Po stopách výpadků léků: problém má hlubší kořeny, pacientů se ještě dotkne

Oční kapky proti zánětu spojivek, dětské léky na horečku nebo třeba základní antibiotikum penicilin. Výpadky léků v poslední době vnímají Češi citlivěji. Přestože ve většině případů lze předepsat náhradní lék se stejnou účinnou látkou, někdy znamená výpadek marné obvolávání či obcházení lékáren a čekání.

Jak upozorňují odborníci a instituce, které Seznam Zprávy oslovily, důvodů k výpadkům se schází vícero. Zatímco některé souvisí s válkou na Ukrajině, pandemií či nedostatkem hliníku pro výrobu platíček, jiné mají hlubší kořeny.

„V praxi už se u některých léků výrobci s výrobní cenou dostávají nad úroveň státem zastropované ceny a nebude pak možné léky dále uvádět na trh. Jde paradoxně hlavně o léky, které pravidelně užívají statisíce pacientů v Česku. Jsou mezi nimi i život zachraňující léčiva často v ceně třeba několika desítek korun jako léky na hypertenzi, antibiotika, léky na bolest, cholesterol a další,“ popisuje Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF).

Co tedy o výpadcích léků a jejich četnosti říkají dostupná data? Jak Seznam Zprávy už dříve upozornily, z hlášení Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) o přerušených a ukončených dodávkách léků se zdá, že výpadků v posledních letech skutečně přibylo.

Podle mluvčí SÚKL Kláry Brunclíkové je však trend daný spíše „podhlášeností“ v minulých letech. „Situace s výpadky dodávek léčivých přípravků je srovnatelná s dřívějšími lety,“ uvedla nyní pro Seznam Zprávy.

Podle Davida Koláře, ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), je v Česku aktuálně dostupných přes 10 tisíc léčiv, přičemž výpadky se týkají desítek případů.

„Výpadky léčiv se pravděpodobně nikdy nepodaří zcela vyloučit, neboť některé neočekávatelné okolnosti není možné eliminovat, například náhlý nedostatek obalových materiálů z důvodu válečného konfliktu,“ vyjmenoval Kolář.

Závažnost celého problému nicméně neleží ani tak v tom, jak časté výpadky jsou, ale spíše v tom, o která léčiva přesně jde a zda je za ně dostatek použitelných a účinných náhrad. Problém mohou lidé vnímat citlivěji například při alergiích na některé složky, specifických zdravotních komplikacích nebo když chybí lék, který je aktuálně zkrátka více potřeba, třeba během sezony respiračních chorob.

„Problémem posledních let ale je, že počet alternativ klesá. Jsou situace, kdy u některých léčiv lékaři a lékárníci vybírali dříve z pěti či více alternativ a dnes jsou na trhu třeba jen tři i méně. Tím roste riziko, že výpadek jednoho léku už se pacientů dotknout může,“ říká Filip Vrubel.

Série několikaměsíčních výpadků poměrně běžně užívaných léčiv si každopádně nyní všímají nejen pacienti, ale i lékaři. Naposledy je překvapil už zmiňovaný nedostatek základního antibiotika penicilinu, které se užívá třeba při léčbě angín a s jehož nedostatkem v minulosti problémy nebývaly.

„S ministerstvem už jsme o tom mluvili. Choroby, které se standardně léčí penicilinem, se dají léčit i jinými léky, které k dispozici jsou. Ale není to dobře. Když ho musíme zaměnit za antibiotika se širším spektrem účinku, tak trochu plýtváme a je to proti racionální antibiotické politice,“ uvedl pro Seznam Zprávy předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

„Výpadky léků jsou relativně časté, celý zdravotní systém by na ně měl být lépe připraven. Počínaje inovací softwaru tak, aby předepisující lékař věděl ihned při předpisu, který lék zrovna není dostupný, dále aktualizací doporučení pro ambulantní léčbu infekcí a konče třeba individuálně vyráběnými léčivými přípravky,“ míní praktická lékařka Ludmila Bezdíčková.

