Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je sice neděle, ale před jednou pražskou školou to vypadá jako ve všední den. Z autobusu se valí mladí lidé. Před školou přibržďují auta a z nich vyskakují další školáci.
Ne, nemají tady víkendovou školu. I když, jak se to vezme. Každou sobotu a neděli sem míří stovky dětí na simulaci přijímacích zkoušek. Ve třídách si zkouší testy, projdou si výsledky i správná řešení. Připravují se tak na skutečné jednotné přijímací zkoušky. Taková podrobná příprava ale není levnou záležitostí.
„Tady jsme za přípravu na přijímačky dali asi 15 tisíc, k tomu má ještě pravidelné doučování,“ počítá Alexandr, že do přípravy syna investoval dost přes dvacet tisíc korun.
Při hovoru průběžně uskakujeme z chodníku, protože na něm přistávají další a další auta. Z nich vybíhají opozdilci, kteří běží také na kurzy. V jednu chvíli je celá ulice obsypaná vozidly, další tak radši sjíždějí na protější benzinku nebo parkoviště před autoservisy o kus dále.
„Stojí nás to 12 tisíc korun, ale nemusíme zase bojovat s odporem,“ říká Michal a dále vysvětluje, jak to myslí.
„Mohu se buď se synem každé úterý a čtvrtek hádat o tom, jestli se bude učit, nebo ho dovezu jeden den o víkendu někam, kde x dalších dětí dělá to samé,“ dodává.
Mezitím nás míjí další děti a rodiče. Ať už pěšky, nebo v autech. Takhle to tady běží každou sobotu a neděli od rána až do večera. Přípravy se rozběhly už na podzim. S přibližujícím se termínem přijímacích zkoušek stoupá nejen zájem o jejich absolvování, ale i nervozita.
„Máme takového flegmatika. Přijde mi, že mu je to všechno trochu jedno. Teď je ale zraněný, nemůže na fotbal, tak jsem ho přiměla, aby si šel přijímačky jednou aspoň vyzkoušet,“ říká Eva, kterou trochu znepokojuje, jak některé rodiny kolem ní investují do přípravy na přijímačky už od loňského září.
Pomohla by změna?
Nedostatečná kapacita oborů, především těch všeobecně vzdělávacích, vede rodiče k tomu, že rádi zaplatí firmám nebo jednotlivcům, které se na výuku k přijímačkám specializují. To je problém především hlavního města a okolí. Loni se to ale ukázalo také například v Brně.
„Nemá vůbec smysl kritizovat byznys s doučováním, protože jen reaguje na poptávku rodičů,“ říká programový ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký.
Zároveň s tím ale souvisí vůbec nastavení přijímacích zkoušek v Česku. Nejen EDUin, ale i řada dalších odborníků dlouhodobě tlačí na změny. Celkem jednoduché by mohlo být prohození termínu podávání přihlášek a skládání zkoušek. Žáci by tak lépe věděli, na kterou školu se svým výsledkem mají, a takovou roli by nehrála taktika při zasílání přihlášek.
„Navrhujeme to opakovaně – když už se mají psát jednotné testy, tak ať se píšou formou výstupních testů ze základní školy. Pokud by to navíc nebyly zkoušky jen z matematiky a češtiny, ale soustředily se i na další gramotnosti, dávaly by daleko plastičtější obrázek,“ doplňuje Hřebecký, že by se dalo uvažovat i o nějaké praktické zkoušce a takové testy jako celek by snížily také nerovnosti, které vznikají už jen tím, že část rodičů zkrátka tolik děti ve vzdělávání nepodporuje.
V současnosti se střední školy vždy musí řídit výsledky státních testů z matematiky a češtiny. Školský zákon jim dává minimální váhu 60 procent při rozhodování o přijetí či nepřijetí konkrétního uchazeče.
Zbytek hodnocení může tvořit školní přijímací zkouška, pohovor, známky na vysvědčení, úspěchy ve školních soutěžích nebo mimoškolní aktivity. Naposledy stát rozvolnil pravidla přijímaček během covidu, povinně se k nim ale musely školy zase vrátit, i když současný systém části z nich nevyhovuje.