Ivánka řešila módu, Erik byl éro. Češka vzpomíná na výchovu Trumpových dětí

„Donald byl fešák, šikovnej, milej, nenafoukanej, naprosto normální člověk, který se s vámi dokázal bavit o všem,“ vzpomíná na Donalda Trumpa pětaosmdesátiletá Marie Čermáková, když hovoříme o jeho inauguraci.

Osobně se s ním setkala asi jen desetkrát, zato jeho první ženu Ivanu Trumpovou a hlavně jejich děti Ivanku a Erika poznala mnohem osobněji. Několik měsíců s nimi žila v jedné domácnosti a o děti se starala.

„Nejstarší Donald junior byl v té době na gymplu, toho jsem moc neviděla. S Ivánkou - vyslovuje se dlouze - jsme nejčastěji vybíraly, co si má obléct. To víte, bylo jí jedenáct a móda jí bavila. A devítiletý Erik? To byl správný éro. Hubený, energický, všude ho bylo plno,“ hovoří o době, kdy měla Trumpovy děti na starost.

Pondělní inauguraci svého oblíbence si nemohla nechat v televizi ujít. I když ta předešlá v roce 2017 pro ni měla prý docela jiné grády.

„To mi volala paní Zelníčková (matka Ivany Trumpové) přímo ze sálu a já poslouchala, jak se tam lidé smějí a tleskají. Jako bych tam byla s ní. Pamatuju si, že jsme se řehtaly jako koně, že její švagr je americký prezident,“ směje se vitální seniorka ve svém bytě v centru Olomouce.

Psal se rok 1993, Marii Čermákové bylo 53 let a pracovala jako vedoucí kulturního střediska v Olomouci. Její dlouholetá kamarádka, která žila v New Yorku, ji pozvala na návštěvu. Mohla bydlet u ní doma a zůstat jak dlouho chce. Marie měla už velké děti – na gymnáziu a na vysoké škole - manžel nebyl proti, a tak vyrazila na několik měsíců za kamarádkou do USA.

„To byla úplná náhoda. Zhruba po týdnu pobytu v New Yorku jsem seděla u rádia a zaslechla rozhovor s Ivanou Trumpovou. Zmínila se v něm, že míří i se svými dětmi na dovolenou a že by potřebovala někoho, kdo by jí pomohl,“ vypráví Marie Čermáková.

Konkurz se konal v Trump Tower na Manhattanu. Kamarádka ji zrazovala, že není Američanka a nemá na takovou pozici šanci. Přesto Marie šla. Zájem měla spousta žen. Prý hlavně mladých a krásných.

„Ivana nás vyslýchala, jestli se umíme postarat o děti a říkala, co od nás bude požadovat. Do toho tam přišel Donald, takhle si nahodil tou patkou a dělal, jakoby nic. Bylo ale jasné, že ho zajímá, koho Ivana přijme. Kromě mě a Italky Blaženky jsme tam byly jediné padesátnice. Ivana si mě prohlížela a zeptala se, jestli jsem Češka? Odpověděla jsem, že ano. No, a nakonec vzala nás s Blaženkou,“ popisuje.

Jestli to bylo kvůli věku a národnosti, to se neodváží tvrdit. Každopádně jí Ivana oznámila, ať se připraví, že za dva dny odjíždějí s dětmi na dovolenou do Connecticutu. Až později se dozvěděla, že konkurz byl narychlo proto, že dětem zemřela paní na hlídání, a to přímo u nich v pokoji, takže z toho byly prý „nesví“.

„Vůbec jsme se nebavili, jestli to bude na týden nebo měsíc. Mně bylo trapný se zeptat,“ popisuje Marie.

Trumpova vila v Connecticutu prý připomínala zámek. „26 pokojů, 16 koupelen, všude nádherné sochy a obrazy. Byl tam dokonce zaměstnanec, který se staral jen o závěsy a záclony,“ zmiňuje přepych, ale také vytříbený vkus, v němž trávila Ivana s dětmi dovolenou. Donald s nimi nebyl, protože v té době už měl vztah s novou ženou, s níž čekal dceru Tiffany.

