Článek
Silně ohrožené koniklece na Kamenném vrchu v Brně rozkvétají ještě při dozvucích zimy. Zájemci si - navzdory chladnému či sychravému počasí - chodí vzácné rostliny prohlédnout, ačkoli většina z nich si již po půlhodině žmoulá ruce v kapsách.
Při hezkém počasí jich rezervací projde i 2000 denně.
Vzácné rostliny kvůli náporu návštěvníků poslední čtyři roky střežili brigádníci. Nyní se ale zdá, že hlídači na čas zmizí.
„Původní mi oznámili, že už nemůžou, a nové jsem zatím nesehnal,“ přiznává Vilém Jurek z občanského sdružení Rezekvítek, který se o rezervaci na Kamenném vrchu stará 14 let.
Než najde nové síly, dohlíží na rezervaci sám. Naštěstí nemusí nikoho napomínat. Lidé se drží cest. Problém nastává pouze ve chvílích, kdy se v hloučku sejde více lidí a snaží se vyhýbat cyklistům tahajícím kola či rodičům s kočárky.
Jurek spoléhá i na dobrovolníky-laiky, kteří ve volných chvílích do rezervace chodí a z vlastní iniciativy koniklece chrání.
Místo mimo jiné střeží také příslušníci městské policie. „Strážníci chodí kontrolovat rezervaci pravidelně, v období květu konikleců několikrát denně,“ přibližuje mluvčí Městské policie Brno Jakub Ghanem.
Na místě zůstala po pandemii také páska. Ačkoli ji někteří návštěvníci strhávají, organizace Rezekvítek ji hodlá nejméně ještě letos ponechat. „Mnoho lidí si právě díky pásce uvědomí, že by za ni neměli lézt, a drží se cest,“ popisuje Jurek. Dodává, že když ji použili poprvé, ozývali se jim laici i odborníci, podle kterých neměla páska v chráněné oblasti co dělat.
Sociální média v posledních letech chráněnou rezervaci zpopularizovala. „V davech příchozích se tak častěji najdou jednotlivci, kteří nemají v přírodě ty správné návyky,“ podotýká mluvčí strážníků Ghanem.
Podle Jurka mezi dvěma návštěvníky například došlo k potyčce, když se jeden rozhodl překročit pásku, aby si koniklece vyfotil zblízka. Až na jeden případ, kdy návštěvníci doráželi na dívku hlídající areál, však podle něj nemuseli strážníci zakročovat. „Většinou lidé buď uposlechnou upozornění, nebo okamžitě areál opustí,“ zmiňuje.
Fialová chlupatá kvítka. Koniklec velkokvětý a koniklec luční
Koniklec velkokvětý je silně ohrožený druh, rostoucí pouze ve střední Evropě. Vyskytuje se na slunných, suchých a především vápencových stráních, mezích a okrajích polí. Charakteristický je jemnými bílými chloupky, které pomáhají rostlině hospodařit s vodou.
Kvete brzy na jaře od půlky března do května před tím, než stihne vyrůst tráva a vyšší byliny. Jelikož je velmi hořký, zvířata se mu vyhýbají, a koniklec tak může zakvést a vysemenit se. Po vypadání semen většina nadzemní části umírá a zatáhne se do podzemních hlíz.
V minulosti se koniklec používal v léčitelství. Jeho kořen údajně spolehlivě zaháněl morovou nákazu. Koniklec je však vysoce jedovatý, vytváří toxiny zpomalující srdeční tep, požití může vést až ke kómatu.
Koniklec luční český se od velkokvětého liší tím, že má temně fialovou až černou barvu květu. Květy tvarem připomínají zvonečky. Oproti velkokvětému luční kvete o dva až tři týdny později.
V České republice roste ještě koniklec alpinský, koniklec otevřený a koniklec jarní.
Koniklece podléhají ochraně. Za trhání či poškození hrozí až desetitisícová pokuta. Lidé můžou koniklece pěstovat na zahrádce, musí si ale podat žádost na krajském úřadu.
Koniklecový chodníček
V rezervaci roste kolem 60 tisíc konikleců velkokvětých. V době jejich odkvětu pak zpravidla začínají rozkvétat koniklece luční, kterých je v rezervaci dvacet.
Koniklece jsou ohrožené, rostou však po celé České republice. Četný výskyt na brněnském Kamenném vrchu je unikátem. Na jedné louce vznikají celé koberce fialových chlupatých kvítků.
