Zeleninová soběstačnost za tisíc korun. Češi znovuobjevili zahradní kolonie

Je před devátou ráno, všední letní středa a vysoký šedovlasý senior v maskáčových kalhotách i tričku pyšně ukazuje svoji rozbujelou parcelu v zahrádkářské kolonii na kraji Žďáru nad Sázavou, která čítá 350 zahrádek.

„Co pěstuji? Kedlubny pro děti, brambory pro celou rodinu. Tady mám pastinák a petržel. Rajčata tamhle,“ vypočítává pyšně František Durynský.

„Finančně nám to pomůže obrovsky. Já jsem skoro soběstačný, a to po celý rok! Dcera přijde, odnese si dva plné koše a říká mi, jak je za to šťastná,“ líčí nadšeně a ptá se, jestli náhodou nesháním zahrádkářkou parcelu. Jedním dechem ale dodává, že kolonie už je plně obsazená.

Enormní zájem potvrzuje i předseda tamní zahrádkářské kolonie Milan Andrýsek s tajemníkem Otakarem Šuhajem. Cestou mezi jednotlivými zahrádkami, kdy chválí tu cibuli, tu plůtek, popisují, že ještě před deseti lety to vypadalo, že zahrádky u Žďáru pro nezájem skončí.

„Za poslední dva roky jsme přibrali 60 nových zahrádkářů. Nechali jsme zrekultivovat pozemky v západní části, abychom tam mohli zahrádkáře dostat. Zájem je tak enormní, že už nemám komu co dát. Nemám, co nabídnout,“ říká Šuhaj s tím, že momentálně může nabídnout jen půl obvyklé parcely.

„Za poslední dva roky jsme přibrali 60 nových zahrádkářů. Nechali jsme zrekultivovat pozemky v západní části, abychom tam mohli zahrádkáře dostat. Zájem je tak enormní, že už nemám komu co dát. Nemám, co nabídnout,“ říká Šuhaj s tím, že momentálně může nabídnou jen půl obvyklé parcely.

Poptávka po zahrádkách není jen ve Žďáru nad Sázavou, ale podle Českého zahrádkářského svazu po celé zemi. „Zájem je obrovský. Obrovský! A ekonomická situace to prohloubila,“ říká pro Seznam Zprávy předseda svazu Stanislav Kozlík.

Tajemník žďárské zahrádkářské kolonie vypráví o tom, že jim za poslední tři roky poklesl věkový průměr z 67 na současných 53 let.

„Všichni noví jsou mladí a mají maximálně do 35 let. Zjistili, že lítat s děcky mezi auty jim nic nepřináší, a tady si můžou udělat vlastní zázemí. Můžou si opéct párek, udělat pergolu…“ vysvětluje Milan Andrýsek a doplňuje, že už dávno neplatí, že by vedení osady jednotlivé členy drilovalo za to, jak jejich zahrádka vypadá.

Na svoji parcelku během dopoledne přijíždí na kole Josef v zeleném sportovním tričku. Vypráví, že sám o zahrádce přemýšlel delší dobu, ale nakonec ho přesvědčila náctiletá dcera.

„Určitě si něco vypěstujete, takže úspora tady je. Nemáme toho ale tolik jako někteří jiní, máme to spíš jako zákoutí, a přes léto třeba rybíz,“ líčí. Na zahrádce je podle vlastních slov spokojený a jezdí si sem i jen tak posedět.

Opodál zrovna mladá blonďatá Vladimíra trhá hrášek, zatímco další dvě ženy sbírají rybíz. „Vyzkoušejte, jak chutná,“ vybízí reportéra. „Máme domácí rajčata. Jsou lepší. A také česnek,“ říká nadšeně.

V západní části kolonie jsou prý samí noví a mladí zahrádkáři. Ona sama tu má zahrádku tři roky a zdůrazňuje, že se na ní hodně nadřela.

