Práce jako problém. Váleční uprchlíci narážejí na nové pojetí dávek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chodbou secesní budovy bývalé nemocnice na okraji Rumburka se rozléhají neartikulované zvuky. Vydává je mladá hendikepovaná žena ležící v jednom z pokojů.

Její pobledlý otec Sergej Golavachov pro Seznam Zprávy líčí, že o matku přišla už před lety a vyžaduje neustálý dohled, jelikož se sama nedokáže ani najíst. Nyní podle něj oba propadli sítem české humanitární pomoci. Ani jeden prý od státu nedostává žádnou finanční pomoc.

Prvním problémem je, že dcera zůstala zapsaná na adrese, odkud se oba váleční uprchlíci během léta museli odstěhovat. Sergej totiž dostal práci a rodina rázem přišla o nárok na dávky. „Chtěli 20 tisíc korun měsíčně,“ shrnuje muž důvod přesunu.

Oficiálně navíc není určený jako opatrovník dcery. „Dokud jsme byli na Ukrajině, ještě jí nebylo 18 let,“ vysvětluje, proč nemá žádné dokumenty, které by ho označovaly za opatrovníka. Úřady tak prý požadují, aby s nimi jednala osobně.

Teď je Sergej nezaměstnaný. Práci opustil po zhruba deseti týdnech, když zjistil, že nárok na dávky ztratila i dcera, pro niž navíc musel hledat dohled. Žijí tak z našetřených peněz. „A potom? Neznaju,“ krčí rameny.

Není jediný. Podobných případů shromáždily Seznam Zpráv na dvou ubytovnách – v Praze a Rumburku – hned několik, a to v rámci unikátního projektu Jak se žije v Česku, který se v říjnu zaměřil na soužití s menšinami.

Přísnější podmínky pro pomoc běžencům platí od července. Týkají se nejen humanitární dávky, ale i hrazeného nouzového ubytování.

Na něj váleční uprchlíci ztrácejí nárok po 150 dnech v Česku. Výjimkou jsou zranitelné osoby, tedy děti do 18 let, studenti do 26 let a senioři nad 65 let, dále pak těhotné ženy, matky starající se o děti do šesti let věku, osoby se zdravotním hendikepem a lidé, kteří o ně pečují.

Zákon ovšem také výslovně uvádí, že nárok na proplácení nouzového ubytování mají pouze zranitelné osoby, které splňují podmínky pro přiznání humanitární dávky, u které se zkoumají i příjmy. Pokud tedy uprchlík začne pracovat, přijde o dávku i hrazené ubytování.

Během léta úřednicí uplatňovali mírnější výklad. „V období po počátku účinnosti Lex Ukrajina V bylo ubytování poskytováno i osobám, které byly označeny jako zranitelné, avšak o vyplacení humanitární dávky ještě nebylo rozhodnuto. Tento vstřícný výklad byl aplikován s cílem zamezit vzniku bezdomovectví u zranitelných osob,“ vysvětluje Hana Malá z tiskového oddělení Ministerstva vnitra. Podnět ke zpřísnění od září podle ní přišel z Ministerstva práce a sociálních věcí.

To se takové interpretaci brání a tvrdí, že postupuje pořád stejně. „Informace o zranitelnosti a nároku na humanitární dávku předáváme do databáze HUMPO dlouhodobě,“ reaguje na dotaz Seznam Zpráv mluvčí resortu práce Jakub Augusta. Podle něj je problematika nouzového ubytování plně v gesci Ministerstva vnitra.

Upozorňuje ale, že situaci ukrajinských uprchlíků pravidelně vyhodnocují a monitorují jak se zástupci Ministerstva vnitra, tak neziskových organizací. „Komise pro integraci uprchlíků zasedala naposledy v pondělí, strategická skupina k Ukrajině minulý týden. K tomu probíhá celá řada separátních tematických jednání,“ přibližuje.

Zmiňuje také, že s červencovými změnami pravidel došlo zároveň k větší podpoře právě zranitelných skupin, které v rámci humanitární dávky dosáhnou na vyšší částku.

Mluvčí vnitra Malá pro změnu připomíná, že k minimalizaci sociálních dopadů by po zpřísnění zákona mělo být možné vyplácet uprchlíkům mimořádnou okamžitou pomoc.

I této dávce, o které rozhoduje úřad práce, ovšem předchází detailní šetření životní situace žadatele, které trvá i týdny.

Sami uprchlíci upozorňují, že úřady při rozhodování o humanitární dávce (a ve výsledku i o nouzovém ubytování) neposuzují jednotlivce, ale domácnosti. Pokud tedy rodič pracuje, rázem má přijít o podporu i jeho potomek.

V pražském hotelu, který už od začátku války na Ukrajině slouží jako ubytovna pro uprchlíky, to popisuje Daria Yaroshenko. Od dubna do září pracovala jako skladnice, o dceru se jí v té době starala jiná žena, která se ale začátkem podzimu vrátila na Ukrajinu.

Daria už nezvládala skloubit práci a péči o dceru, protože ale měla příjmy ze zaměstnání, přišla o humanitární dávku a z informačního systému HUMPO vypadla i její dcera.

