Článek
V prvních měsících roku několikrát padly teplotní rekordy. Kvůli teplému jaru se pak přibližně o čtyři týdny dříve probudila vegetace, která odčerpává vodu z krajiny a způsobuje sucho.
„Máme za sebou teplejší měsíce, zásoba ze sněhu není žádná. V tuto chvíli proto rostliny startují sucho,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jakub Hruška, vědec z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Příroda je o čtyři týdny napřed
Další vývoj podle něj bude záviset na počasí v následujících týdnech. Pokud se nezmění, sucho může způsobit neúrodu nebo například kůrovcovou kalamitu.
Jaro letos začalo velmi brzy. Teploty jsou vysoké, stromy i keře místy rozkvétají dříve, než jsme zvyklí. Je v tomto ohledu letošní rok skutečně výjimečný, když se podíváme na dlouhodobá data?
Je. Už minulá dvě až tři desetiletí byla při porovnání třeba s šedesátými nebo sedmdesátými lety výjimečná. Letošní rok je ale výjimečný i oproti těmto letům. Náskok vegetace je v tuto dobu zhruba čtyři týdny oproti standardu. A to už mluvím o standardu posunutém na devadesátá a nultá léta.
Jedná se o jednorázový výkyv, nebo spíš o postupnou změnu?
Jednak je tady nezpochybnitelný trend postupného oteplování, tím pádem jaro v průměru přichází čím dál dřív. Ale objevují se velké výkyvy v obou směrech, počasí samozřejmě neběží lineárně. Holt letos máme nejkladnější ze všech kladných výkyvů. Jak to bude ale příští rok, nikdo neví.
Od začátku roku byly všechny měsíce teplotně nadprůměrné. Leden, únor i březen byly o jeden až dva stupně v průměru teplejší, než by odpovídalo průměru předchozích dekád.
Brzký nástup jara se projevuje i na větším suchu. Jak přesně to funguje?
Vegetace zezelená, začne se jí vytvářet chlorofyl, spustí se fotosyntéza a mnohé rostliny začnou znovu růst. V tu chvíli začnou spotřebovávat vodu, jednak na fotosyntézu, ale hlavně na svůj fyziologický provoz.
Rostliny se totiž potřebují chladit. Dělají to tak, že odpařují vodu z průduchů listů. Je to stejné, jako když se člověk potí a odpařuje vodu potními žlázami. Pes zase nemá potní žlázy, tak vyplázne jazyk a začne rychle dýchat – ve chvíli, kdy se voda odpařuje a přechází z kapalného do plynného skupenství, se spotřebovává energie. Povrch, ze kterého se voda odpařuje, se tak chladí.
Aktuální intenzita sucha.
Z krajiny se odpařuje čím dál víc vody
Jaký vliv to tedy má na aktuální sucho?
Rostliny začínají spotřebovávat velké množství vody prakticky o čtyři týdny dřív než jindy. Za běžných okolností je v dubnu vegetace ještě v takové přípravné fázi, většina stromů ještě nemá listí, a tím pádem vodu ještě nespotřebovává. Teď už ji spotřebovávají. A berou ji z půdy.
Máme za sebou teplejší měsíce, zásoba ze sněhu není žádná. V tuto chvíli proto rostliny startují sucho. Duben býval měsíc s největšími průtoky v řekách a potocích, bylo k dispozici nejvíc povrchové vody. To období se postupně přesunulo do března. Letos data ještě nemáme zpracována, ale domnívám se, že vrchol byl už v únoru.
Tento týden mají teploty opět klesat. Mohou se díky tomu hodnoty opět vrátit do běžného stavu?
To záleží na tom, jaké bude počasí příští měsíc. Listí už zpátky do pupenů nezaleze. Ale kdyby teď nastala trochu podprůměrná epizoda, vegetace může několik týdnů přetrvat ve stavu takového „zamrzlého“ jara. Ten čtyřtýdenní náskok asi úplně nezmizí, ale může se minimálně snížit.
Jde to ale strašně špatně předpovídat, protože počasí umíme spolehlivě předpovědět maximálně na týden dopředu. Říkat, jak bude v půlce května, prostě není možné.
Takže odhadovat letošní sucho vůbec nelze.
V žádném případě. Kdo tvrdí, že ví, jak bude vypadat letošní léto, lže.
Jaké konkrétní dopady může mít brzké jaro na českou krajinu nebo na zemědělství?
Sucho je nastartované, může způsobit například neúrodu. Ve smrkových lesích se nám může znovu rozjet kůrovcová gradace, časné jaro kůrovce strašně podporuje. Brouci totiž reagují na teplotu a začnou se rojit dřív. Pokud léto bude suché, kůrovcová gradace se může rozeběhnout do nebývalých rozměrů.
I tyto věci se ale hrozně špatně predikují. Jsme na rozhraní atlantického a kontinentálního klimatu, kde předpověď počasí na víc než několik dní dopředu v žádném případě není spolehlivá.
Ten trend je ale, předpokládám, dlouhodobější.
Ano, sucho se zvyšuje. Teploty jdou nahoru, množství srážek je pořád stejné. To znamená, že z krajiny se odpařuje průměrně čím dál víc vody. Tím pádem celá středoevropská krajina pozvolna vysychá. To je určitě dlouhodobý trend.
Relativní nasycení půdy.
Věnujeme se podle vás těmto problémům v Česku dostatečně?
Vůbec. Mám dojem, že většina zodpovědných činitelů si myslí, že to je jenom nějaká epizoda, která zase přejde. Nevidí, že to je dlouhodobý trend, kterému je potřeba přizpůsobovat krajinu.
Přestože jsme před pár lety prodělali obrovskou kůrovcovou kalamitu, už se zase sází víc než polovina lesů smrkových. Máme pořád meliorace (soubor různorodých opatření ke zlepšení půd, jež ale mnohdy prohlubují sucho, pozn. red.). Od osmdesátých let nikdo nezačal odvodněná pole a louky systematicky meliorací zbavovat. Když prší, meliorace zafungují a vodu odvedou pryč. Ale my potřebujeme, aby se voda zadržela.
Jde se těmto dopadům nějak bránit?
Krajinu jsme si uzpůsobili k hospodářským účelům v době, kdy byl ve střední Evropě nadbytek vody. Máme proto velká pole, nemáme v nich žádnou krajinnou strukturu.
To můžeme ale změnit relativně rychle, to nemusí trvat 50 let. Zlepšená krajinná struktura současně přispěje k tomu, že krajina se stane odolnější proti klimatické změně.
Určitě je lepší se v tuto chvíli soustředit na adaptaci na klimatickou změnu a nesnažit se v prvním plánu o mitigaci, tedy snižování emisí skleníkových plynů. To je samozřejmě potřeba dělat taky, ale trvá desítky let, než se to projeví. S krajinou můžeme začít něco dělat okamžitě.
