Článek
Chvíli po osmé hodině večerní je v pátek na pražském Hlavním nádraží znatelná nervozita. Beznadějně vyprodaný vlak, který představuje každodenní železniční spojku s Ukrajinou, má už deset minut zpoždění. Dlouho také není jasné, z kterého nástupiště bude vůbec vypravený, což čekající pasažéry s řadou zavazadel zneklidňuje - vnitřní hala nádraží prakticky očima visí na informační ceduli.
„Jedu navštívit rodinu. Jinak bydlím v Plzni, mám tam práci a teď jsem dostala dovolenou. Na Ukrajině je 24. srpna svátek,“ vysvětluje mi drobnější blondýnka Miroslava v overalu s motivem jeřabin a dvěma kufry na kolečkách.
Odkazuje na ukrajinský státní svátek – 31. výročí vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. To letos připadá na datum, kdy si Ukrajina připomene také zcela opačný milník - půl roku od začátku ruské invaze do země.
Nejen Miroslava chce tyto dny strávit ve vlasti. „Jedu na Ukrajinu na pět, možná sedm dní,“ říká mi jednoduchou angličtinou další žena obklopená kufry a rodinou. A i další Ukrajinka - na dlouhou cestu velmi formálně a úhledně oblečená – popisuje, že se vrací domů, protože chce zemi v těchto dnech podpořit.
Všechny čeká dvanáctihodinová cesta na hranice a pak dál do nitra Ukrajiny.
Den nezávislosti Ukrajiny
Bylo to 24. srpna 1991, kdy tehdejší parlament vyhlásil Ukrajinu nezávislým státem. V tomtéž roce, v době referenda, lidové poslance podpořilo přes 90 % občanů obrozeného ukrajinského státu.
Přestože oficiálně se Ukrajina stala nezávislou až při rozpadu Sovětského svazu v prosinci roku 1991, stejně jako většina 15 bývalých sovětských republik vyhlásila nezávislost ihned po neúspěchu srpnového puče konzervativního křídla komunistické strany proti reformnímu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi.
Život v pár zavazadlech
Na vlak ale netrpělivě čeká i mladá černovláska, která se představuje jako Kristýna. Jednou rukou si u boku přidržuje kojence s dudlíkem, druhou drží zhruba pětiletého synka, který se nudí a neustále se snaží odbíhat.
„Utekla jsem před válkou a teď jedu z Česka do Polska. Tam už nejspíš zůstanu. Podařilo se mi tam najít práci,“ líčí v krátkosti. Svůj život sbalila do dvou kufrů na kolečkách a dvou modrých IKEA tašek. Z jedné vyčuhuje pestrobarevná plyšová opička a dětský batůžek ve tvaru slona.
Kristýna cestuje s dvěma dětmi do Polska. Se zavazadly jí pomohli dobrovolníci.
Se zavazadly ženě pomáhají dobrovolníci z Iniciativy Hlavák označení růžovými vestami.
„Těm lidem se snažíme pomoct se zavazadly. Jinak je to poměrně snadné, uvidí na tabuli nástupiště a tam jdou,“ říká dobrovolník, který se představuje jako Milan. Na důvody, proč se lidé vrací na Ukrajinu, se příliš neptá.
Nedořešený problém
„Některé příběhy jsou velmi emocionální. Minulý týden tady byly dvě ženy a měly šest dětí, všichni byli vyčerpaní,“ vypráví Milan, dobrovolník z Iniciativy Hlavák s tím, že řada uprchlíků chce na nádraží přespat z jednoduchého důvodu, že se jim nevyplatí přejet na pár hodin do uprchlického tábora, protože hned brzo ráno chtějí dalším spojem odjet.
Po jedné v noci se ale ochranka snaží nádraží vyklidit.
„Kolikrát není část se jich ptát, kam a proč jedou, chci jim hlavně pomoct. Nevyzvídám, jestli se budou vracet, nebo ne. Není kolikrát ani prostor,“ dodává dobrovolník, který se snaží na nádraží chodit pomáhat několikrát do týdne.
Opouští zemi na trvalo? Měli by to ohlásit
Vlak vypravuje společnost RegioJet a cesta má tři fáze. Z Prahy do Ostravy jede vlak se standardní sedačkovou i lůžkovou částí. Dále do polské Přemyšle, která leží na hranicích s Ukrajinou, už ale lokomotiva táhne jen lůžkové vagony. Do Přemyšle vlak přijíždí kolem osmé hodiny ranní. Cestující tu pak musí kvůli jinému rozchodu kolejí přestoupit na přistavený vlak Ukrajinských železnic.
Tento spoj vyjíždí denně od poloviny června a jeho lůžková část mířící na Ukrajinu je pokaždé vyprodaná. Momentálně až do začátku září. „Vzhledem k vyprodanosti spojů nelze sledovat žádné odchylky v rámci dnů v týdnu,“ říká Tereza Ptáčková z RegioJetu a dodává, že ve směru na Přemyšl i zpět už registrují přes 10 tisíc cestujících.
Mluvčí Ministerstva vnitra Ondřej Krátoška upozorňuje, že pokud uprchlíci s vízem dočasné ochrany Česko zcela opouští, měli by tento úmysl nahlásit, a formálně se tak ochrany vzdát.
„V opačném případě bude vyžadováno plnění povinností spojených s pobytem na území, včetně povinnosti hradit komunální poplatky, případně povinnost zajistit absolvování povinné školní docházky dětí a podobně,“ říká Ondřej Krátoška.
Cesta na hranice s Ukrajinou trvá vlakem asi dvanáct hodin.
Pokud mají ukrajinští uprchlíci biometrický pas, je možné opuštění země nahlásit v Krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině. „Pokud ho nevlastní, je nutné dostavit se na pracoviště odboru azylové a migrační politiky,“ doplňuje mluvčí Ministerstva vnitra s tím, že resort takto eviduje ukončenou ochranu u téměř 10 tisíc lidí.
Páteční noční spoj je téměř připraven k odjezdu. Nastupují poslední cestující a odjezdový stres je takřka u konce. Maminka dvou dětí Kristýna však ještě na poslední chvíli zjišťuje, že sedí ve špatném vagoně - v tom, který končí jízdu v Ostravě. Dobrovolníci z nádraží už jí ale se zavazadly do lůžkového vagonu nepomůžou - zaznívá pokyn k odjezdu. Vlak vyráží na dvanáctihodinovou jízdu k hranicím Ukrajiny.