Návštěvníci vybočují z cest nejen kvůli neukázněnosti. Pěšiny jsou po zimě a deštích často rozbahněné, a návštěvníci si tak raději vyšlapávají nové. „Během 10 let se cesta rozšířila téměř o dva metry,“ říká Jurek a ukazuje, kam nyní sahá.
Koniklece tak přicházejí o životní prostor. „Pokud by se s tím něco neudělalo, ta cestička by byla rok od roku širší,“ potvrzuje ředitelka kanceláře Rezekvítku Tereza Žižková.
Problém má vyřešit stavba 250 metrů dlouhého dřevěného chodníčku mírně nad terénem, který povede na nejfrekventovanější cestě.
Jurek projekt předloni přihlásil do městské soutěže, ve které Brňané vybírají projekty do participačního rozpočtu města. V soutěži hlasovalo přes 17 tisíc Brňanů, více než 3000 z nich právě pro jeho projekt.
Na bezbariérovém chodníku s rampami budou mola a „fotokoutky“ pro fotografy, aby lidé kvůli výhledu či fotce koniklece nepošlapali. Návštěvníci si budou moci odpočinout na lavičkách.
Vše má přijít na tři miliony korun. Práce můžou začít, jakmile stavební úřad schválí projektovou dokumentaci.
Jurek doufá, že navzdory zpoždění se vše stihne ještě letos. „Loni jsem se skupině dušoval, že se tu letos potkáme na dřevěném chodníčku, a vidíte, že slavíme na pěšině.“
Stavbaři nesmí během prací zasáhnout do trávníčku, práce se musejí dělat ručně. Kvůli šířce cest ale můžou přiříznout keře na druhé straně.
Za covidu turistická atrakce
Během pandemie koronaviru se do rezervace nahrnuly davy lidí a přibylo neopatrných návštěvníků, kteří chodili mimo pěšiny. „Vzali rezervaci útokem,“ vzpomíná Jurek, že takový zájem nepamatuje.
„Předloni bylo na této 250metrové trase sešlapáno asi 5000 konikleců, asi desetina současného počtu,“ přibližuje stinnou stránku zájmu.
Spolek Rezekvítek proto v roce 2020 louku obehnal páskou a zavedl již zmíněné koniklecové hlídky. Brigádníci v reflexivních vestách upozorňovali na porušování pravidel v rezervaci a odpovídali na případné dotazy. „Cílem bylo návštěvníky vzdělat, nejen na ně dohlížet,“ vysvětluje Žižková.
Problémem není jen v tom, že návštěvníci chodí tam, kam by neměli. Někteří neodolají pokušení a do vzácných rostlin si lehají, třeba jen kvůli pěkné fotce.
Loni si dokonce dvě dívky na louce rozložily deku a udělaly si piknik. „Objevil se případ, kdy si modelka lehla do trávy a fotograf ji obcházel s rozprašovačem, aby měli co nejkrásnější snímky.“
Rezervace vyžaduje péči
Rezervace má kolem 15 hektarů, více než polovina z toho je step. Bez pravidelné údržby by území podobná stepím v Česku zanikla a s nimi i četné množství konikleců. Organizace tak musí pravidelně kácet stromy a sekat trávu. „Kvůli suchům z posledních let jsme pak museli skácet další stromy, které by mohly spadnout na návštěvníky,“ vysvětluje Jurek.
Připouští, že se najdou aktivisté, kteří se ke stromům přivazují a pracovníkům Rezekvítku vyhrožují. „Jednou nás někdo udal, že vezeme mrtvolu. Musela přijet zásahovka a prohledat nám pytel s nářadím.“
Problémem může být pro křehkou rovnováhu třeba i prosté venčení psů. „Koniklece rostou na chudších půdách. Nezdá se to, ale ve chvíli, kdy se vám na jednom místě vymočí několik psů, nastřádá se to,“ uvádí Žižková s tím, že ví, že Kamenný vrch je nejbližší místo v okolí, kde psa může pejskař s náhubkem vypustit.
Rezervace sahá až za oplocení. Někteří lidé tak porušují zákon, aniž by si to uvědomovali, třeba jen tím, že vyváží odpad. Podle Ghanema strážníci před lety u jedné z blízkých nemovitostí našli tvrzené sklo, linoleum či pletivo.
