Za Prahou odkrývají záhadu neolitu. Stavbu, jejíž účel možná nikdy nepoznáme

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rondely se na území dnešního Česka, jeho sousedních států, Maďarska a v menší míře i dalších zemí začaly objevovat téměř před sedmi tisíci lety, kolem roku 4850 před naším letopočtem. Jak přesně stavby v době své původní slávy vypadaly, se dodnes neví. Dochovaly se jen příkopy a pozůstatky systémů palisád i vchodů s nápadnými konstrukčními podobnostmi, v ojedinělých případech zbytky valů.

Největší rondely měly v průměru až přes dvě stě metrů. Šlo tedy o dosud nejstarší monumentální stavby objevené v Evropě. Slavné megalitické stavby s kamennými základy totiž vznikaly až podstatně později, například nejstarší stavební fáze lokality Stonehenge začala vznikat až asi po 1500 letech od doby rondelů. Do vztyčení ikonických trilitů spojených s touto slavnou lokalitou uběhlo až 2000 let.

Záhadných kruhových staveb tohoto typu bylo dosud v Evropě objeveno přes 200 a nikdo zatím neobjasnil, co přesně se uvnitř nich dělo.

„Jsem si jistý, že nikdy nebudeme vědět všechno,“ zněla odpověď odborníka na rondely Jaroslava Řídkého na otázku Seznam Zpráv, zda podle něj vůbec ještě existuje šance, že se účel rondelů někdy podaří rozklíčovat. Díky rondelům však máme možnost nahlédnout do života našich předků z různých úhlů pohledu. Taková příležitost se nenabízí ani v mnohem mladších obdobích. Nezbývá než nadále co nejpečlivěji skládat mozaiku poznání kombinací archeologických pramenů, přírodovědných analýz a antropologických poznatků.

Na „skládání mozaiky“ mezitím pracují jeho kolegové ve Vinoři, kde se chýlí ke konci záchranný výzkum rondelu o průměru 55 metrů. Ten je unikátní svou konstrukcí, zachovalostí i rozsahem archeologického výzkumu.

Rondel má tři vstupy, což podle Řídkého archeologové zatím pozorovali jen u pěti případů. Vinořský monument je podle Řídkého navíc skvěle zachovalý, což umožňuje studovat konstrukční detaily u vnitřních palisádových žlábků.

„Navíc je odkryt ze zhruba 90 % původní plochy,“ vyzdvihl odborník z pražského Archeologického ústavu AV ČR další unikum s tím, že v Evropě, a tedy vlastně celosvětově, bylo dosud takto odkryto jen asi deset rondelů.

Podle vedoucího terénního výzkumu Miroslava Krause se rondel odkrývá téměř celý čistě proto, že se na místě bude stavět bytový komplex. Jde tak o záchranný výzkum, kdy je potřeba rondel co nejlépe prozkoumat a zmapovat, než na místě začnou pracovat stavaři. O existenci rondelu se podle Krause ví od 80. let, kdy pravěkou stavbu protnulo plynové vedení.

Zatím se Krausovi a jeho týmu podařilo z vinořského rondelu vyzdvihnout množství keramiky, zvířecích kostí a kamenných nástrojů. Kromě výše zmíněných zvláštností také práce odhalily neobvyklou konstrukci palisádových žlábků, která podle Krause dosud nebyla pozorována nikde jinde v Evropě.

Podobné detaily jsou důležité obzvlášť pro odborníky, kteří se snaží odhalit tajemství účelu rondelů, mezi než patří i Řídký. Je to podle něj ale těžká disciplína.

„Od stavitelů rondelů nás dělí kolem 270 lidských generací, to znamená téměř sedm tisíc let. Z této doby neexistují žádné písemné a bohužel ani ikonografické prameny, chybí nám informace o předmětech vyrobených z organických materiálů, včetně architektonických prvků,“ vyjmenoval Řídký hlavní problémy komplikující pochopení těchto pravěkých staveb.

K interpretaci funkce pravěkých objektů, které se z dnešní perspektivy - ovlivněné naší kulturou - mohou jevit jako bez zjevného praktického účelu, se podle archeologa musí přistupovat velmi obezřetně. „Právě takovým objektům byly v minulosti často přisuzovány, někdy příliš ukvapeně, rituální významy,“ řekl s dodatkem, že u rondelů nicméně právě rituální účel zůstává jednou z hlavních hypotéz.

Dřív se podle Řídkého těšila oblibě například hypotéza, že rondely sloužily jako ohrady pro dobytek. Proti však svědčí pracnost stavby i nelogické počty vstupů.

