Zákulisí armádních zakázek: „Francouzi se u našeho požadavku málem zhroutili“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Moje práce začíná okamžikem, kdy mi na stole přistane detailní požadavek ze strany armády, tzv. specifikace. Pak začínají složitá vyjednávání s dodavateli, která můžou trvat až dva roky,“ uvádí hlavní nákupčí Ministerstva obrany Lubor Koudelka.

Pro Seznam Zprávy přiznává, že nejkomplikovanější nebývá nákup nejsofistikovanějších zbrojních technologií za desítky miliard korun, ale obyčejné vybavení pro vojáky jako neprůstřelné vesty nebo batohy. Dodavatelé někdy dodají zboží v nedostatečné kvalitě, a vojáci pak čekají na dodání léta.

Jak se proměnily nákupy zbraní během posledních pěti let, co jste ve funkci hlavního nákupčího armády?

Nejvíc se asi změnily ceny. V některých komoditách narostly o desítky, ale i sto procent. Třeba dělostřelecké munice, vlastně munice obecně, jsou násobně dražší než před válkou na Ukrajině.

Zbrojní trh je vcelku standardní trh, kde funguje nabídka - poptávka a kde samozřejmě hraje roli nedostatek některých komodit. Aktuálně je obrovský nedostatek střelného prachu, a tudíž zejména munice se dost prodražuje. Hodně oblíbené jsou dnes i společné objednávky a nákupy.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Třeba německé tanky Leopard. Plánujeme pořízení 61 až 77 tanků v pěti modifikacích. Přesný počet bude armáda ještě upřesňovat. Tím, že se ale brzy připojíme k rámcové dohodě, kterou má uzavřenou německé ministerstvo obrany se zbrojařskou společností KNDS, tak společná objednávka nebude čítat desítky tanků, ale spolu s Němci a dalšími evropskými zeměmi jich budou stovky. Z toho plyne množstevní sleva, rezervace konkrétních výrobních kapacit a větší objednávka rovná se vyšší priorita.

Ještě něco se v nákupu zbraní změnilo?

Důležité jsou zálohové platby. Někteří politici to zpochybňují a tvrdí, že platíme dopředu a za nic. To není pravda. Dnes, když nedáte zálohovou platbu ve výši alespoň 30 procent z ceny kontraktu, tak dodavatel prostě výrobu nezačne. Tak to dnes funguje, je to běžný trend.

Za platbu dopředu můžeme na oplátku něco požadovat: slevu, více náhradních dílů, rychlejší dodávku nebo zafixovanou cenu bez další indexace. Dám příklad. Zaplatili jsme vyšší zálohu na stíhačky F-35 a za to dostaneme dva letouny o rok dříve. V době, kdy je po nich obrovská poptávka, je to výrazná výhoda.

Neustále slyšíme nic moc říkající věty o zapojení českého obranného průmyslu. Jak je to v reálu?

To platí. Pokud to jde, tak pořizujeme akvizice od českých výrobců. Když ne, což u větších zbrojních systémů nejde, tak se snažíme do smlouvy zakomponovat významnou subdodavatelskou provázanost s českým obranným průmyslem. Zase dám příklady. Ministerstvo objednává u francouzské firmy KNDS přes šedesát moderních děl Caesar.

Když jsem jim na prvním jednání řekl, že chceme, aby se na výrobě podílely české firmy minimálně ze čtyřiceti procent, tak se z toho málem zhroutili. Ale nakonec to splnili. Samohybné houfnice budou na podvozku Tatry, kompletace bude prováděná v české firmě a české budou další věci. První sériově vyráběná děla by nám měli Francouzi dodat v příštím roce.

To samé se nám povedlo i u objednávek bojových vozů pěchoty CV90 od Švédů. Taky se jim to zpočátku nelíbilo, ale nakonec na to přistoupili. Češi tam dodávají kompletní kabeláž, provádějí kompletní integraci vozidel, svařování nebo optiku.

Jak vlastně funguje celý ten proces - od výběru po nákup?