Také podle Šonky by podobné kroky byly vhodné. Kdyby lékaři už při vypisování elektronického receptu systém signalizoval, že má daný lék delší výpadek, mohl by hned v ordinaci s pacientem situaci řešit.

I tak jde ale spíše o hašení už vzniklých potíží. Co tedy za sérií výpadků stojí a lze očekávat, že se situace bude zhoršovat i do budoucna?

Podle Filipa Vrubela z Asociace českých farmaceutických firem má celá problematika hlubší kořeny, letos se navíc přidala i řada nových a nepředvídatelných událostí.

„Globální dodavatelské řetězce se z pandemie stále ještě nevzpamatovaly. To není problém jen farmaceutického průmyslu, ale mnoha dalších průmyslových odvětví. Navíc suroviny i výroba stojí nyní násobně více a trvají o několik týdnů déle než před pandemií,“ vyjmenovává.

Samostatným důvodem jsou podle něj ale i omezené výrobní kapacity na straně jedné a stále se zvyšující poptávka ve světě na straně druhé. Výroba je totiž silně globalizovaná.

„Léky se často vyrábějí v několika málo továrnách ve světě. Z posledních dostupných údajů vyplývá, že polovina léčivých látek používaných v Evropě se vyrábí jen v pěti a méně továrnách na světě. Z globálního hlediska hraje prim Asie, kde jsou vyráběny dvě třetiny světové produkce léčivých látek,“ doplňuje.

Přestože by to na první pohled nemuselo být zřejmé, roli v celém problému výpadků hraje i geopolitická situace.

„V posledních měsících například výrobce v Česku trápí v souvislosti s válkou na Ukrajině nedostatek hliníku pro výrobu blistrů (průhledných platíček pro uchování léků, pozn. red.), nedostatek obalového materiálu na léky, ale také nedostatek skla pro skleněné lahvičky, ampule a dózy. Část výrobců tak navyšovala zásoby od dodavatelů z dvouměsíčních zásob až na roční zásoby. Dodavatelé navíc výrazně zdražili a termíny jejich dodání se prodloužily o mnoho týdnů,“ pokračuje Vrubel.

Jak už dříve upozornila analýza Seznam Zpráv, čím složitější, sofistikovanější a nákladnější je výroba účinné látky, tím větší je riziko, že se může objevit problém ve výrobě. Farmaceutická firma se potom dostává snadněji do výpadku.

Jindy se potom přípravky k pacientům nedostanou i proto, že výrobce upřednostní prodej léků do zemí, kde za ně dostane více zaplaceno, nebo protože se během distribuce přeprodají z Česka do zahraničí. „Toto je jeden z dlouhodobě a stabilně zmiňovaných důvodů výpadků,“ uvádí Klára Brunclíková.

Jakmile farmaceutická firma prodá léčiva prvnímu distributorovi, nemá už příliš možností, jak ovlivnit, kde léčiva skončí.

Podle Filipa Vrubela je nicméně dlouhodobým problémem tlak na co nejnižší regulované ceny léků. Právě ten může způsobit, že budou chybět i základní léčiva. Asociace proto o nejohroženějších lécích jedná s ministerstvem a pojišťovnami. Ve hře je novelizace cenového předpisu o regulaci cen léčiv.

Problém je podle něj v celé Evropě – výroba, dodávky léčiv a produkce účinných látek jsou globálně silně provázané a kontinent je závislý zejména na Číně a Indii.

„Evropa posledních 20 let zcela zaspala. Na farmaceutický průmysl se dívala jen jako na běžného dodavatele s tím, že státům je jedno, kde je lék vyroben, jaké množství, kde jsou zásoby a podobně, chtějí jen nejnižší možnou cenu. Přitom konkurovat čínským a indickým cenám je pro evropské výrobce nemožné. Jak kvůli ceně práce, tak kvůli enviromentálním podmínkám pro výrobu a pro budovy nebo i daňovým a cenovým regulacím,“ dodává.