Postavit rondel mohlo mimochodem zaměstnat pravěké komunity, které sídlily v bezprostřední blízkosti rondelů, na týdny až roky. „Díky experimentům s kácením stromů kamennými sekerami, jejich přemisťováním, stavěním, a také díky experimentálním výkopům příkopů se domníváme, že šlo o záležitost několika týdnů i měsíců. V případě některých rondelů, přesahujících 200 metrů, možná i let,“ řekl expert.

Jako další z vyvrácených hypotéz o využití rondelu zmínil Řídký vizi, že stavba měla obranou funkci a sloužila jako poslední místo odporu obyvatel. Ani to nedává smysl hned z několika důvodů. Nelogické by bylo v takovém případě stavění valů na vnější straně příkopu a opět i počty vstupů. U větších rondelů si navíc archeologové nedokážou představit, že by se pro efektivní obranu takového objektu našlo dost lidí.

V popředí jsou podle Řídkého nyní dvě hypotézy – shromažďovací a již zmiňovaná rituální.

Shromažďovací funkce rondelu dává podle archeologa smysl, protože k shromáždění lidí nutně muselo dojít už při jeho náročné stavbě. „Někdo je musel v první řadě shromáždit a nějakým způsobem motivovat. O lidi zapojené do výstavby se někdo musel starat, zajišťovat jejich obživu,“ vysvětlil Řídký.

Rituální funkci silně nahrávají odpozorované technické parametry. Rondely mají vždy buď dva, tři, nebo nejčastěji čtyři vstupy, které byly namířené na hlavní světové strany.

„Je tedy možné, a některá archeoastronomická pozorování to snad potvrzují, že vstupy bývaly umístěny podle nějakých jasně daných pravidel. Mohlo být například možné pozorovat z centrální části rondelu východy a západy slunce při slunovratech nebo rovnodennostech,“ řekl Řídký. Pohled z vnějšku byl podle něj navíc díky palisádovým stěnám zřejmě uzavřen. „To znamená, že to, co se dělo uvnitř, mělo být skryto,“ dodal.

Dále rituální funkci nahrává zajímavý poznatek z archeologických rekonstrukcí rondelů, kdy si vědci všímali nápadné změny akustiky. „Naprostá většina fragmentů nádob nalezených v okolí rondelů zřejmě sloužila pro servírování jídla a nápojů, jedná se o nádherně zdobenou keramiku. Mohly by to být společně s pozůstatky zvířecích kostí pozůstatky hostin spojených s rituály,“ uvedl Řídký další argument pro tuto hypotézu.

Vyloučit podle Řídkého nelze ani vysloveně astronomickou funkci rondelů. „Nikdy však nebudeme vědět, jak rondely doopravdy ve skutečnosti vypadaly. Je možné, že vnitřní část byla zastřešená, ve stěnách mohly být různé průhledy,“ vysvětlil archeolog, proč se dnes už jen těžko dozvíme, jestli a jak byly rondely zaměřené k nebeským tělesům.

Vědecký výzkum rondelů podle Řídkého trvá už přes 100 let. K většímu zájmu o tento fenomén podle něj ale přispěl až rozvoj letecké archeologie a nedestruktivních metod, jakou je geofyzikální měření.

Od ostatních kruhových staveb a příkopů, kterých je na světě samozřejmě celá řada a pocházejí z různých období, se rondely podle Řídkého odlišují zejména tím, že jde o tvarově a rozměrově unifikované stavby, které se objevovaly jen na určitém území a v časově omezeném úseku 150 až 200 let. „Za extrémně zajímavé považuji jejich poměrně náhlé zmizení z mapy střední Evropy. Znovu se zdá, že k tomu došlo na velkém území v přibližně stejné době, někdy kolem 4700 před Kristem,“ řekl odborník.

Rondely navíc ve stejnou dobu z nějakého důvodu začali i přestali stavět lidé, kteří žili ve fyzicky i kulturně vzdálených oblastech.

V současnosti podle Řídkého víme, že stavitelé rondelů obývali území minimálně pěti různých archeologických kultur. Tito lidé tedy stavěli například odlišné typy domů, měli různé pohřební zvyklosti či styl dekorace keramiky. Kromě stavění rondelů je spojovala už jen kultura jejich předků – obrovské území totiž obývali zástupci tzv. kultury s lineární keramikou, tedy první středoevropské archeologické kultury, kde archeologové objevili doklady zemědělství.