Jsem výsostně závislý na tom, co si armáda vybere a vyspecifikuje. My pak na mé sekci posoudíme, jestli to přání nebo doporučení armády je realizovatelné, jestli navržený způsob zadání je optimální. Když ano, začne se zpracovávat zadávací dokumentace, oslovují se dodavatelé a začíná vyjednávání. Všeho se účastní tým lidí, aby ve smlouvě byly pokryty všechny segmenty: finanční, technický, právní, sankční, abychom tam dokázali zakomponovat zmíněné zapojení českého průmyslu a tak dále.

Je třeba mít na paměti, že nakupujete u největších zbrojních firem, které mají brilantní vyjednavače, proto si někdy najímáme i externí právní služby. Od okamžiku, kdy mi na stole přistane poptávka od armády do podpisu smlouvy s dodavatelem, to může trvat až dva i více roků. Záleží samozřejmě, jaký zbrojní systém pořizujeme.

Jak je to s určováním ceny? Zbrojní průmysl je specifická oblast, kde veřejné ceníky neexistují a těžko se asi i dopátrávají od jiných zákazníků.

Ze zákona musíme v případě, že oslovíme jednoho konkrétního dodavatele a máme jednu nabídku, cenu ověřit. Na to je několik způsobů. Jednak se může jednat o posouzení ceny soudními znalci a zákon nám umožňuje ustanovit i expertní komisi. Současně od dodavatele chceme, aby nám předložil oficiální dobrozdání, že nabízená cena je stejná/obdobná, jako nabízí ostatním klientům. Renomovaná firma si nedovolí to porušit, protože by si zkazila reputaci.

Hrají v tomto byznysu roli i nějaké osobní vztahy nebo sympatie?

Asi úplně ne. Máme jasná pravidla, jak nakládat s veřejnými prostředky, a mým úkolem je vyjednat co nejlepší podmínky a tlačit na dodavatele. Tady jdou sympatie stranou.

A co nějaká národní specifika?

Izraelci jsou trochu specifičtější vyjednavači. Třeba když jsme poprvé začali vyjednávat o nákupu radiolokátorů MADR, tak součástí každé smlouvy musí být sankční ujednání, penalizace. Když jsme toto téma poprvé u vyjednavačů otevřeli, tak se pomalu urazili. Říkali, že je to obchod na úrovni vláda-vláda, takže všechno bude tak, jak má být. No a vidíte, nakonec jsme rádi, že tam to sankční ujednání máme, protože se dodávky zdržely.

Obecně sankce a penalizace bývají při vyjednáváních velmi citlivá otázka. Člověk musí najít balanc, jak výši sankcí nastavit, aby to zas neprodražilo zakázku, protože všechny rizika si dodavatel do ceny promítne a nejsou to malé částky. Může jít o vyšší jednotky procent z celkové ceny kontraktu.

Je ale třeba uvést, že neuzavírám smlouvy, abychom dostali peníze z penále. Pro mě je důležité, aby dodavatel zboží dovezl včas, v požadované kvalitě a v požadované ceně. O to jde především. Penále má mít motivační efekt, aby dodávky byly realizovány včas a kvalitně.

Co je v této době nejtěžší nakupovat?

Mohlo by se zdát, že jsou to nějaké složité sofistikované zbraňové systémy, ale překvapivě vůbec. Nejkomplikovanější je často pořizování materiálu v otevřených soutěžích. Stává se nám, že mezi dodavateli propukne konkurenční boj, podávají různé náměty a námitky k nám na ministerstvo nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a celý ten proces to prodlužuje, zakázku může prodražit a zaměstnává armádu lidí.

Místo toho, abychom řešili akvizice, tak se tým právníků musí zabývat těmito námitkami. Druhá věc pak je, že některé produkty, které se vysoutěží, nedostaneme v takové kvalitě, jak bylo specifikováno.

Můžete uvést konkrétní příklady?

Komplikovaná byla výstroj. Třeba balistické vesty. To se opravdu nepovedlo. To byla jedna z prvních smluv, kterou jsem v roce 2020 podepisoval. První vesty v té kvalitě, kterou jsme poptávali, jsme dostali až koncem minulého roku. Dodávky se sice už chystají, takže už vidíme světlo na konci tunelu, ale máme čtyři a půl roku zpoždění.

