Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Je krátce po deváté hodině ráno a u výdeje potravinové pomoci v pražských Vršovicích v ulici Na Louži 7 zrovna zažívají největší nápor.
Otevřeli před chvílí a hned vzniká první konflikt. Lidé, kteří pomáhali nanosit tašky s potravinovou pomocí z dodávky, přišli za odměnu na řadu dříve. „Předbíhají!“ nelíbí se to ostatním, kteří už mezitím utvořili frontu. Situace graduje, pracovnice nakonec jednoho muže vyškrtává z registru, potraviny mu nevydají ani příští pondělí.
„Kolik je hodin? Teprve? Už nám dochází tašky,“ zhrozí se dobrovolnice, když po desáté hodině fronta výrazně neubývá, na rozdíl od papírových tašek s potravinami. Uvnitř mají lidé těstoviny nebo rýži, mléko, müsli, mouku, ale i trochu sladkého – například piškotové koláčky s marmeládou, sem tam i pomeranč nebo směsi na pečení.
Ve frontě ještě přešlapuje několik desítek silně nervózních lidí, kteří jsou ještě víc nesví, když kolem nich projde další člověk, jenž už si odnáší tašku s potravinami. Nakonec ale ještě kolem jedenácté hodiny několik potravinových balíčků zůstalo, zatímco přicházeli už jen jednotlivci. Tři ženy u výdeje si oddychly.
„Tak třicet procent lidí dnes přišlo poprvé,“ odhaduje dobrovolnice. Pracovnice potravinové banky Veronika vysvětluje, že když lidé přijdou poprvé, stačí předložit občanský průkaz a balíček dostanou. Pokud chtějí pomoc opakovaně, musí si vyřídit potvrzení od neziskové organizace nebo městského sociálního úřadu.
Největší zájem mají lidé o masové konzervy a sami se doptávají na olej. „Do pr***e, jak to, že nemají konzervy? Chcípneme hlady!“ odcházel hlasitě rozezlený jeden z těch nejneurvalejších zájemců o pomoc.
Desítky tašek se základními potravinami se rozebraly během zhruba hodiny. Potravinová banka Praha si většinou musí papírové tašky nakupovat a aktuálně shání sponzora, který by jim tisíce obalů zajistil.
Reportérovi ale u výdeje balíčků dobrovolnice popisují, že obvykle bývají ještě vyhrocenější situace. A také delší fronty čekajících, které ze dvora vyčnívají až na ulici. Výdej potravin přímo lidem probíhá ve Vršovicích vždy v pondělí dopoledne.
Cena másla? Nad naše možnosti
Mladá matka Petra s kočárkem si jde pro svoji první potravinovou pomoc a je proto dvojnásob nervózní.
„Je to teď špatné. Jsem na dítě sama. Chleba a máslo šly hrozně nahoru. Rostou ceny základních potravin,“ vysvětluje žena, co ji dovedlo až do fronty na potravinovou pomoc.
Když se dostane na řadu, přilepšení v podobně směsi na perník odmítne. Je ale vidět, že spíš z ostychu. O chvíli později další matka směs na buchtu odmítne s tím, že ona nepeče.
Většina lidí je ale trpělivá, skromná a za pomoc velmi vděčná.
„Stojí to za to sem zajít, jsou tady na nás opravdu hodní,“ chválí pracovníky a dobrovolníky, kteří vydávají potraviny, Jana. Popisuje, že jí skončila rodičovská, ale nemůže najít práci. Zaměstnavatelé se prý bojí, že bude jako matka neustále s dítětem na nemocenské.
Jak se plní potravinová banka
Potravinová banka Praha je zásobená od výrobců, potravinových řetězců a od drobných dárců, což mohou být jednotlivci, ale i skupiny, jako jsou například pracovní kolektivy nebo třídy ve škole.
Od výrobců dostává banka potraviny, u nichž došlo k drobné chybě ve výrobě, která brání prodeji, ale ne konzumaci.
„Například vyjede šarže jogurtů, která má o půl gramu méně, nebo má špatný obal a vanilkový jogurt má kakaový obal,“ vysvětluje Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj.
Zeleninu a ovoce zase získává banka například od řetězců poté, co je vyřadí z nabídky v prodejnách. „I když produkty vypadají pořád dobře, tak mají omezený čas, po který můžou být na prodejně,“ říká ředitelka a dodává, že až jako poslední možnost jsou potraviny s blížící se expirací. „Ale to je velmi málokdy,“ dodává ředitelka.
