Žádost o zvýšení alimentů? Velmi pravděpodobně úspěšná, radí advokátka

Zastupuje ženy, ale i muže, kteří usilují o výživné na dítě od druhého rodiče. Nejčastěji v Jihomoravském kraji. Advokátka Jana Krouman ze stejnojmenné advokátní kanceláře.

Vysvětluje ze své praxe, proč se rozhodování soudů o výživném liší. „Strašně záleží na tom, jak je rodina zvyklá žít. Co považuje za zbytné a nezbytné výdaje. Zažívám situace, kdy se rodiče nemůžou dohodnout na tom, jestli dítěti zaplatí zubní hygienu,“ říká Jana Krouman.

Největší problémy podle advokátky mohou nastat ve chvíli, kdy jeden z rodičů podniká. Hodně pak záleží na tom, jak detailně je ochoten soudce prověřovat jeho příjmy.

Celorepubliková data o výživném nastiňují, že jednotlivé soudy přistupují k rozhodování o výživném odlišně, podíl výživného na příjmech rodiče se liší. Setkáváte se s tím i v praxi?

Na jednotlivých soudech bývají spíše podobná pravidla, ale mezi různými soudy navzájem to může být opravdu jinak. A záleží i na osobním nasazení konkrétního soudce, jak moc se chce vrhat do složitějších situací, kde jeden z rodičů je podnikatel.

Když to zjednoduším: v rámci jedné „soudní budovy“ většinou soudci postupují stejně, přistup se ale liší, když se změní obvod?

Přesně tak.

V čem se liší?

Pokud jsou rodiče zaměstnaní a mají výplatní pásky, není moc o čem spekulovat. Jen je potřeba, když zastupuji rodiče, který má dostat výživné, aby částka byla co nejvyšší, protože se v ní ne vždy odráží všechny náklady a ne vždycky se přiznává tolik, kolik by bylo možné podle doporučujících tabulek.

Sklouzává se k přístupu, že dáme aspoň něco, a to samozřejmě není ve prospěch dítěte.

Takže soudy více přihlíží k situací platícího rodiče?

Může to tak být. A velmi často to nastává v situaci, kdy je platícím rodičem matka.

Jak to?

Je to můj osobní názor. Už ta situace, že má otec děti v péči, je pro řadu soudců diskomfortní. Výživné se stanovuje matce a matky mají obecně nižší odměny, tak je i výživné nižší a dost se to kloní na stranu matky, aby vyžila, a nebere se tolik v potaz zájem nezletilého dítěte.

Zmínila jste doporučující tabulky pro výpočet výživného od Ministerstva spravedlnosti. Už plošná data ukazují, že reálně je výživné nižší než v tabulkách. Proč to vypadá, že z nich soudy příliš nevychází?

Aby se daly doporučující tabulky aplikovat, je potřeba zjistit příjem. A zase, pokud je to zaměstnanec, není to žádný problém. Pokud je to podnikatel, dostáváme se do roviny, že třeba předložené daňové přiznání neodráží skutečnost, kolik má rodič vlastně k dispozici peněz pro svou potřebu.

Účetní pravidla úplně neodpovídají cashflow, které podnikající rodič většinou má. Pokud do toho vstupuje firemní majetek a ten člověk má třeba společnost s ručením omezeným, která ho zaměstnává, tak si sám rozhoduje o výplatě a ještě třeba má z firmy další benefity typu služební auto, platí mu firma telefon a další záležitosti. Ne každému soudci se toto chce zkoumat.

Jak dlouhé bývá soudní rozhodování? Zvládne se to za jedno stání?

Během jednoho dne se to spolehlivě zvládne, pokud se rodiče domluví, což může být ten případ, že chtějí mít soudní rozhodnutí, aby měli jistotu. Nebo soud vede k dohodě rodiče, kteří mají příjmy jednoznačné a jsou to oba dva zaměstnanci.

Ale situace, kde je na jedné straně podnikatel, může trvat několik stání. Soud může žádat výpis z bank, to znamená, že musí spolupracovat banka. A to už záleží, jak moc se chce konkrétnímu soudci do toho pouštět, spis pak nabývá kolosálních rozměrů, jsou to stovky stran výpisů z účtů a někdo se v tom musí zorientovat a zahrnout do odůvodnění rozhodnutí.

Mohla by tedy v praxi fungovat nějaká jasnější metodika, jak mají soudy postupovat?

Obávám se, že jsou to věci, kde každá rodina je jiná. Myslíte si, že to, co máte doma, je normální. Podíváte se k sousedům a mají to úplně jinak a myslí, že oni to mají normální. Strašně záleží na tom, jak je rodina zvyklá žít. Co považuje za zbytné a nezbytné výdaje. Zažívám situace, kde se rodiče nemůžou dohodnout na tom, jestli dítěti zaplatí zubní hygienu. Někdo to považuje za jasnou věc, že se to zaplatí, a druhý, že je to blbost. A teď se dohadujeme o tom, jak se to má promítnout do výživného.

Nejsem si jistá, jestli by metodika přispěla k lepšímu, jestli by nebyla monstrózní, aby zohlednila všechny situace.

Podíl výživného na příjmech rodičů se v čase snižuje. Proč tomu tak podle vás je?

Rodiče mnohdy nejdou k soudu, aby zvyšovali výživné. Nebo se dohodnou mimosoudně, takže se to soud ani nedozví a rodič reálně platí víc.

Když se rodiče rozhodnou a podají návrh na zvýšení výživného, bývají z vaší praxe úspěšní? Ženy nám popisovaly, že se podobných situací obávají, bojí se reakce partnera.

Když se rozhodnou do toho jít, tak je to s velkou mírou pravděpodobnosti úspěšné. Samozřejmě hraje roli několik faktorů. Ženám se většinou nechce jít do konfliktu a už na začátku v rámci rozvodového řízení přistoupí na nižší částku, než by byla odpovídající, protože chtějí mít klid a mají představu, že to nějak zvládnou. Taková je povaha většího podílu žen, z mé zkušenosti.

Když už se do zvyšování dáme, jsou většinou úspěšná, protože jsou objektivní podmínky, proč by mělo mít dítě větší výživné. Je starší a objektivně náklady a potřeby rostou.

Na druhou stranu si druhý rodič, většinou otec, založí druhou rodinu a pak je výživné ohrožené tím, že otec má několik dalších vyživovacích povinností. A pak může být výhodnější nežádat o zvýšení, protože má další děti. Je to jedno z hledisek určení výživného, počet vyživovacích povinností platícího rodiče.