů, ale před soukromými rozhodci – často šlo o eseróčka založená advokátními kancelářemi.

„Celé to byla jen hra na spravedlivý spor. Firmy rozhodcům dávaly kšeft a očekávaly za to, že rozhodci budou pracovat pro ně. A to se také dělo,“ potvrzuje Daniel Hůle, dluhový expert z organizace Člověk v tísni.

V roce 2011 tuto praxi soukromých rozhodců nejdříve zakázal Nejvyšší soud a vzápětí i Ústavní soud. S jednoduchým vysvětlením, že dlužník je v těchto sporech s úvěrovou firmou v pozici výrazně slabší strany. A při podpisu smlouvy předem neví, kdo vlastně bude jeho případný spor řešit a za jakých podmínek. Soukromé rozhodcovské firmy si totiž mohly pravidla sporů kdykoli měnit.

Advokát Petr Němec, který se věnuje dlužnickým případům, zveřejnil v pondělí na Twitteru část jednoho Poledníkova verdiktu coby soukromého rozhodce z roku 2012. Tedy rok poté, co už takové řešení sporů soudy zarazily.

„Nevím, jestli to byl jen omyl, nebo úmysl. Ale každopádně je to naprostá nekompetence,“ říká Daniel Hůle z Člověka v tísni.

Senátorka Šípová dodává, že takové „zakázky“ od firem na půjčování peněz jsou z jejího pohledu pro kandidáta na ústavního soudce už příliš. „Živit se byznysem na straně silnějšího, to je pro mě něco naprosto nepochopitelného,“ dodává senátorka Šípová.

Senátoři si za měsíc Poledníka pozvou na jednání ústavně-právního výboru, kde jsou obvykle kandidáti na ústavní soudce důkladně grilováni. „Já se minulosti doktora Poledníka nevěnoval, ale na výboru určitě padnou otázky na jeho minulost,“ podotýká Jan Holásek (bezpartijní), člen výboru a advokát.

Holásek má k prezidentově nominaci jednu výhradu, která se netýká Poledníkovy práce: Poledník má nahradit výraznou ústavní soudkyni Kateřinu Šimáčkovou, která loni odešla k Evropskému soudu pro lidská práva.

Mezi čtrnácti ústavními soudci je tak dnes jen jedna žena – Milada Tomková. „Takže bych tam rád viděl další ženu. Česká justice může určitě nabídnout kvalitní kandidátky,“ myslí si Holásek.

Prezident Zeman podrobně nevysvětlil, proč chce mít na Ústavním soudu právě Poledníka, nijak významného advokáta, který na sebe doteď neupozorňoval odbornými texty ani právními myšlenkami. Jen senátorům napsal, že hledal odborníka z praxe. Aktivních advokátů s praxí je přitom asi 12 tisíc.

„Pana doktora Poledníka osobně neznám, nevím, zda se ve své dosavadní profesní kariéře věnoval ústavnímu právu ani zda v této oblasti za sebou má nějakou publikační činnost,“ reagoval ostatně na prezidentovu nominaci Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu.

Zeman pouze v dokumentech pro senátory uvedl, že „složení soudcovského sboru by mohl obohatit jako odborník z aplikační praxe bez úzkého zaměření“.

Mimochodem, Poledník je autorem rozhovoru se Zemanem, tehdy kandidátem pro přímou prezidentskou volbu, který vyšel v roce 2012 na webu ePravo.cz.

Poledník se v rozhovoru například ptá, jaké si prezident představuje složení Ústavního soudu. A Zeman odpovídá, že by se při doplňování soudu radil s ústavními právníky a že kandidáti by měli mít odbornou praxi a erudici.

„Vycházel bych i z jejich justiční praxe, protože do Ústavního soudu by neměl přicházet právník, který je touto praxí nepolíben,“ prohlásil Zeman.

V textu jsme upřesnili, že rozhovor advokáta Poledníka s prezidentským kandidátem Milošem Zemanem vyšel v roce 2012 na serveru ePravo.cz.