Zaplavil trh stovkami padělků a vydělal miliony. Říkají mu akademik

Mezi znalci se mu neřekne jinak než „akademik“. Vystudovaný malíř z pražských Vinohrad, jehož identita zatím není veřejnosti známá, nakreslil přibližně 300 falešných děl Kamila Lhotáka - jednoho z nejvýraznějších českých výtvarníků 20. století, který i dnes na aukčním trhu patří k těm nejžádanějším.

Akademik vytěžil z prodeje falzifikátů na přelomu tisíciletí miliony korun a jeho práce dodnes matou sběratele.

Zatímco Spolek přátel Kamila Lhotáka dosud zmapoval přibližně tři desítky jeho kreseb, zhruba 270 falešných děl zůstává v soukromých sbírkách a dál koluje na trhu.

„Na jednu stranu nebyl příliš tvůrčí, ale byl neuvěřitelně činorodý. Během zhruba dvou až tří let dokázal podle svého přiznání vyprodukovat přes 300 kreseb,“ popisuje předseda Spolku přátel Kamila Lhotáka Evžen Škňouřil s tím, že si podle jeho odhadů mohl akademik přijít až na šest milionů korun.

Hotové kresby autor osobně roznášel do antikvariátů a bazarů po Praze. Nejčastěji však zásoboval jeden konkrétní antikvariát na Vinohradech – a právě nákup v tomto obchodě přivedl Škňouřila a následně i policii přímo k samotnému padělateli.

Výsledkem byl obsáhlý desetistránkový protokol, ve kterém se malíř kriminalistům ke všemu přiznal. K potrestání to ale nestačilo. Policie ho vyslechla až po třinácti letech od ukončení činnosti a případ odložila kvůli promlčení.

Nešlo přitom o kopírování již existujících Lhotákových obrazů. Autor předkládal na trh zdánlivě nově objevené, dosud nepublikované kresby. Podle Škňouřila mu v tom pomohla situace po malířově smrti, kdy na trhu chyběla jakákoli ucelená evidence Lhotákových děl a obchodníci v antikvariátech neměli šanci si původ kreseb prověřit.

Lhoták si sice vedl podrobný soupis zhruba dvou tisíc položek, v němž kolem 300 děl označil poznámkou „zničeno“, k němu ale obchodníci tehdy neměli přístup. Pro podvodníky to tak vytvořilo prostor, ve kterém mohli na trh přinést „dosud neobjevená“ díla.

Znalci dnes vědí, že malíř tato plátna většinou fyzicky nezničil, ale přemaloval novými motivy. Počet děl, které Kamil Lhoták ze svého seznamu tímto způsobem vyškrtl, přitom sedí i na celkový rozsah akademikova podvodu – v obou případech šlo o 300 kusů.

Takto rozsáhlá produkce sice může připomínat nejznámějšího nizozemského padělatele Hana van Meegerena, akademik však podle odborníka pracoval s mnohem prostší metodou.

„Co je právě u něho zajímavé, že si vytvořil šablonu. To znamená, že šablona měla ty hlavní rysy, já si myslím, že to dokonce překopíroval, pak to jenom obtáhnul tuší a různě to vybarvoval,“ popsal Škňouřil.

Přestože akademik Lhotákův styl věrně napodoboval, u expertů ho nakonec prozradily kompoziční chyby. Na malou plochu formátu A4 skládal příliš velké množství prvků naráz – balón, kouřící komín, plot, reklamní nápisy - tedy takové prvky, které sice byly pro Lhotáka typické, jen ne v takovém množství.

U jednoho ze zachycených falzifikátů navíc nakreslil kolo, které mělo deformovaný rám. Podle Škňouřila přitom Lhoták maloval funkční stroje opřené o zdi či ohrady a podobné konstrukční havárie v jeho tvorbě nemají místo.

Případ akademika z Vinohrad také poukazuje na širší problematiku šíření falzifikátů. Odhalení padělku totiž nutně neznamená automaticky jeho stažení z oběhu. Předseda spolku popisuje ze své praxe případy, kdy galerie po reklamaci peníze nespokojenému kupci sice vrátily, dílo se však zanedlouho objevilo v nabídce znovu.

Odhalené padělky se totiž většinou nezničí, ale točí se na trhu dál. Často se z kamenných síní přesouvají do internetových aukcí a méně nápadných bazarů. Prodejci totiž mnohdy sázejí na to, že dílo koupí méně zkušený sběratel, který pravost neověřuje.

Vědomý prodej padělků sice může být trestným činem, obchodníci se však často chrání posudky s tzv. kulatým razítkem. Tedy posudkem znalce, který dokládá, že je dané dílo originál. V případě pochybností se mohou hájit tím, že jednali v dobré víře a opřeli se o odborníka. Vyvodit odpovědnost vůči znalcům je pak téměř nemožné.

„Za peníze potvrdí leckdo kdeco, mají na to svoji sazbu a vystaví fakturu. Když se pak ukáže, že jde o evidentní padělek, jednoduše se hájí tím, že šlo o jejich odborný názor,“ popisuje Škňouřil.

Nejúčinnějším trestem tak pro experty, kteří vydávají falešné posudky, zůstává profesní stigma. „Jsou určitá jména, která už dneska nikdo nechce, zkušenější lidi spíše odradí,“ podotýká předseda spolku s tím, že podvodníci se dnes posudkům často záměrně vyhýbají a sázejí na internetové aukce bez certifikátů.