Stěžuje si na cenu másla. „Stojí pomalu šedesát korun. A banány? Dřív jsem brala čtyři. Teď jeden,“ konstatuje.
„Máslo nekupujeme, to je pravda,“ souhlasí vyšší Stanislav. Na hlavě má nasazené dvě čepice. Patří k těm, kteří soustředěně mlčky čekají, až na ně přijde řada, nerozptyluje se řečmi s ostatními.
Reportérovi popisuje svoji složitou situaci. S ženou bydlí na ubytovně, za jeden pokoj platí 13 500 korun, dohromady mají z invalidních důchodů příjem zhruba 19 tisíc korun. Oba ještě splácí několik set korun exekuce.
„Kolikrát mám v hrsti drobné a počítám, co si za ně můžu koupit,“ odpovídá Stanislav oklikou na dotaz, co zdražilo natolik, že si to nemůže dovolit koupit.
Zdražování másla a chleba pociťují lidé, kteří se vydali pro potravinovou pomoc, nejintenzivněji. Nejdříve reportérovi obvykle řeknou, že vše zdražuje, následně ale dodají, že nejvíc jim vadí právě máslo a chleba.
„Chleba je drahý a máslo je hrozně drahé. Vždyť dáte za dvě másla 100 korun. Přitom je to alespoň pro mě základní potravina,“ vysvětluje seniorka Věra.
V růžové bundě, slunečních brýlích, bílé čepici a černé šále patří k nejelegantnějším lidem stojícím ve frontě a stejně tak má asi nejveselejší náladu a zdraví se s dalšími seniory.
„Přijde vám, že jsem hezky oblečená? Oblečení si ještě člověk nějak po second handech sežene,“ reaguje Věra na pochvalu a reportérovu poznámku v notesu. A ukazuje, že bunda má rozjetý zip a nejde pořádně zapnout.
Zájemci o potravinovou pomoc musí být zaregistrovaní a předložit buď občanský průkaz, pokud jdou poprvé, nebo mít potvrzení od sociálního úřadu či neziskových organizací.
Mrzí ji, že řada seniorů, kteří nemají našetřeno, mají co dělat, aby si nakoupili jídlo. Popisuje, že v jejím bytovém domě rostou náklady natolik, že se dostává do finanční tísně.
„K těmhle věcem se člověk nerad hlásí, ale vlastně to není naše vina,“ říká Věra ještě závěrem, proč nechce zmiňovat podobně jako další lidi z fronty své příjmení.
Uprchlíci jako výčitka vzduchu
Ve frontě na potravinovou pomoc samozřejmě dojde i na téma pomoci uprchlíkům. Postarší Petr v huňatém rozepnutém svetru odpočívá na sluníčku kousek stranou od fronty. Potraviny už obdržel a teď se je pokouší přendat z papírové do plátěné tašky.
„Co se stalo na Ukrajině, to je tragédie, ale abychom na to dopláceli i v Česku?“ otvírá téma Petr a mluví o tom, že kvůli zdražování si už nemůže dovolit koupit ani sýry, které má přitom velmi rád.
Ještě silnějším pocitem nespravedlnosti trpí Michaela, která přišla v doprovodu terénního pracovníka. Pro potravinovou pomoc si jde poprvé. Mluví velice soustředěně o svém pocitu, že jí stát nepomohl.
„Dávky mi zamítli. Chápu, že se pomáhá uprchlíkům, ale já pracovala a přispívala do systému a nic nedostanu,“ říká zklamaně žena. Popisuje, že se dostala do situace, kdy cíleně nakupuje potraviny jenom ve slevě, vždy si kontroluje na internetu nabídku a podle toho vyrazí do obchodu.
„Zvedli nám zálohy za vytápění o 250 procent. Jestli jídlo půjde ještě víc nahoru, tak nevím, co budu dělat,“ hrozí se Michaela a vyčísluje, že náklady vzrostly až o několik tisíc korun za měsíc.
Podle ředitelky Potravinové banky Praha Věry Doušové ale současná situace českým zájemcům o potravinovou pomoc paradoxně pomohla. „Čeští klienti mají více, než měli dříve. Jak je válka, tak lidé, výrobci i řetězce projevili úžasnou solidaritu a potravin máme více, než jsme měli, takže i čeští koncoví příjemci toho mají víc,“ vysvětluje.
