„Nemáme na výběr,“ reagují mladí lékaři na povolení delších přesčasů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve dvou brněnských fakultních nemocnicích Seznam Zprávy mezi zdravotníky zjišťovaly, zda se skutečně chystají k radikálnímu kroku a odmítnou sloužit nad rámec své pracovní doby.

Mladý chirurg z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA) vysvětluje, že nemá možnost si vyskakovat. Přesčasy je připraven sloužit i nadále.

„Buď na dané podmínky přistoupíte, nebo tam nebudete pracovat. Tam dobrovolnost končí. Mladý lékař potřebuje praxi na akreditovaném pracovišti, kde musí splnit atestace. Nemáte na výběr,“ popisuje.

Podobně situaci vnímá jeho kolega, který na stejné klinice pracuje čtvrtým rokem. „Všichni víme, že přesčasy dobrovolné nejsou. V momentě, kdy třeba ve zkušební době zaměstnavateli řeknete, že budete chodit jenom na ,osmičky‘ a nebudete sloužit, může vám rychle přijít výpověď. Nebo vám nedovolí udělat atestace, které potřebujete,“ říká lékař.

Oba tak reagují na protestní akci, o které už týdny hovoří Sekce mladých lékařů České lékařské komory. Podle jejího předsedy Jana Přády jsou čtyři tisíce zdravotníků připraveny vypovědět smlouvy na dobrovolné přesčasy. Tedy od 1. prosince přestat sloužit nad rámec své pracovní doby.

Lékaři akcí odpověděli na změny v zákoníku práce, které v úterý odhlasovali poslanci. Nová podoba zákona totiž umožňuje, aby lékaři mohli legálně pracovat 832 hodin přesčasů. Dosud to byla jen polovina, tedy 416 hodin. Mladí lékaři upozorňují, že to může vést k přepracování či odlivu zdravotníků do zahraničí.

Ochotu připojit se k výzvě a odmítnout přesčasy připouští oslovená internistka z Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích. „Pokud by to zašlo moc daleko, jsme připravení položit na stůl výpovědi. My práci najdeme vždycky,“ myslí si. Ani ona jméno raději uvést nechce.

Dodává, že ale záleží na přístupu jejího zaměstnavatele. „S kolegy se o tom bavíme, ještě ale čekáme na to, co nám řekne vedení,“ vysvětluje.

Mladí lékaři často tvrdí, že nemají na výběr. „Jsem tu nová, nastoupila jsem před týdnem. Služby mě čekají, prostě vezmu to, co budu muset,“ krčí rameny lékařka, která prochází kolem nemocniční jídelny.

Ještě před schválením novely zákoníku práce adresovala skupina lékařů z interní kliniky společný dopis řediteli bohunické nemocnice. Požadovali v něm především adekvátní zaplacení přesčasů.

„Máme je totiž oficiálně vedené jako telefonickou službu, ale jsme tady a normálně pracujeme,“ vysvětluje jeden ze začínajících internistů. Na odpověď vedení podle něj ještě čekají.

Protestní akci mladých lékařů vítá. I on ovšem čeká na postoj svého zaměstnavatele. „Pokud bychom měli stejné nebo horší podmínky, k výzvě bych se přidal a podpořil ji. Ještě ale čekám na to, jak se budou rozhodovat lékaři okolo mě,“ podotýká.

„Zatím se mi zdá, že na naší klinice to je tak 50 na 50. Někteří lékaři se ale bojí, že by šli s platem dolů,“ dodává.

S tím souhlasí i někteří starší lékaři. „Myslím, že ta výzva zatím žádné dopady mít nebude. Sloužím a sloužit budu dál, je to totiž i otázka financí. Týká se mě to i v tomto věku,“ krčí rameny padesátník, který pracuje na chirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Brno.

Mnoho oslovených lékařů se k tématu vůbec nechce vyjadřovat, někteří reportérku odbývají mávnutím ruky. „Řeší se to tady hodně, po mně ale názor nechtějte,“ odmítá se smíchem mladý lékař, který míří do nemocniční kantýny FNUSA.

