Článek
Václav Cojocara a Ivo Müller, dva ze čtyř vítkovských žhářů, opustili v úterý dopoledne mírovskou věznici, kde si odpykávali trest za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu. Odseděli si dvě třetiny trestu, 12 let.
O jejich cestě na svobodu rozhodl minulý týden šumperský soud.
Rodina Sivákových vzkázala, že je z předčasného propuštění pachatelů v šoku. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková označila verdikt za nepřiměřený. Zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková se pak nechala slyšet, že je lidsky a morálně v šoku.
Romská komunita propuštění žhářů jasně odsoudila. Před lety totiž šlo o jednoznačně rasově motivovaný, koordinovaný útok skupiny aktivních neonacistů. Soudce dokonce v rozsudku napsal, že akci zřejmě zorganizovali na počest narozenin nacistického vůdce Adolfa Hitlera.
Podle státního zástupce Tomáše Horáka, který měl žádost o podmínečné propuštění na starosti, ale zákon jiný postup nepřipouští. „Natálka bude celoživotně postižená, je to obrovská tragédie. Mně je té rodiny líto, ale já teď nemůžu říct, že i když pachatelé splnili podmínky zákona, tak je prostě navrhuju nepustit. To by byl z mé strany nezákonný návrh,“ říká pro Seznam Zprávy.
„Zákon ne vždy zohledňuje morální aspekty. Zákon dnes říká, že to zohlednil při trestech, které jim tehdy udělil,“ pokračuje.
Doživotní následky
Natálce je v současnosti 15 let. Při útoku utrpěla popáleniny na 80 procentech těla a nese si doživotní následky. Pravidelně musí podstupovat další a další operace.
S nikým kromě nejbližších prakticky nekomunikuje, kvůli tomu nezískala adekvátní vzdělání. Propuštění pachatelů má prý na její psychický stav výrazný vliv.
Laurenčíková: Soud může, ale nemusí
V prvním, nepravomocném rozsudku skutečně stálo, že pachatelé nesmějí být podmínečně propuštěni. Odvolací soud následně zmíněnou část zrušil. A Okresní soud v Šumperku, který nyní vyhověl žádosti o předčasné propuštění, už podle státního zástupce znovu samotný čin neposuzoval.
„Soudy musí brát v úvahu, jak se chovali ve věznici, jestli je u nich příznivá prognóza řádného života, to se stanovuje ze znaleckého posudku klinického psychologa. Plus se přihlíží k rejstříkům trestů, tito byli prvotrestaní. Rozumím těm námitkám a vím, že rodina to asi nebrala moc dobře, ale bohužel, tohle zákon prostě nebere v úvahu,“ podotýká státní zástupce Horák.
Mimochodem, tehdejší prezident Václav Klaus po vynesení prvotního verdiktu řekl, že tresty jsou nečekaně vysoké.
Pryč z Mírova
Podle vládní zmocněnkyně Laurenčíkové soud ale nemusel žádosti vyhovět. „Právní experti na předsudečné násilí a útoky z nenávisti, s nimiž jsem případ konzultovala, upozorňují na § 88 trestního zákoníku, který říká, že: ‚…soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže…‘ a stanovuje podmínky, za kterých je toto možné. Soud tedy může, nikoliv musí. Na propuštění není automatický nárok. Naopak, je to mimořádný krok, výjimka,“ uvádí pro Seznam Zprávy.
Opírá se především o výklad advokátky Kláry Kalibové, zakladatelky a ředitelky neziskové organizace In Iustitia, která pomáhá obětem předsudečného násilí.
„Myslím, že není pravda, co žalobce říká (že soud nemůže přihlížet k tomu, za co byli pachatelé odsouzeni, pozn. red.). Když se jedná o podmíněném propuštění, tak určitá skupina obětí má právo požádat o to, aby byli vyrozuměni o podmíněném propuštění, a mají právo se ho účastnit. Pokud máte právo něčeho se účastnit, máte právo se k tomu vyjádřit. Logicky tedy vaše účast ovlivňuje rozhodování soudu,“ říká Kalibová.
Podle ní by bylo dobré, aby se soudci vyšších soudů, státní zástupci, advokáti a další odborníci, kteří se podobnými případy zabývají, shodli na jednotném výkladu zákona.
„Můj výklad je takový, že pokud vám někdo umožňuje se něčeho účastnit, tak vás má i poslouchat a pak to nějakým způsobem zohlednit. Pokud v tom ale nemají jasno státní zástupci a soudci, je opravdu nutné si sednout k jednomu stolu a zavést nějakou metodickou pomůcku, anebo to explicitně pojmout do právní normy, konkrétně do trestního řádu, respektive trestního zákoníku,“ je přesvědčena Kalibová.
Zmocněnec s kritikou nesouhlasí
Kalibová vidí částečně problém v tom, že se do jednání soudu aktivně nezapojil zmocněnec Natálky a její rodiny. Tím je německo-český publicista a aktivista Markus Pape. Stejně jako státní zástupce Horák říká, že v tuzemském právním systému se při žádosti o předčasné propuštění nebere ohled na oběti.
Podle Papeho tak nemělo smysl, aby rodina obětí k soudu chodila. Jednání je veřejné, a může se ho tak zúčastnit kdokoliv. „Zákony určují, že řízení o případném předčasném propuštění vězňů se netýká poškozených, a proto nejsou zvaní. I my, zmocněnci poškozených, jsme se dozvěděli z médií, že žádali o předčasné propuštění a že se bude konat nějaké řízení. Žádné předvolání, žádnou pozvánku jsme nedostali. A i kdybychom se o to hlásili, soud to na základě platných zákonů nemůže zohlednit,“ přibližuje svůj pohled na věc.
Zmiňuje v té souvislosti praxi v zámoří: „Například v USA byl zavražděn jistý hudebník John Lennon a každý rok se jeho vdova může vyjádřit, jestli vrah má být propuštěn. Zatím souhlas nedala, i když je to už 43 let. V Americe jsou ale jiné zákony. My musíme vycházet z toho, co platí tady.“
Výtky, že se jako zmocněnec obětí nesnažil do procesu aktivně vstoupit, odmítá. Rodina si to prý nepřála. Každá další zpráva jim podle něj připomíná hrůzu oné noci, kdy se je čtveřice neonacistů pokusila zaživa upálit.
„Než vyšla první zpráva o žádosti o předčasné propuštění, žila rodina v klidu, protože už zvládla ty vzpomínky vytlačit,“ říká Pape.
Nevítá proto ani vyjádření nejrůznějších osobností veřejného života. „Pokud by ministr spravedlnosti, prezident nebo jiní lidé chtěli pomoci, měli by velice pozorně sledovat případ hlavního viníka útoku,“ upozorňuje.
„To je případ pana Vaculíka, který už v době soudního řízení ani jednou nepromluvil, nespolupracoval a dodnes neposlal ani korunu rodině poškozených. A tam připadá v úvahu uvažovat o tom, aby si ten svůj trest odseděl celý. Myslím, že představuje nadále nebezpečí pro tuto společnost,“ uzavírá.
