Z ulice je obývák. Vyhnali auta z centra, odpovědí je i mrtvý potkan na zápraží

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ulice přecpané auty jsou v každém větším městě Česka. Změnit zajeté pořádky lze jen velmi těžko. Designérce Veronice Rút se to ale podařilo. S nulovým rozpočtem odstranila na půl roku auta z Vachovy ulice v centru Brna.

Vznikl tak prostor, který má sloužit k oživení města. Někteří mu začali přezdívat „obývák“ na ulici – auta totiž nahradila lehátka, dětský koutek nebo nekomerční posezení, kde může kdokoliv trávit čas bez útraty v místních gastronomických podnicích.

„Chceme ideálně ukázat, že ulice můžeme používat různým způsobem. Děti tam mohou mít větší prostor na hraní, dospělí víc prostoru k odpočinku a zábavě. Jde spíš o nové nastavení prostoru, program tam nijak nekoriguji. Je na každém, s jakým nápadem přijde,“ přibližuje autorka projektu s názvem Window Pop.

Veronika Rút využívá ve své práci takzvaný taktický urbanismus. Spočívá v tom, že veřejný prostor nejdříve upraví, až poté získává zpětnou vazbu od lidí.

„V momentě, kdy se ptáme na souhlas s projektem, řeknou samozřejmě všichni ne. Majitel nemovitosti by třeba chtěl, aby se zrušilo parkování, aby se mu líp zásobovalo. Rezidenti by chtěli, aby se parkovalo všude. Obchodníci by zase chtěli všude zahrádky. Každý chce něco. Kdo má vyhrát boj o ulici?“ ptá se.

Několik měsíců před spuštěním projektu autorka nicméně zjišťovala názory lidí, kteří se v ulici pohybují. „Aby člověk pochopil, jak ulice funguje a co tam lidé potřebují, je nutné bavit se se všemi. Jsou tam různé skupiny – majitelé nemovitostí, obchodníci, rezidenti, politici, úředníci. Všichni mají nějaké zájmy a představy,“ vysvětluje Rút.

Sběr dat o hodnocení projektu obyvateli by měl být ukončen na podzim. Autoři chtějí, aby se výsledky staly inspirací pro další rozvoj Brna i dalších měst.

Podívejte se, jak se změnila brněnská ulice:

Ve čtvrtek odpoledne je Vachova ulice klidná. Na žlutých židličkách, které patří městu, posedávají jen dvě studentky. Proměnu si chválí.

„Šly jsme sem dva týdny zpátky, o projektu jsme ještě nevěděly. Potom jsme zjistily, že to je ,obývák‘ v Brně, to mi přijde hezké. Myslím, že ulice byla suprově vybraná, je klidná sama o sobě, teď ještě víc,“ hodnotí Jana Komárková.

Druhá studentka se představuje jako Michaela Staňková. „Bydlím kousek odsud. Pamatuju si, že tady byla všude postavená auta. Je to teď příjemnější prostor,“ souhlasí.

„Mám pocit, že tam, kde se objevují židličky a lehátka, lidé opravdu chodí. Myslím si, že chtějí trávit čas venku, obzvlášť když je hezky,“ dodává.

Podobně projekt vidí Julie, která ve Vachově ulici bydlí. „Doteď jsem o tom nevěděla. Je to ale dobrý nápad. Jen doufám, že tady nebudou lidé po půlnoci,“ přemítá.

Toho, že by se ulice stala hlučnější, se prý nebojí. „Hluk tady je celou dobu, jsem na to zvyklá,“ krčí rameny.

Některým rezidentům se ale nápad nelíbí. „Můj názor ani nechtějte slyšet,“ odbývá reportérku mávnutím ruky padesátník, který se vrací domů. Jméno říkat nechce.

Vadí mu především odstranění parkovacích míst. „Jako vstřícný krok k lidem to nevidím. Už tak jsme měli problém zaparkovat. Parkovací místa tu chybí, člověk může kroužit dvacet minut a stejně místo nenajde,“ stěžuje si.

„Pro koho to je? Stejně tu moc lidí nesedí. Noční klid se tu nedodržuje dlouhodobě, žluté zóny taky ne. Nelíbí se mi to,“ zlobí se muž.

