Článek
Pro řadu lékáren je čím dál těžší sehnat žádaná antibiotika. Jak situaci vnímají, zjišťovaly Seznam Zprávy v jedné z nejstarších lékáren v Česku.
„Je to skoro podpultové zboží, jako za minulého režimu. Volal jsem konkrétním známým v distribuci a musel jsem doslova žebrat, aby vůbec něco poslali,“ přibližuje shánění penicilinu v rozhovoru pro Seznam Zprávy Branislav Fulier, provozovatel lékárny U Černého orla na Malé Straně.
Rodina Fragnerů, historických majitelů lékárny, stála u zrodu první továrny na penicilin v Československu. Podle Fuliera je proto škoda, že dnes v Česku chybí.
Spolu se svým kolegou a předchozím provozovatelem Zbyňkem Sklenářem je zároveň skeptický vůči tomu, že nedostatky antibiotik vyřeší novela zákona o léčivech nebo mimořádné dodávky léků. „Já to vnímám jako další posunutí problému, kterých už bylo celkem dost. Teď antibiotika zajistí, dobře, ale jak to bude dál?“ říká lékárník Sklenář.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisují, jak v současnosti lékárny antibiotika shánějí, kdo je dostává přednostně i to, proč by pomohlo dovážet základní výrobní suroviny do Česka.
Lékárny napříč Českem řeší nedostatek penicilinu. Jak vypadá situace u vás? Máte tohoto léku dostatek?
Fulier: Máme pár kusů, ale jenom přes známost. Je to skoro podpultové zboží jako za minulého režimu. Volal jsem konkrétním známým v distribuci a musel jsem doslova žebrat, aby vůbec něco poslali.
Už to dělám tak, že si doma mezi desátou a půlnocí ještě proklikávám webové stránky distribuce. Třeba v zimě jsem sirup Nurofen jednou sehnal tak, že se na distribuci objevil ve 23:50. Ve 23:52 jsem ho rychle objednal, o půlnoci už nic nebylo.
Ministr Válek nedávno oznámil, že se podařilo zajistit další mimořádné dodávky penicilinu – do konce září by mělo dorazit 130 tisíc balení, dalších 170 tisíc balení do půlky listopadu. Nestačí to na vyřešení současného nedostatku?
Sklenář: Já to vnímám jako další posunutí problému, kterých už bylo celkem dost. Teď antibiotika zajistí, dobře, ale jak to bude dál? Je potřeba nějaká reálná reforma, která zajistí, aby byl proces dodávek kontinuální a předešlo se dalším výpadkům.
Touto reformou by podle Ministerstva zdravotnictví měla být novela zákona o léčivech. Podle ní mají být stanoveny přípravky, u kterých budou distributoři léků udržovat měsíční zásoby, které v případě potřeby uvolní lékárnám. Nepomohlo by to?
Fulier: Já si myslím, že kde nic není, tak není co regulovat. Když nebude dostatek daného léku, nemůžete soukromým společnostem nakázat, aby ho v dané ceně dovážely. Otázka také je, kdo bude stanovovat, o které léky jde či v jakém objemu by měly být drženy na skladech. Společnosti to spíš odradí od toho, aby k nám léky dodávaly.
Sklenář: Podle mě to také ilustruje situace, kterou jsme zažili minulý rok. Pacienti chodili v běžných počtech a měli jsme víceméně standardní počet balení, aby pokryla poptávky. Pak byl výpadek, po nějaké době se léky zase objevily. V tu chvíli (to byl, řekněme, červenec 2022) jsem se rozhodl, že léků pro jistotu objednám víc. Jejich exspirace ale byla už v prosinci toho roku. Jelikož nevíte, jaký bude o přípravek zájem, je riskantní si objednávat velké množství balení s takto krátkou exspirací. A ve stejné situaci je přece i distributor, i když jemu výrobce většinou prošlé léky kompenzuje, což lékárnám nikdo.
Takže limitem skladování je i trvanlivost léku?
Sklenář: Ano, u penicilinu je ta exspirace kratší, obvykle dva roky. U jiných léků může být delší, i pět let, u jiných třeba jen rok. Ale zrovna u antibiotik bývá exspirace obecně kratší. Problém ale vidíme také v tom, že lékárny budou podle novely muset nedostatečné počty léků hlásit.
To by mělo fungovat jak?
Fulier: Kolik si toho lékárny objednají, tolik by měly nahlašovat. Měly by mít také regulované objednávky na další týden podle toho, kolik si objednaly v minulosti. Když si například teď v létě neobjednáme ani kus penicilinu, tak za týden si možná nebudeme moct objednat žádný. Odběr léčiv je ale často sezonní – např. antibiotik v létě prostě vydáme míň, v zimě naopak mnohem víc. Sám si nejlépe určím, kolik léku potřebujeme. Nemusí mi ministerstvo říkat, kolik si mám daného léku objednat.
Nahlašování by ale mělo platit také pro distributory.