A kde nastala chyba?

V tomto konkrétním případě probíhají ještě jednání, posuzování, tedy nechci předjímat závěr.

Je takových příkladů víc?

Některé věci se zdržely třeba kvůli covidu. Například batohy, které se vyrábí v Číně. Tam šlo o zhruba roční zdržení. Nebo izraelské mobilní radiolokátory MADR. Původně měly být dodány koncem roku 2023, ale až teď je budeme mít všechny.

Obecně ale platí, že zavádění zcela nových systémů do operačního použití v armádě mívá porodní bolesti. Když jsme zaváděli americké vrtulníky H-1, taky to nebylo bez problémů. Mouchy se neustále vychytávají. Transakce nekončí podpisem smlouvy či dodáním materiálu, ale je to komplikovaný proces.

Jaké jsou vaše TOP akvizice v následujících letech?

Největší je určitě pořízení 24 kusů stíhaček F-35 s příslušenstvím v hodnotě zhruba 150 miliard korun. Pak bojová vozidla pěchoty, která vyjdou na zhruba 60 miliard. Máme jich objednáno 246 a prvních deset bychom měli dostat už příští rok. Určitě bych zmínil izraelský raketový komplet SHORAD za necelých 14 miliard a zmíněná francouzská děla Caesar za více než 10 miliard. To jsou akvizice, které jsou podepsané, zaplatili jsme zálohové platby a už probíhá reálná výroba. V případě F-35 to je předvýrobní fáze.

Pak tu máme velký projekt nákupu tanků Leopard. Rádi bychom nakoupili až 77 kusů v pěti modifikacích za desítky miliard korun.

Letos počítáme s uzavřením smlouvy na další pronájem čtrnácti Gripenů, ideálně do roku 2035, než budeme mít plně operační americké stíhačky F-35. Cenovou nabídku už máme, nemohu ji ještě prozradit, ale odvíjí se od toho, že ty letouny jsou v nějaké fázi životnosti, a údržba, modernizace bude dražší, než když jsme je v roce 2004 dostali do užívání nové.

V plánu jsou i modernizační projekty řádově za jednotky miliard korun. Například dokoupení kolem dvaceti obrněných vozidel Titus, rámcová smlouva na ruční zbraně, přístroje nočního vidění nebo drony.

Náš největší úkol v rámci NATO je vybudovat těžkou mechanizovanou brigádu. Slíbili jsme ji do roku 2026. Jak jsme na tom?

To se nepodaří, to všichni víme. Přiznejme si, že některé zakázky jako třeba bojové vozidlo pěchoty se zkrátka napoprvé nepovedly a musely se rušit. Proto jsme v nové akvizici u Švédů vyjednávali alespoň urychlené dodání deseti kusů, abychom Alianci ukázali, že to myslíme vážně. Ostatní BVP dostaneme v letech 2027-2030.

Máme také skluz v dodávkách další těžké techniky, takže si v aliančních závazcích, které jsme slíbili, nestojíme zrovna dobře. Ale v převážné míře to bylo způsobeno nedostatkem finančních prostředků v obranném rozpočtu.

Před námi je klíčový summit NATO v Haagu, kde se budou stanovovat cíle na následující období. Co od setkání očekáváte?

Předpokládám, že zazní jednoznačný požadavek na zásadní navýšení finančních prostředků směřovaných do obrany. A doufám, že náš obranný rozpočet bude i v dalších letech stabilně růst, bude předvídatelný a kontinuální. Pro mě osobně to bude znamenat, že mi na stole bude „přistávat“ více objednávek.

Budu apelovat na vojáky, aby mi dávali co nejpřesnější specifikace požadavků a hlavně aby tyto požadavky obsahovaly konečné počty kusů, abychom mohli například uzavírat rámcové dohody na tyto konečné počty, případně tyto požadavky realizovat společným pořizováním. Aby to nedopadlo tak, že jeden rok přijde požadavek na deset něčeho a další rok na deset něčeho. Aby tam byla jen jedna práce, aby se to nedělalo takzvanou salámovou metodou.