Hlavní obsah

Zákon umí být tvrdý. I proto měl prezident milosti udělovat, píší čtenáři

Foto: Renata Matějková, Seznam Zprávy

Prezident Pavel udělil své první čtyři milosti. Z přibližně sedmi stovek žádostí.

Prezident Pavel udělil své první čtyři milosti od nástupu do funkce. Není ale institut milostí přežitek z dob „suverénních“ vládců, který podrývá rozhodnutí soudů? Čtenáři SZ diskutují, jestli má prezident i dál mít tuto pravomoc.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u glosy o tom, jestli by prezident v liberálně demokratickém státě měl používat institut milostí.

Esterpeggy Šťastná: Samozřejmě je nutné, aby si byl prezident vědom toho, že milost neuděluje jako řadový občan ČR, ale jako prezident ČR z titulu své funkce, do které byl řádně zvolen. Z toho logicky plyne, že je povinen se ze svého rozhodnutí zodpovídat svým voličům, tedy občanům ČR.

Osobně mě velice vytočilo, když Václav Klaus jakožto prezident udělil milosti a ani se neobtěžoval zdůvodnit své rozhodnutí. Dokonce argumentoval slovy, že to je věc prezidenta. Opravdu není; to rozhodnutí učinil jakožto volený zástupce lidu a je povinen se také lidu zodpovídat. Jinými slovy - každá prezidentská milost musí být veřejná (samozřejmě s ochranou soukromí aktérů) a prezident musí zdůvodnit, proč tu milost udělil - náprava špatného rozhodnutí či justičního omylu, špatný zdravotní stav odsouzeného či jeho vysoký věk atd. Pokud to bude fungovat tímto způsobem, není opravdu důvod prezidentské milosti rušit. (Redakčně kráceno)

Miloš Sivák: Máme-li voleného prezidenta, musí mít pravomoci. Není to dědičný monarcha, kde ty pravomoci jsou skutečně jen ceremoniální.

Volený prezident je něco jiného a přímo volený prezident ještě něco zcela jiného. A náš jich má málo. Kromě milostí by se mu měla vrátit možnost abolicí bez kontrasignace, jmenování ústavních soudců bez posvěcení Senátem a jmenování (či nejmenování) soudců (v tomto případě na návrh Senátu).

Tomas Zofcin: I nezávislý soud může občas rozhodnout nespravedlivě. Případně zákon může být vůči někomu neúměrně tvrdý, ve vzácných případech.

Za mě je dobře, že zde je osoba, která může tyto vzácné a ojedinělé případy znovu posoudit. Vše je pouze o charakteru osoby, která takovou pravomoc má.

Ladislava Vydrová: Tak nějak se v této souvislosti zapomíná na hromadnou amnestii bývalého prezidenta Václava Klause, která ukončila pokračování stíhání některých hodně vážných ekonomických deliktů. A že to byly kauzy! Co je proti tomu prezidentská milost pro jednoho pomýleného staříka…

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.

Jiří Boček: Soud se musí řídit zákonem. Prezident, řekněme, intuicí. Každopádně v těchto čtyřech případech souhlasím.

Patrik Stav: Prezidentské milosti jsou správný instrument a měly by být využívány mnohem více.

Radek Šeda: Ze 700 žádostí vyhověl 4. Všechny splňovaly to, proč má instituce milosti existovat: mimořádné napravení nebo zmírnění rozsudku především s přihlédnutím k humanitárním důvodům, ke kterým z nějakých důvodů právní systém přihlédnout nedokázal. Za mě dobrá práce.

Poslední dva prezidenti využívali milost občas dost kontroverzně: existovala podezření na korupci a u Baláka šlo o krytí protiprávního jednání hradního osazenstva a v případě propuštění vraha Kajínka o pokus získat politické body u jistého druhu voličů.

Holt si musíme toho „suveréna“ volit odpovědně.

Doporučované