Ženy končí za mřížemi kvůli toxickým vztahům. Ve vězení jim chybí děti

Toxické vztahy s partnerem mnohdy u žen podmiňují jejich trestní chování. Ty se pak nejčastěji dopouští krádeží, které jsou spojené s užíváním drog. „Často jsou společně s partnerem drogově závislí. Pak v návaznosti na to páchají majetkovou trestnou činnost,“ vysvětluje Lenka Ouředníčková, ředitelka neziskové organizace Rubikon, která pomáhá lidem zařadit se do běžného života po propuštění z vězení.

Většina žen, která je ve vězení, nepochází ze stabilního rodinného zázemí. I to může být důvodem, proč v dospělosti mají toxické partnerské vztahy. „Je to spirála těch často násilných vztahů, které začínají u rodičů. Obvykle si ženy zažily z jejich strany psychické či fyzické týrání, a to se potom odráží i v těch partnerech,“ dodává Ouředníčková.

Drogy, prožitá traumata a partnerské vztahy jsou nejčastějšími důvody, proč ženy trestnou činnost páchají. Vyplývá to z loňského výzkumu Jiřího Mertla, v rámci kterého oslovil 12 odborníků a odbornic, kteří s vězeňkyněmi pracují.

Na životy žen ve vězení a příběhy, které je tam dovedly, se zaměřuje nový dokument Hlas svobody. „Věřím na lásku na celý život a ta mě sem dostala. Hlava mi říká ne, ale srdce mi říká ano,“ popisuje svůj příběh před kamerou jedna z vězenkyň ve Světlé nad Sázavou.

Režisér dokumentu Jan Látal svým snímkem chce přiblížit pohled na vězeňství. „Ukázat, kdo ve vězení žije, jaké ty ženy mají sny, jakou mají minulost. Chtěl jsem aspoň na chvilku zbourat stěny a ostnaté dráty, abychom se k nim mohli přiblížit,“ vysvětluje svůj záměr.

„Na vězeňský dvůr jsme nakreslili veliký kruh, položili otázku a odsouzené, které se ztotožnily s odpovědí, vstoupily dovnitř,“ popisuje režisér Jan Látal podstatu snímku. Otázky jsou různorodé a dotýkají se témat rodiny, vztahů, viny a trestu, ale i odpuštění a vztahu k sobě samé.

Pro ženy ve vězení byl často důležitým faktorem už zmiňovaný partner, který je v mnoha případech negativně ovlivňoval. Například co se týče závislostí. „Alkoholová nebo drogová závislost hodně často vzniká v důsledku ovlivnění partnerem,“ potvrzuje Monika Myšičková, ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou.

Myšičková také upozorňuje, že často ve vztahu mají ženy finanční potíže, a proto se dopouští majetkové trestné činnosti, nejčastěji krádeží.

Kromě činností spojených s drogami a krádeží se ženy někdy dopouštějí i násilí. „Ze všech žen, které jsou ve vězení, jde o minimum případů, kdy ženy partnerovi či manželovi něco udělají v afektu nebo v rámci obrany. Zároveň je to ale nejčastější důvod pro násilnou činnost žen,“ přibližuje Ouředníčková.

Velkým tématem pro vězenkyně je i mateřství. V dokumentu 85 % zúčastněných žen odpovědělo, že děti má. Stejně početná skupina odpověděla kladně i na otázku, zda jim děti chybí.

„Pro moji dceru bych chtěla to nejkrásnější. Snesla bych jí modré z nebe. Přála bych si vstávat s ní, usínat s ní, vidět, jak se směje,“ říká jedna z odloučených matek ve vězení.

Sám režisér Látal upozorňuje, že pro ženy je odloučení od jejich dětí jedno z nejcitlivějších témat. „I přesto se ukazuje, že když děti přijdou na návštěvu, spousta těch žen nemá mateřské návyky a neví, jak se o ty děti starat. Není to úplně černobílé,“ dodává dál.

Věznice Světlá nad Sázavou, kde se dokument natáčel, je mezi čtyřmi ženskými věznicemi jediná, která některým trestankyním umožňuje pečovat o své děti během výkonu trestu. Z celkového počtu přibližně osmi set padesáti vězenkyň je v oddílu pro matky s dětmi zařazeno patnáct z nich.

„Matky dětem musí vařit, často je naučíme tu péči, kterou úplně perfektně neumí. Celkově je režim přizpůsoben tomu, aby tam děti byly spokojené a získávaly potřebné návyky. Musím říct, že stoprocentně zažívají hezké období a ve svém věku si neuvědomují, kde jsou,“ přibližuje ředitelka věznice Myšičková.

Děti v oddílech s matkami jsou v rozmezí od jednoho roku do předškolního věku. Aby matka s dítětem mohla být v tomto oddílu, musí splňovat určité podmínky. Kromě adekvátního psychického a fyzického stavu musí projevovat zájem o výchovu dítěte, Taktéž je nutné dokázat, že se o dítě před výkonem trestu náležitě starala. Většinou se jedná o matky, které mají trest do tří let.

„Někdy se nám stane, že jdou děti po výkonu trestu matky do horšího prostředí, než měly tady. Díky nízké recidivě jde ale vidět, že to má smysl,“ říká Myšičková. U žen z oddílů pro matky s dětmi je recidiva po propuštění 10 procent, přibližně třikrát nižší než u zbytku propuštěných.

Před propuštěním s vybranými ženami úzce spolupracuje organizace Rubikon. Zajišťují především to, aby ženy měly bydlení a práci. Společně s vězenkyněmi tvoří plán následujících kroků, který počítá i s tím, že ne všechno vyjde tak, jak má.

„V ten okamžik, kdy je pustí z brány, mnohdy se mění míra odhodlání. Je to obrovská změna. Buď jim dáme adresu a na některé i čekáme na bráně,“ popisuje ředitelka Rubikonu Ouředníčková.

„U některých žen je potřeba očekávání dávat dolů. Konfrontovat je s tím, kolik stojí standardní bydlení, že třeba budou muset začít na ubytovně. Ten optimální stav nepřijde hned a je to práce, se kterou jim pomůžeme, ale ten největší díl práce musí udělat ony,“ dodává.

Ženy největší pomoc potřebují s hledáním zaměstnání. Na druhém místě jsou dluhy a bydlení.

Vězenkyně mají rovněž dostupnou psychologickou a terapeutickou péči po celou dobu výkonu trestu. „Máme k dispozici psychiatra, dva terapeuty a celkově šest psychologů. Mají tady péči, kterou nedostanou civilní lidé venku,“ hodnotí stav poskytované péče ředitelka věznice Myšičková.

„Ženy potřebují svoje pocity sdělovat a řešit více otevřeně než muži, takže ta náročnost je zvýšená,“ dodává. Například uvězněné ženy mají 10× větší tendenci k sebepoškozování než muži.