„Bude to samozřejmě velký problém,“ podotýká kolega po jeho boku. Dodává ale, že on neslouží, nechce se proto k celé věci vyjadřovat.

„Myslet si, že to u nějaké povolené hodinové dotace skončí, by bylo naivní,“ doplňuje další mladý lékař, který svižným krokem prochází oddělením interny.

Vysvětluje, že zájem o přesčasy má, protože mnohdy tvoří až třetinu jeho platu. „Vadí mi ale přístup Ministerstva zdravotnictví. Je to plivnutí do tváře všem mladým doktorům,“ prohodí a pospíchá pryč.

Odkazuje se tak na vyjádření Sekce mladých lékařů ČLK po jejich společné schůzce se zástupci ministerstva. Mimo jiné tam podle nich zaznělo, že „mladý lékař si po škole nezaslouží více než 170 korun za hodinu, protože je pro ředitele nemocnic bezcenný“.

S tím, že se přesčasy vyplatí finančně, souhlasí také lékař, který v nemocnici pracuje více než 30 let. „Pokud přestaneme sloužit přesčasy, půjdeme dolů s platy. Máme hypotéky, závazky, jsme zvyklí na určitý standard,“ konstatuje. Ani on proto neplánuje s přesčasy skončit.

Na práci nad rámec běžné doby je zvyklý také lékař, který pracuje v nemocnici na Vysočině, ve fakultní nemocnici si dodělává další atestace.

„To, že budu dělat přesčasy, jsem musel podepsat dokonce v pracovní smlouvě. Ale dovolíte si to nepodepsat, když jste mladý a nastupujete poprvé do nemocnice?“ popisuje svou zkušenost.

Podle vedoucího lékaře z oddělení kardiologie Martina Třetiny se problém bude týkat především okresních nemocnic. Ve fakultních nemocnicích je totiž lékařů více, služby jsou proto lépe rozložené.

„Existují dva světy. V tom jednom, fakultním, je osobní volno lépe pohlídáno. V menších nemocnicích se na něj ale nemohou brát ohledy, protože lékaři tam nejsou. Slouží více služeb a mají mnohem méně volna, než by měli mít,“ vysvětluje.

Přesčasy slouží několikrát měsíčně. I když má k fungování systému řadu výhrad, o odmítnutí služeb zatím neuvažuje.

„Lékař by měl být dobře ohodnocen už v rámci normální pracovní doby. Veškeré přesčasy jsou prací navíc, která musí být jednak adekvátně ohodnocená a jednak hlídaná z hlediska množství přesčasových hodin. Není možné, aby si lékaři přivydělávali tím, že mají v průběhu měsíce pět, šest služeb. Po kterých navíc mnohdy ani nemohou jít domů,“ upozorňuje.

Starší lékaři se ale na věc mnohdy dívají jinak. Podle bývalého přednosty I. interní kardioangiologické kliniky Jiřího Vítovce je hlavním problémem nedostatek lékařů v českém zdravotnictví.

„Když budeme dodržovat daný počet hodin přesčasů, holt nebudou plně obsazené služby. Pokud bychom to chtěli dodržovat, museli bychom zdvojnásobit počet lékařů, nebo sloučit nemocnice. Ale to je politicky neprůchodné,“ myslí si.

I když on sám už neslouží, s navýšením přesčasových hodin souhlasí. „Za stávající situace není jiné řešení. Když sem přivezou pacienta s infarktem a on umře, protože doktor nebude chtít sloužit, co budeme dělat?“ ptá se.

„Kdyby to řekli železničáři, policie a další, systém se zhroutí. Takhle se chováme ve společnosti? Co je hlavní poslání lékaře? Zdraví nemocného je největší zákon. Když se jim zhroutí babička a lékař jim řekne: ,Ne, já nebudu sloužit přesčasové hodiny,‘ co budou dělat?“ argumentuje.