Ukazuje, jak si z části parcely udělali s rodinou posezení i s krbem, jak vyřešila boudu se zahradním nářadím tak, že je současně i malou kuchyňkou. A říká, že jí chybí toalety a kontejner na bioodpad.

Třicátník David, který má v západní nově zrevitalizované části na zahrádce domeček a trampolínu, zrovna seká trávu. „Bydlíme v bytě a tohle je šance, jak mít zahradu. Finance neřeším. Člověk má tohle pro radost,“ popisuje otec dvou malých dětí.

Další žena, která odmítá říci jméno, popisuje, že zahrádku zdědila po dědovi a tráví zde čas se svými dětmi. „Malý je tady úplně šťastný. Nemusím ho tady hlídat,“ říká mladá žena.

Co předseda i tajemník zahrádkářské osady vyzdvihují, je cena. Roční pronájem nepřesahuje v průměru tisíc korun. Přesněji: Platí se 1,4 koruny za metr čtvereční. Parcely mívají většinou 200 metrů čtverečních a k tomu si celá osada rozpočítává výdaje za vodu.

Zároveň musí zahrádkáři ročně odpracovat čtyři hodiny brigád na údržbu. Nebo se případně mohou vyplatit – za hodinu stokorunou. „O fous jsme zdražovali. Bylo to 80 korun,“ poznamenává předseda Andrýsek.

Skutečným vlastníkem pozemků je Státní pozemkový úřad, který je za symbolické peníze pronajímá základní organizaci Českého zahrádkářského svazu. Ta ho dále pronajímá konečným zahrádkářům.

Nad celým znovuobjeveným zahrádkářským fenoménem ale ve žďárské kolonii visí velký otazník. Právě přes zahrádky je už roky plánovaný obchvat města. Pro zahrádkáře to je největší téma.

„Ten průtah? To je blbé. Víte, co jsme se tady nadřeli?“ říká Vladimíra. Nerozporuje, že město obchvat potřebuje, ale volila by jinou variantu než tu, která vede přes kolonii.

„Mám obavy, že o to přijdeme. Nechali jsme tady spoustu práce a přišlo by to vniveč,“ zamýšlí se i David a vypráví, že by do své parcely dal klidně víc peněz, ale neví, na jak dlouho by to bylo. „Mohlo by se investovat do pergoly, do vybavení, do jezírek, do slunečníků,“ vypočítává. „Ale stojí to finance a říkám si, jestli do toho jít, aby po dvou třech letech nepřijely bagry.“

Vedení zahrádkářské kolonie proto už čtrnáct dní obchází město s peticí, kterou chtějí přinést na radnici. „Nás už to tolik nebolí. Síly nám ubývají. Jedná se nám o ty mladé lidi,“ říká předseda Andrýsek.

Starosta Žďáru Martin Mrkos (STAN) mluví o tom, že petice může pomoci i městu v jednání s investorem stavby, tedy s Ředitelstvím silnic a dálnic. „Město do akce vstupuje proto, že jde o stavbu na našem území, ale rozhodování není plně naše. Trasa obchvatu byla navržena před téměř 50 lety, a tomu odpovídá fakt, že dnes už vlivem rostoucí zástavby nejde v některých úsecích o obchvat, ale průtah městem. Se zahrádkáři i některými jinými skupinami občanů jsme zajedno v tom, že obchvat má některá problémová místa,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.

Martin Buček z komunikačního týmu ŘSD oponuje, že obchvat je už dlouhou dobu zanesený do územní dokumentace. „Z hlediska územního plánování už jiná varianta není. Ale všechno se bude odvíjet od posouzení vlivu na životní prostředí a jaké bude stanovisko. Tam lze zapracovat požadavek na zjišťovací řízení jiné varianty,“ popisuje s tím, že posouzení vlivu by mělo být do konce srpna, a případně je tak možné mluvit o tom, že stavba obchvatu by mohla začít v roce 2026.