Sklenář: SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv, pozn. red.) už ale všechny tyto údaje k dispozici má. Všechno se dá rozklíčovat z identifikátorů jednotlivých léků – jaká je to krabička, kde byla vydaná, kým, z jaké je distribuce a podobně. A protože SÚKL ta data má, přijde mi nehorázné, že bude novela chtít po lékárnách další nahlašování. To už prostě není únosné. Když kolegové popisují náplň dne, tak je to v zásadě neustálé sledování distributorských objednávacích kanálů, kdy se co objeví. To přece není činnost farmaceuta.
Ministerstvo zdravotnictví ale tvrdí, že jsou k dispozici pouze plošné údaje – jaké množství léku se celkově do Česka dovezlo a jaké vydalo. Tvrdí, že na základě těchto údajů by mělo být v Česku penicilinu dostatek.
Fulier: Účastnil jsem se květnového setkání o nedostatku léků, kde byl náměstek ministra zdravotnictví Dvořáček, ředitelka SÚKL Storová, prezident České lékařské komory, několik poslanců a tak dále. A v podstatě tvrdili, že léků je dostatek. I teď se mi stává, že zavolá praktický lékař ohledně dostupnosti nějakého léku a tvrdí, že podle stránek SÚKL by měl být dostupný. A já mu musím říct, že bohužel není a že s tím nedokážu nic udělat. Měla by se také víc vyvozovat odpovědnost vůči distributorským firmám.
Jak to myslíte?
Sklenář: Kolega naráží na to, že když se lék doveze do Česka, dostanou ho vlastně čtyři nejvýznamnější distributoři. A ti ho dají k dispozici pouze jejich preferovaným lékárnám. To je známé třeba u distributorské firmy Phoenix, která má svoje preferované lékárny (velké nemocniční lékárny a svoje lékárny, které vlastní), což v zahraničí nemá obdoby. Takže léky samozřejmě předně nabídne jim. My ostatní všichni sice máme přístup do objednávkového systému, pokud jsme registrováni, ale tyto léky objednat prostě nemůžeme – jejich systém nám je ani nenabídne.
Fulier: Pan ministr tvrdí, že novela ukončí bratříčkování distributorů s lékárnami. Ale neumím si představit, jak toho docílí – jsou to soukromé společnosti, které dodávají do svých lékáren nebo tam, kam chtějí. A menší lékárna pak léky nesežene, nemá šanci.
Ještě jsme nezmínili dodavatele, kteří léky do Česka dovážejí. Některým z nich, například firmě BB Pharma dovážející právě penicilin, se dovoz podle údajů v databázi SÚKL nevyplatí kvůli státem stanoveným cenám. Jak cenotvorba ze strany státu funguje?
Sklenář: SÚKL stanovuje ceny a úhrady léků, které jsou alespoň částečně hrazeny pojišťovnami. A má na to určitý zákonný postup a pravidla. Maximální cena se stanoví ve výši průměru tří nejnižších cen výrobců daného léku ze zemí tzv. referenčního koše zemí Evropské unie. A výše úhrady je stanovena ve výši nejnižší ceny výrobce za obvyklou denní terapeutickou dávku (množství léčivé látky na jeden den terapie, pozn. red.) jakéhokoliv léčivého přípravku zařazeného do referenční skupiny, zjištěné v jakékoliv zemi EU.
Ale bohužel u nás jsou ty ceny stanoveny velice nízko, v porovnání se zeměmi jako třeba Francie nebo Německo. V referenčním koši jsou totiž zahrnuty spíš země jako Portugalsko či Maďarsko. A z toho SÚKL vychází. Pravděpodobně stanovil maximální cenu, která je pro firmy příliš nízká.
Fulier: Stanovená cena nereflektuje změny na trhu, inflaci a růst cen energií. A navíc je penicilinu nedostatek, takže cena léku roste. Výrobcům se ho pak nevyplatí k nám dodávat. Poptávka je i jinde na světě, takže lék dodají na trhy, kde zaplatí víc. Neviděl bych v tom nějakou složitou matematiku.
A co může být řešením?
Fulier: Kdyby nám alespoň dovezli základní surovinu pro přípravu v lékárnách. Tento názor jsem vyslovil i přímo na zmiňovaném květnovém setkání, ale nedostal jsem jinou odpověď, než že se k tomu nebudou vyjadřovat.
Když nám dovezou surovinu, sirupy pro děti i jiné formy léku si připravíme. A výpadek nemusel být v podstatě ani den. Nějaké kritické období lze překlenout tím, že se využije kapacit lékárníků. A potom je samozřejmě klíčové lepší nastavení cen.
Nevzniká tím ale podobný problém? Když není dostupný daný lék, jsou k dispozici jeho výrobní suroviny?
Sklenář: Ty přípravky jsou, akorát nejsou u nás. Logicky to znamená, že ten, kdo léky vyrábí, tak základní suroviny určitě má. Výpadky se objevují už přes rok – o nedostatku surovin se dalo mluvit ještě třeba loni v listopadu, dnes ne. Stát ale neudělal nic v tom, aby tuto surovinu pro lékárny zajistil.
