„Vypadá to divně, přijeď!“ Chirurg popsal operaci a stal se hvězdou sítě X

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Vážení sledující. Popíšu vám včerejší večer a noc. To si tak jdete zvečera poklábosit s kamarády a poté, co se jako slušný člověk vrátíte kolem 22. hodiny domů a připravíte se na spánek, ve 23.15 zazvoní telefon a začíná vám další pracovní den. ‚Přijeď do práce, máme tady akutní disekci aorty a vypadá to celé moc divně.‘ Musíme hned operovat, ale jak?“

Takhle začíná příspěvěk primáře kardiochirurgie na Homolce Jaroslava Benedíka na síti X, v němž následně popsal operaci srdce. Rozsáhlé vlákno vyvolalo mimořádný ohlas mezi uživateli. Lékař se pak svěřil redakci Seznam Zpráv, že kromě popisu konkrétních zákroků, chce svými příspěvky bořit obraz „nedotknutelného“ lékaře, pro kterého pacient není partner.

Proto s lidmi nesdílí jen suchá fakta zejména z oboru kardiochirurgie, ale i práci lékaře uprostřed noci, své pochybnosti, případně i možné krizové scénáře operací, o kterých kolegům raději dopředu neříká, aby je tím zbytečně neznervózňoval.

„Utlumil jsem svoji aktivitu na vědeckých serverech a otevřel jsem se normálním lidem, aby to, co já umím a co dokážu, se dostalo mezi lidi,“ říká v rozhovoru.

Jaroslav Benedík se specializuje především na aortální chirurgii a je uznávaným odborníkem v oblasti. Zdokonalil takzvanou Ozakiho operaci – šetrnou metodu náhrady aortální chlopně, která je vhodná především pro mladé pacienty. Z pacientova vlastního osrdečníku vytvoří novou chlopeň. Tato operace může být provedena u jakéhokoli postižení a konfigurace aortální chlopně, zúžení, nedomykavosti nebo kombinaci obou. Tuto techniku také vyučuje na evropské vzdělávací úrovni jako takzvaný proktor.

Kdy jste si poprvé řekl, že chcete o své práci mluvit i na sociálních sítích?

Tak to je poměrně už hodně dávno. Začalo to, když jsem pracoval v Německu a přesunul jsem se z univerzitní nemocnice do polosoukromého řetězce Helios, kde byl kvůli konkurenci problém získávat pacienty a hlavním cílem je bylo nějakým způsobem je k nám „přilákat“. Díky tomu, že jsem začal nabízet novou operační metodu, jsem vzbudil zájem pacientů a posléze i kardiologů.

Ale to je všecko v lokální sféře, k širšímu dosahu nemocnice jsou sítě úplně ideální, takže ze začátku jsem začal s facebookem, což si myslím, že nebylo zcela ideální, ale podařilo se mně objevit jednu síť – Klappenforum, která byla velice zajímavá a vlastně se soustředila na kardiochirurgické pacienty. Tuto síť vytvořili operovaní pacienti a sami ji také provozují. Pacienti, kteří byli operováni, sem dávají svoje zážitky, poznatky a doporučení.

To, že jsem zde začal přispívat jako první doktor, se setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Díky tomu ke mně začali chodit pacienti z celého Německa. Bylo to přínosem i pro nemocnici, která tak získala pacienty, kteří by se do ní nikdy nedostali, a zvedly se tím počty srdečních operací.

Co je vaším cílem za pomocí sítí dosáhnout?

Cíl je ty sociální sítě využít k tomu, aby se informace, které já potřebuji předat potenciálním „klientům“, k nim dostaly, a aby na základě toho udělali vlastní rozhodnutí, kde se nechají operovat, a hlavně že existují i jiné alternativy.

Myslím si, že nabízím něco, co je netypické v České republice - pacientům nabídnu, že budu jejich partnerem a kdykoliv budou mít nějaký problém, se na mě můžou obrátit.

Došlo mi, že aby informace na někoho zapůsobila, musí být osobní, musím tam vložit trochu sebe. Jsem přesvědčen o tom, že tohle se mi tímto jediným vláknem, které jsem na síti X publikoval, podařilo. Přiblížil jsem sledujícím svůj život, svoje rozhodování, což vlastně dělám při každé operaci.

Co vám samotnému přináší sdílení práce online?

Srdíčka jsou sice hezká věc, ale nejpodstatnější na informaci je, že vyvolá nějakou odezvu.

Objevila se nějaká reakce na váš příspěvek nebo vlákno, která vás nejvíce zaujala, překvapila nebo oslovila?

Těch reakcí je tolik, ale vesměs lidé obdivují to, co jsem tam odpublikoval. Občas se vyskytnou nějaké dotazy. Lidé si teprve teď začínají uvědomovat, o čem to naše povolání je, proč ten kardiochirurg je takový, jaký je.

Nejčastější dotazy byly na to, jakým způsobem je vůbec možné tady tohle onemocnění diagnostikovat.Vzhledem k tomu, že aortální disekce často udeří z plného zdraví, dokážeme diagnostikovat až její často katastrofický následek. Poté již jen bojujeme, aby pacient přežil a pakliže přežije, aby následky pro další život byly minimální.

Sledují vás i pacienti, kteří se ozvou například s dotazy nebo poděkováním?

Ano, ozývají se. Není výjimkou, že pacienti, které jsem operoval, mi pomáhají zvýšit dosah na sítích, stejně jako v Německu. Z toho mám radost.

Měl jste někdy obavu, že by sdílení „ze zákulisí“ mohlo být vnímáno negativně?

Určitě neměl, je to prostě život. Myslím si, že v momentě, kdy člověk překročí hranici nedotknutelnosti osoby lékaře jako toho v tom bílém plášti, který operuje srdce, a přiblíží se lidem, jde o skvělou cestu k tomu, aby se dostal do většího povědomí.

Jak vnímáte roli sociálních médií v moderní medicíně, a to jak pro odborníky, tak pro širokou veřejnost?

Myslím si, že umožňují poukázat na nové, málo známé metody a přiblížit je široké veřejnosti. Vrátil bych se zpět k Ozakiho operaci, která je relativně neznámá. Po skoro deseti letech, co ji provozuji, si myslím, že vzhledem k její obtížnosti se nejedná, stejně jako u Rossovy operace, o výkon, který by mohl provádět kterýkoli kardiochirurg.