Článek
Dvakrát týdně obcházejí dobrovolníci seniory, kteří pobývají v jihlavské nemocnici, a nabízejí jim netradiční zážitek – výlet ve virtuální realitě.
„Pro pacienty je to vytržení ze všedního dne, kdy tráví čas na lůžku. Reakce jsou nadšené,“ říká ke speciálním brýlím koordinátorka dobrovolníků Žofie Vojáčková.
Služba je určená těm, kteří kvůli zdravotnímu stavu nemohou cestovat, mnohdy se ani přesunout z lůžka.
„Můžou se podívat na místa, kde byli a kam už se nikdy nepodívají,“ popisuje Vojáčková s tím, že v knihovně je zhruba padesátka výletů, například procházky lesem či relaxace na pláži.
„Jindy mají možnost zavítat na úplně nová místa,“ podotýká s tím, že k dispozici jsou také komentované prohlídky českých i evropských měst, koncert violoncella v barokní zahradě nebo třeba prohlídka galerie.
„Komentátor vše velmi dobře popisuje - říká, ať se někam podívají, ptá se jich na otázky, někteří lidé si s ním i povídají.“
Není to pro každého
Podle mluvčí Nemocnice Jihlava Moniky Zachrlové musí senioři na začátku překonat obavy z moderních technologií. „Nejprve se brýlí často bojí, jsou vůči tomu nedůvěřiví. Když je na pokoji vícero pacientů, potom si je jeden vyzkouší. Zjistí, že to je super, a půjčí si to i ostatní,“ říká.
Podobný výlet ale není pro každého. „Nedoporučuje se to u pacientů s pokročilou demencí nebo Alzheimerovou nemocí. Jinak to je hodně individuální. Někteří pacienti to poprvé nezvládnou, podruhé třeba ano. Záleží, jaký je zrovna den,“ vysvětluje Vojáčková.
Metaverzum
Proč nejde smíchat skutečnou realitu s tou virtuální? Vizi Marka Zuckerberga, jehož cílem je přinést svět, ve kterém se mísí virtuální realita se skutečností, stojí v cestě několik velkých překážek.
Největší zájem je o Česko
Dobrovolníci zájemcům nejprve vysvětlí, jak vše funguje, poté následuje přibližně desetiminutový film. A pak si můžou společně povyprávět, co pacient ve virtuální realitě zažil.
„Je to udělané tak dobře, že mají pocit reality. Stalo se třeba, že paní doktorka říkala, že je pacientka zmatená, protože vypráví, že byla na Karlštejně. Pak ale zjistila, že přišli dobrovolníci s virtuální realitou, takže tam vážně byla,“ usmívá se Vojáčková.
Největší zájem je podle ní o výlety po Česku. „To jim je hodně blízké. Oblíbené je také moře, protože tam se spousta lidí někdy podívala. A je to opravdu realistické - lidé slyší, jak vlny šumí.“
Virtuální realita v medicíně
Brýle má jihlavská nemocnice k dispozici od léta a dosud si je vyzkoušelo několik desítek pacientů.
Služba je ale do značné míry závislá i na dobrovolnících, kterých není dostatek. „Kdyby jich bylo víc, mohli by chodit i na další oddělení. Zatím je máme na geriatrii a onkologii, mohli by chodit třeba na dětské oddělení,“ myslí si mluvčí Zachrlová. Nemocnice ostatně veřejnost nabádá, aby se do dobrovolnictví zapojila.
Brýle s virtuální realitou nabízí projekt Kaleido, který se zaměřuje na seniory v nemocnicích a domovech pro seniory. Podle jeho zakladatele Marka Háši je kontakt s venkovním světem zásadní. „Jakmile seniorům začnou chybět vjemy zvenku, daleko rychleji upadá psychická i fyzická kondice,“ myslí si.
Náklady na službu podle něj nejsou vysoké, problémem je ale finanční situace v některých zařízeních. „Jsou to nízké tisíce měsíčně. Když máte třeba sto klientů, je to malá částka. Ale situace v domovech je tak tristní, že ředitelům často nezbývají peníze.“
Autoři filmy natáčí sami, vyjíždí do lokalit v Česku i zahraničí. Snímek z natáčení v Římě.
„Sexualita u seniorů je tabu“
Filmy si v Kaleidu natáčejí sami, píšou si k nim i vlastní scénáře, jsou tak na míru seniorům. Zaměřují se i na zlepšení jejich kondice - v každém filmu jsou drobné výzvy, díky kterým se mohou rozhýbat.
Klientům se snaží ukazovat, jak mohou s virtuální realitu dále pracovat. „Dá se to hezky propojovat třeba s jídlem. Děláme prohlídku Plzeňského Prazdroje, tam se nabízí koupit nějaké pivo, pokud si ho klient může dát,“ uvádí Háša příklad.
Popisuje, že nyní pracují na novém obsahu, který se zaměřuje na duševní stránku sexuality seniorů. „V sociální péči je to velmi tabuizovaná oblast. Často se toto téma řeší jenom z pohledu personálu, který zažije nějakou nepříjemnou situaci - například starší pánové mají občas problematické chování vůči pečovatelkám. To ale pramení z nenaplněné sexuality,“ popisuje Háša.
Natáčejí pro ně proto taneční vystoupení s lehce erotickým nádechem, případně simulaci romantického setkání. „Herec dává kameře, čili tomu seniorovi, věci, které mu v životě chybí - něžnou pozornost nebo lichotky. Měly by se mu lépe spouštět vzpomínky na to, kdy sám měl nějaký milostný vztah,“ vysvětluje.
