„Za zubaře je to pálka.“ Lidé šetří, problémy řeší až na pohotovosti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sedm hodin večer na pohotovosti v brněnské „úrazovce“. V čekárně sedí necelá dvacítka lidí. Za šestihodinovou směnu jich lékaři každý den ošetří kolem čtyřiceti. Přes víkend je nápor ještě větší.

Na plastové židli vyčkává i čtyřicetiletý Josef. Nedávno ho začal bolet zub. Protože bolest neustávala, vydal se na pohotovost. Svého zubaře nemá. „Je jich hrozně málo,“ vysvětluje. Vzápětí ale dodává, že ho ani nehledal. „Nemám na to čas,“ tvrdí.

„Tady zaplatím 90 korun, podívají se mi na to, řeknou mi, co s tím mám,“ shrnuje, proč dává přednost pohotovostní službě.

Podobných případů, kdy lidé nemají stálého zubaře, v Úrazové nemocnici přibývá. „Roli sehrávají peníze, někteří lidé na ošetření nemají. Soukromé a dražší kliniky samozřejmě pacienty berou. Pro někoho je ale jejich ošetření drahé, tak prostě využije pohotovost,“ popisuje svou zkušenost Natalia Kuklínková, vedoucí lékařka zubního oddělení a pohotovosti.

Svého zubaře podle ní nemá každý druhý pacient, který u nich skončí. Tito lidé ale lékařům přidávají práci. A mnohdy pak paradoxně za zákrok zaplatí víc, než kdyby problém řešili hned.

„Kdyby měli svého zubaře, na prohlídkách hrazených z pojištění by se ošetřil mnohem menší kaz. Lidé by nemuseli o zub přijít a vyšlo by je to rozhodně levněji. Ale i tak někteří mají na pohotovosti letité záznamy,“ komentuje Kuklínková.

Okolo půl osmé na pohotovost přichází padesátník se svým synem. Jméno uvádět nechce. „Zubaře nemám. Je to samý soukromník, nemají místo,“ krčí rameny.

Podle Kuklínkové ale někteří lidé zájem o stálého zubaře nemají. „Někteří naši lékaři potom do lékařské zprávy vysloveně píšou: ,předaný kontakt na kolegu‘. Ale ti lidé dojdou znovu,“ upozorňuje.

To je zjevně i případ příchozího muže. Za poslední dva roky totiž na pohotovosti skončil pětkrát. Přiznává, že dát dohromady peníze na některá ošetření je pro něj náročné.

„Za výměnu zubu syna chtěli osm tisíc. Měl tam kaz, tak mu to zavložkovali, chvilku to bylo dobré, pak se to zase ozvalo,“ popisuje.

S pacienty, kteří se zubařům vyhýbají, si ale na pohotovostech nevědí rady. „My na to nemáme páky. Vysvětlujeme jim, že když jim zub otevřeme a nikdo ho nedořeší, začne zase bolet. Za rok potom přijdou znovu a zub se musí vytahovat. Je to bludný kruh,“ říká lékařka.

Zubní pohotovost v Úrazové nemocnici je jediná, která aktuálně v čtyřsettisícovém městě funguje. Lidé se tam sjíždějí i ze vzdálenějších měst, jako je Znojmo nebo Olomouc. Jen za leden zubaři ošetřili téměř 1200 lidí.

Nápor se v posledních dvou letech zvýšil také kvůli ukrajinským uprchlíkům. Protože kapacita dlouho nestačila, od července nemocnice posílila služby a pravidelně slouží dva lékaři.

„Tím pádem neposíláme lidi večer pryč, ale stihnou se ošetřit vesměs všichni,“ podotýká Kuklínková. Na službách se střídá přibližně třicítka zubařů.

V čekárně sedí i padesátnice Šárka se svým synem. Zub ho začal pobolívat ráno. „Kvůli škole se nezvládl dostavit ke své zubařce, odpoledne tam už nebyla. To nás donutilo jít na pohotovost. Má i nateklou pusu,“ vysvětluje.

I ona přiznává, že návštěva zubaře pro ni bývá finančně náročná. „Je to pálka. Je málo doktorů, kteří by pracovali na pojišťovnu. Poslední dobou všechno dělají hodně moderně, což se prodraží,“ krčí rameny.

Za korunky nechala nedávno u zubaře 12 tisíc. „Myslím si, že aspoň standardní plomby by mohly být placené pojišťovnou. Jsou lidé, kteří pracují a i tak si to nemohou dovolit. Radši to investují třeba do dětí. Je smutné, že to pojišťovna neplatí, to je přece základ,“ podotýká.

Vysokou částku nechá pokaždé i na dentální hygieně. „Dřív ji dělali doktoři. Teď vás posílají jinam a řeknou vám, že vás neošetří, dokud ji nebudete mít za sebou. I když si samozřejmě zuby čistíte pravidelně a staráte se o ně. Člověk musí pečovat o zuby, ale aby před každou návštěvou někam valil, to se mi zdá hloupé,“ myslí si.

Podle seniora Jindřicha Šmída jsou však poplatky zvladatelné. „Jsem normálně situovaný důchodce, který má něco našetřeno. Nějaký finanční polštář člověk musí mít. Nějakých deset tisíc mě nepoloží,“ myslí si.

Na prohlídky chodí pravidelně. Jeho zubařka ho však objednala až na příští týden. Bolest už byla příliš velká, skončil proto na pohotovosti.

„K zubaři chodím poctivě, abych měl v puse pořád určitý počet zubů a mohl se zasmát,“ vtipkuje.

„Samozřejmě, že u zubařky mě to sem tam stojí tisícovku, třeba za úpravu náhrady. Zubů už mám jen pár, je mi přes osmdesát,“ dodává.