„To se mi na něm líbilo, že i když měl druhou rodinu, tak se každý den zajímal o děti i o Ivanu. A - to mi potvrdila i paní Zelníčková - že když něčemu nerozuměl, ať už to byl obchod nebo politika, tak si Ivanu zavolal a radil se s ní,“ vypráví Marie.

Marie měla na starosti děti. Mohly vstávat, kdy chtěly, společně hráli hry, karty, chodili na procházky nebo zpívali. „Erika jsem naučila píseň Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají. Zpíval hezky, měl příjemný hlas. Obě děti znaly několik českých básniček,“ vzpomíná Marie.

Minimálně měly pasivní znalost češtiny. Když se prý na Ivánku mluvilo pomalu a zřetelně, češtině rozuměla. „A taky se doma zouvali, což v Americe nikdo nedělá,“ zmíní Marie další neamerický zvyk.

Erik byl, myšleno prý v tom nejlepším slova smyslu, „pořádný éro“.

„V Connecticutu jsme měli k dispozici pána, který na jezeře řídil takový malý parníček. Když jsme připluli zpět, tak Erik držel v ruce úžovku nebo nějakého jiného hada. Jenže já se hadů hrozně bojím, takže jsem byla jak Emil Zátopek. Utíkala jsem snad sto kilometrů a on mě s ním honil po celé zahradě. Ivana ho sprdla, chudák brečel, ale já jí říkala, že za to nemůže, že to je můj problém s hady,“ vybaví si příhodu se „syčákem“, kterému je ovšem nyní už jednačtyřicet let.

I další zajímavou příhodu Marie zmíní. Odehrála se o pár měsíců později v New Yorku. Kamsi jeli s dětmi taxíkem. Ivana přikázala řidiči, aby zastavil na rohu ulice, že si koupí v trafice časopis. Když se vrátila do auta, zjistila, že není zamčené - a bylo zle.

„Byla naštvaná. Říkala, že by někdo mohl vytáhnout Erika z auta a unést ho. Já jsem se omlouvala a uvědomila si, že si na to musím dávat pořádný pozor. Děti byly v Americe stále hlídaný, i když to nevěděly,“ popisuje tehdejší realitu.

O to paradoxnější situace nastala, když po čtyřech měsících nadešel čas Mariina návratu. Klidně by s Trumpovými v USA zůstala déle, ale doma v České republice na ni čekal manžel a synové. Byl červenec a Ivánka a Erik se chystali na léto za babičkou do Zlína. Tak cestovali společně.

„Tehdy neletěli pod jménem Trump, ale pod nějakým jiným jménem. V Čechách byli myslím, že tři týdny, bez rodičů a bez ochranky. Doprovod jim dělala jen chůva Dorothy,“ dodnes se Marie diví.

„Věděl to celý Zlín, co to je za děti. Bydleli u babičky, v takovém bytě u hřiště, lidi si je normálně fotili a zvali je na návštěvu. Ivana, protože je Češka, tak si asi říkala, že tady se jim nic nemůže stát,“ krčí rameny Marie. A taky, pokud je známo, nestalo.

Marie vytahuje ze skříně novinové výstřižky, americké časopisy s Ivanou Trumpovou na titulní straně a papírovou tašku. V ní má uložené parfémy značky Ivana Trump. Dostala je před odletem na památku. S Ivanou a její maminkou Marií Zelníčkovou zůstaly v kontaktu, několikrát je poté ještě ve Spojených státech navštívila. Před časem napsala dopis i Ivánce. Ten se ale vrátil z Floridy zpět. Možná na uvedené adrese už nebydlí.

„Ráda bych Ivánku ještě viděla. Kdoví, třeba se mi to ještě poštěstí,“ říká Marie a s úsměvem vzpomíná na krásné chvíle s dětmi čerstvě jmenovaného prezidenta Spojených států amerických.