„Z tržby 500 korun nenačarujete.“ Drahota kosí vesnické hospody i potraviny

„Bohužel jídlo už si nedáte, máme zavřeno.“ Je krátce po jedné hodině odpoledne a kuchařka a číšnice Knínického hostince v jedné osobě Marie Rájová už utírá pípu. Dřevěné stoly i s lavicemi jsou prázdné.

K typické venkovské hospodě přísluší i velký sál s pódiem a kapacitou pro sto lidí i malý salonek pro rodinné akce. To v hospodě v centru Moravských Knínic na Brněnsku většinou není potřeba. Vaří tu jednotky obědových „meníček“ denně.

Podle Rájové většinu z toho místním důchodcům za 95 korun, na což ještě doplácejí. „Včera večer přišli 2 hosti, tržba 460 korun. Předevčírem to samé. Z pětistovky tržeb nenačarujete. Na konci května zavíráme. Ať má někdo další více štěstí,“ líčí žena, která po roce v obecním nájmu končí.

Zvlášť v menších obcích je to typický obrázek. Řadu venkovských provozoven, které nesrazily covidové uzavírky, drtí vyšší nákupní cena piva, potravin a dražší energie. „Přežili jsme zimu, kterou jsme celou dotovali. Zdvihli nám energie. Měsíčně 24 tisíc plyn, 17 tisíc elektřina. Za zimu máme ještě nedoplatek okolo šedesáti tisíc korun. Energie nám srazily vaz,“ dodává Rájová.

Tvrdí, že se za posledních pět let v hospodě vystřídá už několikátý provozovatel. Navíc při vlně zdražování šetří i hosté. „Zvýšená daň na pivo bude poslední kapka. Hospody budou padat jak hrušky,“ míní padesátnice poté, co vláda rozhodla o navýšení daně z přidané hodnoty pro čepované pivo.

Covidová pandemie navíc v národě pivařů rozšířila „garážovou“ kulturu. Lidé se zásobí levným lahvovým pivem a doma posedí s rodinou či přáteli.

Potvrzují to i v sousedních Chudčicích, kde žije necelá tisícovka obyvatel. V obci jen pár kilometrů od turisty vyhledávané Brněnské přehrady dříve fungovaly minimálně tři restaurace. Hospoda Pod Horkou u hlavní silnice dříve nabízela i ubytování. Teď otevírá výjimečně, když si někdo objedná třeba rodinnou oslavu.

Pravidelně tak má otevřeno jen Restaurace U Pavlíčků. „Zvlášť na vesnici si lidé koupili chlaďáky. Když je o víkendu hezky, raději sedí doma pod pergolou, než aby za námi zašli. Musíme pořád vymýšlet nějaké akce,“ říká provozní Romana Mojžíšová v restauraci U Pavlíčků.

V týdnu tam otevírají ve dvě hodiny odpoledne, meníčka nevedou. Nejlevnější točený půllitr stojí 34 korun, plzeňské pivo 52 korun. „Nákupní cenu piva nám zdražili za poslední rok možná pětkrát. Začala na 23 korunách, teď je to 33 korun. Ale zdražily i potraviny. Sýr je skoro stejně drahý jak řízek. Olej se zdražil dvojnásobně, na pánvi prosmažíte spoustu peněz. Samozřejmě energie jsou mazec,“ říká její kolega.

Podle Luboše Kastnera z vedení Asociace malých a středních podniků přichází obzvláště pro venkovské pohostinství další rána. „Při zvýšení úrovně DPH u piva o 11 procent, což je klíčový produkt pro vesnické gastro, ekonomický model přestane dávat smysl úplně. Očekáváme, že pokles počtu hospod se vyrovná procentu reálného poklesu tržeb, tedy třicet až čtyřicet procent,“ říká.

Dodává, že podle dat od dodavatelů ubyla oproti předcovidovému roku 2019 desetina hospod a restaurací. Číslo podle něj není vyšší kvůli rozmachu šedé ekonomiky a požadavku hospodských platit jen v hotovosti, což někde umožňuje ekonomicky přežít.

Asociace eviduje, že se za čtyři roky cenová úroveň v gastrooboru navýšila o 34 procent. „Jenže tržby v gastronomii rostly nad tuto úroveň pouze v Praze. V nejmenších městech do 5 tisíc obyvatel naopak gastro padá nominálně o 8,2 procenta a reálně o 42 procent od roku 2019,“ upřesňuje.

Na život bez hospody si zvykají i v západním cípu Jihomoravského kraje. V příhraničním městysi Vratěnín žije přes 300 lidí. Zatímco na návsi září památkově chráněná a opravená selská stavení, starobylá a trochu zanedbaná budova hostince je od začátku roku zavřená.

Starosta Martin Kincl říká, že už starší provozní neměla chuť po třech letech krizí pokračovat. „Málo hostů a nový hospodský chybí. Hlavní důvod, proč nefungují hospody na vesnicích, je laciné lahvové pivo,“ má jasno představitel obce, v jejímž čele je přes 30 let.

O potížích hospod a restaurací svědčí aktuální data Plzeňského Prazdroje, který si nechal zpracovat výzkum. Na venkově je situace mnohem složitější než ve městech. „Za poslední čtyři roky z gastronomické mapy českého venkova zmizelo více než 1300 zařízení, tedy 15 procent vesnických hospod. To je o polovinu více, než kolik ubylo provozoven v městech nad 100 tisíc obyvatel,“ upřesňuje obchodní ředitel Prazdroje Tomáš Mráz.

