Svědek popsal „nemilou věc“, kterou zažil s inspekcí po otravě Bečvy

„Znám naši čistírnu odpadních vod. Jsem si jistý, že jsme otravu nemohli způsobit,“ řekl ve středu soudkyni Radek Vetyška, jeden z důležitých svědků.

Ve firmě Energoaqua, která čelí obžalobě kvůli znečištění řeky Bečvy v září 2020, pracuje přes 30 let.

Kromě čistírny odpadních vod, která spravuje tovární areál v Rožnově pod Radhoštěm, je obžalovaný také jednatel společnosti Oldřich Havelka. Stejně jako jeho zaměstnanci jakoukoli vinu od počátku odmítá.

Verzi státního zastupitelství zpochybňuje řada odborníků i rybářů. Poukazují přitom na mezery ve vyšetřování.

Vetyška patří ke klíčovým zaměstnancům firmy Energoaqua. Eviduje chemikálie i všechny odpadní vody. Před soudem vypověděl, že se o havárii dozvěděl s jednodenním zpožděním – v pondělí kolem poledne od nadřízeného manažera.

„Řekl mi, že se u choryňského mostu stala havárie. Dostal jsem za úkol kontrolu na našem provozu i odvaděči odpadních vod. Kontroloval jsem řasy i ryby. Podmínky zůstaly nezměněné. Nic nenasvědčovalo tomu, že bychom havárii způsobili. Jsem si tím jistý,“ zdůraznil muž.

Vzorky odebral v úterý a předal je do laboratoře podniku. Laboranti podle něj ve vodě zjišťovali množství kyanidů a pH. „Vzorky byly v pořádku, byly nízké, pod limitem,“ dodal.

Na dotaz novinářů, zda má k vyšetřování výhrady, odvětil, že aktéři hledali jen na jednom místě, tedy u výpustě firmy Energoaqua. Vetyška si nedokáže vysvětlit, jak mohli zaměstnanci České inspekce životního prostředí u „rožnovské“ výpustě naměřit mírně překročený limit kyanidů.

„Nedokážu si to vysvětlit. Od nás to být nemohlo,“ řekl pro Seznam Zprávy.

Podle státního zástupce Jiřího Sachra masivní otravu zavinily kyanidy a šestimocný chrom.

Vetyška potvrdil dřívější informace, že Energoaqua likvidovala i kyanidové vody. „Mohl jsem s nimi manipulovat jen já, nebo mnou pověřená osoba. Poslední úpravu těchto vod jsem dělal v červnu 2020. Před havárií jsme žádné čerpání kyanidů neprováděli,“ zdůraznil.

20. srpna pověřil strojníka, aby jímky s upravenými kyanidovými vodami přečerpal do provozu čistírny. „Neměl čas. Udělal to hned v pondělí 25. srpna. Šlo to na další fáze čištění. Tato voda tam stála a šla do Bečvy až koncem října. Zpětně jsem za to rád. Před havárií jsme žádné čerpání kyanidů nedělali,“ uvedl Vetyška.

Vyloučil, že by v době havárie mohl s kyanidy v čisticím procesu manipulovat někdo jiný.

Dále řekl, že kyanidové vody do čistírny dodávala jen společnost Liss, která sídlí ve stejném areálu.

U soudu Vetyška detailně popsal, jak vypadá likvidace kyanidů v čistírně. Odpadní vody se neutralizují ve speciálních jímkách. „Dávkoval jsem do nich oxidační činidlo chlornan sodný, který kyanidy likviduje,“ vysvětlil technolog.

Podle něj byly postupy v souladu s platným provozním řádem čistírny. Když byly vody řádně předčištěné, pracovníci je přečerpali k dalšímu čištění.

Mohlo se podle něj výjimečně stát, že nebyly zaevidovány všechny kyanidové vody. „Ale zpětně jsme to vždy kontroloval,“ uvedl. Revidoval také termíny vypouštění kyanidových jímek.

Soudkyně technologa konfrontovala s jeho výpovědí v přípravném řízení. Některé části se odlišovaly. Dříve například řekl, že dechloraci kyanidů, tedy část jejich neutralizace, v jímkách vůbec neprováděl a přistupoval k ní až v dalších předčištění v reaktoru. U soudu přiznal, že jímky nedechloroval, ale do evidence to kvůli provoznímu řádu zpětně doplnil, aby to bylo podle provozního řádu. „Chtěl jsem ušetřit chemikálii a použil jsem ji do dalšího stupně čištění,“ přiznal.

Svědek také popsal „nemilou věc“, která se mu stala v začátcích vyšetřování. „Inspektor Vít Špaček v telefonátu hned vykládal, že je jasné, že jsme havárii zavinili my. Řekl, že nám u výpustě naměřili překročené množství kyanidů. Po tom hovoru jsme byli jak opaření,“ nechal se slyšet.

Tvrdí, že mu inspektor řekl, že mrtvé ryby byly ve vodě už 300 metrů pod výpustí Energoaquy.

Ryby však začaly hynout až 3,5 kilometru od výpustě Energoaquy, což je pro kritiky vyšetřování hlavní argument pro nevinu čistírny. „Při druhé návštěvě jsem panu Špačkovi řekl, že nám lhal ohledně místa hynoucích ryb. Popřel, že takovou informaci kdy řekl. Byl jsem z toho špatný. Od té doby říkám, že je to na nás nahrané,“ uvedl technolog.

Vít Špaček byl mezi inspektory, kteří den po havárii ohledávali řeku i výpustě. U soudu detailně vypovídal před dvěma týdny.

Inspekce v úvodních dvou dnech po úniku odebrala z Bečvy v pravděpodobné lokalitě havárie vzorky na jediném místě. A to právě u výpustě Energoaquy nedaleko Juřinského mostu ve Valašském Meziříčí.

„Co bylo nejpodezřelejší, voda byla zakalená. Pod výpustí bylo zřejmé, že k úniku kalu dochází ve větším rozsahu,“ řekl Špaček. Podle něj mohlo řeku otrávit 20 až 80 kilogramů kyanidů. Vzorky odebrané u výpusti den po havárii však prokázaly jen lehké překročení limitů.

Někteří odborníci poukazují na mezery ve vyšetřování. Seznámil se s ním hned po havárii třeba emeritní profesor Masarykovy univerzity Ivan Holoubek.

Podle něj nebylo ve firmě Energoaqua takové množství kyanidů, aby mohly způsobit tak rozsáhlou havárii. Stejně jako rybáři namítá, že ryby začaly hynout až více než tři kilometry od výpustě obžalované firmy.

Proti vyšetřování vystupuje také obžalovaný Havelka. „Postup inspekce při šetření je katastrofa, úplná katastrofa,“ řekl už dřív Seznam Zprávám.