Zbytečně moc vyšetření i léků. Lékaři varují před péčí, která může škodit

Méně je někdy více. Toto heslo podle českých internistů platí i v medicíně, zdravotníci se jím ale v praxi často neřídí.

„Na odděleních se běžně setkáváme s pacienty, kteří berou až 10 léků denně a procházejí řadou vyšetření, která mají malý diagnostický přínos, nebo pacientům mohou dokonce ublížit,“ popisuje svou zkušenost lékař Petr Grenar z Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Podobně situaci vnímá internista z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Dan Rakušan. Nadbytečné úkony podle něj lékaři často provádějí ze strachu, aby péči nepodcenili.

„Očekávání pacientů a jejich rodin je obrovské. Jakékoliv zhoršení zdravotního stavu nebo nedej bože úmrtí v nemocnici se považuje přinejmenším za pochybení zdravotníků, nebo rovnou za kriminální čin,“ myslí si.

„Bojíme se, abychom na něco nezapomněli. Ale už si tolik nelámeme hlavu s tím, že děláme zbytečné vyšetření jenom pro pocit vlastního klidu, které pacienta může zatížit a dostat ho do laviny dalších vyšetření,“ dodává.

V důsledku podle odborníků až 30 procent nákladů směřuje na péči, která přináší pacientovi velmi malý nebo žádný užitek. A která mu dokonce může i škodit.

Česká internistická společnost na problematiku nadbytečné léčby upozorňuje v kampani Choosing Wisely (Vybírej moudře).

Z jejich průzkumu mezi lékaři královéhradecké nemocnice vyplynulo, že podle téměř 95 procent dotazovaných se některá vyšetření provádějí nadbytečně. Jde především o laboratorní odběry, CT vyšetření nebo rentgen, ultrazvuk břicha, EKG či magnetickou rezonanci.

Téměř 77 procent dotázaných uvádělo, že se zbytečně předepisují léky, a to nejvíce antibiotika, antivirotika, léky na potlačení produkce kyseliny v žaludku, hypnotika či léky na bolest.

Celkem 70,7 procenta lékařů potom přiznalo, že v každodenní praxi provádějí úkony, o jejichž užitečnosti pro pacienta nejsou přesvědčeni.

„Už z těchto vysokých čísel vidíme, že nadbytečné diagnostické a posléze i terapeutické kroky jsou opravdu problém každodenní praxe,“ komentuje Rakušan. „Jakékoliv zbytečné vyšetření může samozřejmě zatěžovat pacienta i systém.“

Jako důvod lékaři nejčastěji uváděli tlak okolí, respektive snahu o dodržení zaběhlé praxe. Dále strach z dopadů, naléhání pacienta nebo jeho rodiny.

Internisté proto v kampani vyzývají k přehodnocování některých zajetých postupů.

„Myslím si, že je to prostě součást přirozeného vývoje medicíny jako vědního oboru. Zažívali jsme obrovský boom medicíny, teď na ni ale musíme nahlédnout kriticky – co je skutečně přínosné pro pacienty, a co naopak ne?“ vysvětluje lékař Jiří Cyrany z královéhradecké fakultní nemocnice.

Zdravotníci by se proto podle něj měli více zamýšlet nad otázkou, jestli diagnostika nebo léčba onemocnění zvýší kvalitu života pacientů.

„My lékaři jsme často zaměření na pátrání po přednádorových stavech, ale někdy zapomínáme na to, že to má smysl jenom u nemocných, u kterých ten nádor bude mít ještě prostor se vyvinout,“ říká.

„Když odstraníme osmdesátiletému pacientovi nějaký výrůstek, který má centimetr a už nikdy do nádoru nevyroste, tak si ten člověk ze zákroku odnese jen riziko krvácení,“ dodává.

Která konkrétní vyšetření byla nadbytečná a co pacientům spíše uškodilo, než pomohlo, budou nyní internisté zkoumat v Thomayerově nemocnici. Výsledky budou znát příští rok.

Cyrany zdůrazňuje, že v podobné situaci jako Česko se ocitla většina zemí s vyspělým zdravotnictvím. „Naše aktivity nemají vyznít jako kritika. Je to spíš snaha o kultivaci přirozeného vývoje medicíny,“ podotýká.

Dalším velkým problémem českých pacientů je podle internistů nadužívání léků. „Lékaři se často neptají, jaké léky vysadit, ale spíše, co ještě nasadit. Mnohdy ze strachu, aby něco nepodcenili,“ tvrdí Grenar.

„Je obecně známé, že pokud člověk užívá více než pět léků, stoupá riziko nežádoucích účinků kvůli jejich vzájemnému ovlivňování nad 30 procent. A exponenciálně stoupá s každým dalším lékem. Dle světových dat jsou nežádoucí účinky léčivých přípravků příčinou až 10 procent hospitalizací,“ dodává.

Internisté, kteří u jednoho pacienta obvykle řeší více přítomných chorob najednou, se s „předávkováním“ léky aneb takzvanou polypragmazií setkávají nejčastěji.

Tito lidé totiž zpravidla navštěvují více specialistů, kteří jim předepisují léky zaměřené na dílčí potíže. Kombinace léčiv ale může být velmi nebezpečná.

„Když se potom pacient vrátí od pěti specialistů, zjistí, že by měl brát seznam 12 léků. Úlohou internisty je, aby se na to podíval nějakým zastřešujícím pohledem a medikaci, která byla předepisovaná každým odborníkem v dobré víře, nějakým způsobem zredukoval,“ apeluje Rakušan.

Podle průzkumu, který si Seznam Zprávy v rámci projektu Jak se žije v Česku nechaly vypracovat od společnosti Ipsos, Češi nejčastěji užívají léky na vysoký tlak. Pravidelně je bere téměř třetina lidí. Následují léky na vysoký cholesterol, diabetes, alergii a srdce.

Z průzkumu českých internistů také vyplývá, že 82,5 procenta dotazovaných lékařů by si přálo, aby jejich pacienti byli více a podrobněji seznámeni s tím, co jim doporučují za diagnostické a léčebné kroky.

Vznikly proto letáky pro pacienty s pěti otázkami, které by měli se svým lékařem probrat. Konkrétně zda je dané vyšetření opravdu nutné, jaká z něj plynou rizika, jestli jsou i jiné, jednodušší a bezpečnější možnosti a co se stane, pokud neudělá lékař nic.

Poslední otázka zní, kolik to bude stát. „Zdůrazňujeme nejen cenu z pohledu finančního nebo materiálního, ale i cenu z pohledu času a emocí. Pro hodně nemocné pacienty, zvlášť vysokého věku, je cena dne jiná než u třicátníka. Den strávený vyšetřováním v nemocnici má obrovskou cenu,“ vysvětluje Cyrany.

„Nesnažíme se kolegům ztížit práci. Máme naopak pocit, že pokud si pacient bude klást těchto pět otázek, pomůže nám to ve vzájemném dialogu a i lepším rozhodování,“ doplňuje Rakušan.

Oba lékaři se shodují na tom, že pacientům je potřeba věnovat čas a vysvětlovat jim jednotlivé alternativy.

„Je jasné, že pro lékaře je často jednodušší se neotočit na židli od počítače a předepsat lék, který pacient už dostával. Ale jsem přesvědčen, že z dlouhodobějšího hlediska se nám tato časová investice vyplatí,“ uzavírá Rakušan.