Jen loni podle dat pivovaru skončilo 250 venkovských pohostinství. O krušných časech svědčí i další data. „V roce 2019 navštívilo vesnickou hospodu alespoň jednou za 14 dní 67 procent lidí, loni už to bylo jen 62 procent. Návštěvy hospod nejvíce ze všech omezili právě lidé v obcích do pěti tisíc obyvatel,“ doplňuje Mráz.

V průzkumu mezi 856 hospodami téměř pětina restauratérů zvažuje další pokračování, nejpesimističtější jsou právě hospodští z vesnic.

Potíže hlásí i venkovské potraviny. Krámek na návsi ve Vratěníně provozuje zemědělec Petr Karásek. Není si jistý, jestli obchod zvládne udržet.

„Mám tu čtyři prodavačky, včetně mojí manželky. Před covidem na sebe obchod vydělal. Teď jsou tržby třeba o 55 procent nižší. Jak se zdražily energie, měsíčně musím přisypávat čtyřicet tisíc. Všichni se tady známe, o dotace žádat nechci,“ říká.

Zánik venkovských provozoven přitom přetrhává sociální vazby. „Možná si to lidé z města nebo vládní činitelé neuvědomují, co je to za průšvih, když na vesnici chybí hospoda. Máme vybudované kanalizace, vypucované vesničky, ale ta podstata je někde jinde. Nevážíme si místních provozoven, zisky z velkých supermarketů pak tečou do zahraničí. Lidé jezdí nakupovat do velkých obchodů. Udělají nákup za tisícovku, ale už nepočítají, co projeli za benzín,“ lituje starosta městyse.

Odliv zákazníků pozoruje taky osmašedesátiletý Zdeněk Homoláč. Obchod s potravinami v horní části Chudčic vede padesát let.

Většina zboží je opatřená žlutou cedulí a ručně psanou cenou. Rohlík stojí 3,2 koruny, nejlevnější lahvové pivo stojí přes 15 korun. „Mám tu ceny o několik korun vyšší než v supermarketech. Dodavatelé podražují, táhne se to už nějakého tři čtvrtě roku, kdy ceny pomalu narůstají. A lidi hledají levnější zdroje,“ říká prodejce.

Nákup za několik stovek si zrovna odnáší i Zuzana Králová s malým synem. „Jsem naučená chodit skoro každý den na menší nákupy sem do obchůdku. Takže ani u menších nákupů neřeším trochu vyšší ceny,“ vysvětluje.

Krámek v Chudčicích je součástí jejího každodenního života, a kdyby se zrušil, tak to pro ni bude velká ztráta. I přesto občas vyjíždí na větší nákupy do supermarketů.

Místní potraviny mají ekonomicky nejlepší časy za sebou, Homoláč už v prodejně zůstává sám, zaměstnance nemá. „Obchod drží stálí zákazníci. Důchodci vymírají, mladí jezdí do těch větších kšeftů. Občas si tu koupí nějaké svačiny. Bojuju s tím sám a sám se s tím poperu. Dotace nechci,“ usmívá se.

Situaci vesnických krámků detailně sleduje projekt Venkoobchod pod garancí Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle dat z výzkumu za 10 let v obcích od 200 do 500 obyvatel zanikl obchod v desetině obcí. Na Zlínsku zavřela až třetina prodejen.

„Trend zavírání obchodů v malých obcích je zřejmý, ale v některých malých obcích obchody i vznikají. Aktuální informace o dopadech inflace na venkovské obchody nemáme. Krize ale umocňují dosavadní vývoj. Pro obchody, které už byly ekonomicky na hraně, je to poslední hřebíček do rakve,“ vysvětluje Jan Binek ze společnosti GaREP, která tříletý výzkum provádí.

O udržení obchodu rozhoduje mix různých faktorů. Zejména jak dobrý je obchodník, zda většina obyvatel obchod využívá, zda obchod umí přilákat zákazníky z jiných obcí. „Neplatí, že ceny ve venkovských obchodech jsou vždy vyšší než v supermarketech. I venkovské obchody zapojené do maloobchodních sítí mají slevové akce a dokážou nabídnout nemalý sortiment za příznivé ceny,“ říká Binek.

Podle výzkumu i nejmenším obcím s provozem potravin či smíšeného zboží stále častěji pomáhají vietnamští obchodníci. „Zaznamenali jsme, že vietnamští obchodníci jsou ochotni otevírat obchody i v obcích do 500 obyvatel, což se prý dříve nedělo,“ dodává.

Podobně to vidí i Zdeněk Homoláč. Počítá s tím, že vesnický krámek po více než 50 letech činnosti potomkům nepředá. „Sám už to dělám spíše pro zábavu. A jednou to po mně přeberou vietnamští prodejci. Zjistili, že o potraviny v dědinkách nikdo nejeví zájem, možná v tom vidí nějaký potenciál,“ říká a loučí se zpoza pokladny.

Aktualizace: Na začátku textu jsme chybně uvedli jméno kuchařky a číšnice Marie Rájové. Knínický hostinec je v Moravských Knínicích. Za nepřesnost se omlouváme.