Právě omezení aut budilo při tvorbě projektu největší vášně. „Češi berou dopravu jako strašně politické téma. Je to trošku náš „bizár“. Třeba v Paříži, Barceloně i na maloměstech v Německu je to samozřejmost, společnost už si prošla vystřízlivěním a víme, že města orientovaná na auta fungují velmi špatně. Je to pro mě dost nepochopitelné – nejsme schopní plánovat veřejná prostranství na míru dětem, maminkám, rodičům. Hodně se zotročujeme představou, že auto je alfou omegou úplně všeho,“ reaguje Rút.

Některá auta do ulice přece jen mohou. Zůstala v ní dvě placená parkovací místa a jedno pro invalidy. Zásobování je pak umožněno do 10:30. Bez omezení mají vjezd povolen také záchranné složky nebo například popeláři.

„Myslím si, že nejtěžší pro rezidenty je představit si fungování projektu. Není tam nonstop hudební produkce, není to tak divoké. Je to prostě normální ulice, akorát funguje trošku jinak. Je potřeba ji nějak zažít a potom si na to udělat názor,“ podotýká Rút.

Podnikatelé, kteří mají v ulici restaurace, hospody i bary, si projekt chválí. „Je zásadní uvědomit si, že pokud máme v ulicích víc chodců, provozovny jsou úspěšnější. Jdeme do toho s touto tezí,“ komentuje Rút. „Pro obchody to není jenom výdaj, měly by z toho těžit zpátky. Ze zahraničí – třeba z Albánie – víme, že v momentě, kdy je míň aut na ulici, rostou provozovnám tržby. Díky tomu můžou víc investovat do veřejného prostoru a může to být takové perpetuum mobile.“

To potvrzují i podnikatelé. „Ta myšlenka se nám líbila hned ze začátku,“ říká jeden z nich, Martin Kostolány. V ulici provozuje pizzerii Zaza. „Když sem člověk přišel poprvé, bylo tady samé auto. Do toho sem jezdili lidé s dovážkovými službami. Chtěli jsme, aby ulice trochu zkrásněla,“ dodává.

Hezčí prostředí bez aut jim podle něj přitáhne i více zákazníků. Jako podnikatel je proto spokojený. „Každý si radši sedne do takové ulice. Teď vyrábíme truhlíky, chceme sem přidat zeleň a celoročně to zvelebovat,“ plánuje.

Podobně situaci vnímá asistentka provozního podniku 4pokoje Karolína Slačíková. „Mně to přijde super. Vypadá to moc hezky, myslím si, že to lidi přitáhne. Už první den, když to přivezli, tady bylo víc lidí než normálně. Přijde mi fajn, že to spojí všechny podniky dohromady. V létě to tady bude žít,“ myslí si. „Bojím se jen toho, že se tady budou shromažďovat nějaká divná individua. To se ale zatím nestalo.“

Více zákazníků pozoruje i Daniel, který pracuje jako číšník v hospodě Nálevna. „Všichni chtějí být v tomto počasí venku. Lidé si často něco vezmou u nás a sednou si na posezení,“ všímá si.

„Někteří lidé se bojí hluku, nemyslím si ale, že by to tady změnilo nějak chod ulice. Když chtějí bydlet v centru města, musí počítat s tím, že tady trochu hluk bude,“ krčí rameny.

Veronika Rút chce rozvířit diskuzi o veřejném prostoru a jeho používání. Při práci na projektu se setkala s ohlasy všeho druhu – s nadšenými i těmi odmítavými. „Jeden dobrovolník jen tak daroval na ulici květiny. Ale taky mi někdo před dveře domu dal přiškrceného mrtvého potkana nebo jsme tam měli pána, který kálel do květináčů den před startem projektu,“ popisuje rozličné zkušenosti.

Lidé, kteří s veřejným prostorem chtějí pracovat, podle ní často narážejí na překážky. Častá je neochota veřejnosti měnit zajeté pořádky. „Myslím si, že je tady obrovská nechuť zkoušet cokoliv nového. Máme rádi teplíčko, smrádek a nechceme nic dělat,“ říká s nadsázkou.

Projekty ve veřejném prostoru podle ní potřebují čas. Uvítala by jich více v různých městech Česka. „Chci rozjet diskuzi. Nemusí s tím každý souhlasit, ale měl by si na to postupně každý dělat nějaký názor. Je to téma, které je potřeba probírat veřejně. Veškerá zpětná vazba je vítaná a je v pořádku,“ uzavírá Rút.