O českou pomoc si troufne žádat až v prosinci. V říjnu ještě dostala výplatu za září, pokud by ale o dávku zažádala v říjnu nebo listopadu, úředníci by podle ní viděli, že měla v posledních týdnech příjmy, a na dávku by nedosáhla.

Do dluhů za ubytování se dostala také Natalia Popova. Na ubytovně v Rumburku žije s matkou, která má potíže s pamětí, vše zapomíná a má uznanou invaliditu třetího stupně.

I ona má od července trable poté, co stát přestal matce proplácet ubytování. Důvodem má opět být to, že Natalia pracuje. Jenže žena z výplaty neutáhne výdaje dvou lidí.

Nejinak je na tom i čtyřčlenná rodina Julie Kosarchukové, rovněž žijící v Rumburku. Manžel do července pracoval, o zaměstnání ale přišel. „Z organizačních důvodů mu zrušili pracovní smlouvu a teď je na úřadu práce,“ vysvětluje žena dobrou češtinou.

O humanitární dávku i nouzové ubytování ale opět přišla celá rodina včetně dvou dětí ve věku čtyř a devíti let. O dávky teď usilují i za pomoci sociálních pracovníků.

Paní Vita, která si nepřeje zveřejnit příjmení, si v pražském hotelu stýská, že do března byla zaměstnaná, z práce si odnesla zdravotní komplikace, ale zaplaceno dostala až v červnu – po hrozbě právníkem. Peníze jí prý sice přišly na účet, ale okamžitě byly zablokovány. Ačkoliv tak výplatu fakticky nikdy nedostala, přišla o humanitární dávku a později zjistila, že úřady vyškrtly z HUMPO i jejího syna. Je tak aktuálně bez peněz a přežívá jen díky jídlu od charity.

Co se týče pražského hotelu, mělo být z databáze HUMPO vyškrtnuto bezmála 30 lidí ze zhruba 120 zranitelných. V Rumburku je ubytovaných 113 zranitelných a na problémy s proplácením naráží zhruba 25 z nich.

Zmocněnec majitele, který se stará o chod rumburské ubytovny, a zároveň dobrovolník organizace ADRA Milan Bendl mluví o tom, že když se na problém snaží upozorňovat, má pocit, že se k němu stát otáčí zády. „HUMPO je plné chyb. Stačí, aby bylo jedno písmenko jiné, a v tu chvíli to není spárované a máte smůlu,“ podotýká.

Vše podle něj komplikuje, že jedná hned s řadou státních složek: s Odborem azylové a migrační politiky na Ministerstvu vnitra, hasiči, krajem, Úřadem práce ČR i s Krajskými asistenčními centry pomoci Ukrajině (KACPU).

„Když jsme to vysvětlovali na KACPU, tak nám řekli, že to musíte řešit s odborem azylové politiky. Tam vám ani neotevřou dveře. Když tam zavoláte, tak položí telefon. Když napíšete e-mail, odpovědí, že se nebudou bavit po e-mailu, že je to neprůkazné. Tak je žádám o datovou schránku a to už neodpovědí,“ popisuje komunikaci.

Právě na ubytovně v Rumburku podle něj zůstávají především zranitelní – invalidé a matky s dětmi. Ti ostatní se snaží najít vlastní bydlení. „Chápu, že nechtějí žít na ubytovně,“ říká Bendl. „Když sem přijel první autobus, lidé vystoupili a uviděli tu budovu, brečeli, že tady nechtějí být,“ připouští, že zvenčí objekt bývalé nemocnice nepůsobí přívětivě.

Uprchlíci si ale rychle zvyknou, mimo jiné proto, že zde mají pod jednou střechou řadu služeb včetně dětského koutku, učebny češtiny a stále zde působí lékaři.

V Rumburku se rozhodli dlužné peníze za ubytování účtovat přímo uprchlíkům – i když s výraznou slevou. Podle Milana Bendla jde za září a říjen o půl milionu korun.

Česko si podle něj zadělává na problém, který by se mohl projevit v následujících měsících, kdy uprchlíci nebudou mít z čeho ubytování hradit.

„Kdyby na ubytování zdarma neměli nárok jen bohatí, mělo by to jasnou logiku. Ale ztrácejí ho i lidé s podprůměrným platem, kteří vydělají sotva na jídlo a oblečení pro sebe a své děti a kteří slušné bydlení nemají šanci sehnat. A na ministerstvech se to začíná řešit až teď, po týdnech přesvědčování,“ tvrdí Blanka Tollarová, koordinátorka platformy Pomáhej Ukrajině z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.

Ke středě 25. října bylo v databázi HUMPO bezmála 31 tisíc uprchlíků, kterým stát hradí ubytování. Takřka polovinu tvoří nezletilí.

Přísnější podmínky podpory se projevily i ve vyšší zaměstnanosti běženců. Jak ukazují data pravidelně zveřejňovaná úřadem práce, zatímco ke konci května pracovalo 99 374 lidí s dočasnou ochranou, ke konci září jich bylo 118 552.