„Kolik bereme? Nevíme.“ Lékaři mluví o situaci v nemocnicích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od podpisu dohody mezi lékaři a Ministerstvem zdravotnictví uplynulo skoro tři čtvrtě roku. Jedna strana slíbila, že ustoupí od protestu, druhá, že zajistí důstojné pracovní podmínky pro lékaře.

Seznam Zprávy se podívaly na to, jaká je realita. Zeptali jsme se čtyř lékařů, jestli se z jejich pohledu změnilo něco k lepšímu.

Část lékařů je se změnami spokojená, další ale příliš velký posun ve své práci nevidí. Například anesteziolog a lékař záchranné služby Jiří Uher vyčerpal zákonný limit přesčasové práce už v polovině června.

„Jede se dál a dělá se jakoby nic, ale máme za odsloužené hodiny ještě odměny navíc,“ vysvětluje aktuální stav.

Lékaři tedy dostávají za svou práci zaplaceno včetně dalších příplatků. Vypadá to jako drobnost, ale ještě loni taková praxe často nebyla zvykem. Na druhou stranu limit přesčasů daný zákoníkem práce se nedodržuje, a to přesto, že novela platí teprve od 1. ledna.

Změnilo se tedy něco k lepšímu?

„Nevidím žádný rozdíl. V principu narážíme na stále stejné problémy. Při stávajícím objemu péče je zkrátka nutné pracovat mnoho hodin navíc,“ vysvětluje Uher.

„Dneska si navíc nemocniční lékař ani nemůže spočítat, kolik vlastně bere, protože se z výplatní pásky stal gordický uzel, který nerozsekne ani mzdová účetní,“ dodává.

Naráží na to, že zdravotnická zařízení přešla od letošního roku na různé režimy práce. Konkrétně v případě Jiřího Uhera to znamená nerovnoměrné rozložení pracovní doby. V práci je tak 24 hodin, a potom 24 hodin doma. Týkají se ho tedy příplatky za přesčas nebo službu v noci a o víkendu, zároveň ale nestíhá plnit fond běžné pracovní doby, protože některé všední dny není v práci.

To pak dělá zmíněný nepořádek ve výkazech i výplatách a těžko se dopočítává, jestli a o kolik si pracovník polepšil oproti loňsku.

Gynekolog Ondřej Malchar pracuje ve Fakultní nemocnici Olomouc. Oproti loňskému roku se naopak jeho pracovní den změnil výrazně.

„Teď se dodržuje striktně limit přesčasové práce, takže máme rozhodně více volna než před rokem. Celý kolektiv to bere jako skvělou věc. Zkrátka nejsme přepracovaní,“ popisuje Malchar.

S tím se ale pojí dva důsledky. Zaprvé nárůst platů není rozhodně takový, jaký deklarovalo Ministerstvo zdravotnictví. Jako všichni ostatní atestovaní lékaři měl Ondřej Malchar dostat přidáno 15 tisíc korun. Tak vysoká částka to ale v součtu nebude. Musí odpracovat méně, a tak si z části slíbených peněz vlastně „zaplatí“ své volno.

Zadruhé se nemocnice nevyhnou částečnému omezování péče. Lékařů v nemocnicích rozhodně z roku na rok nepřibylo, a pokud pracují méně, počet výkonů se logicky musí také snížit.

„Je to oběť za to, že chybí lidé v provozu. V našem případě se jedná například o rušení některých odborných poraden. Jinak to udělat nejde,“ dodává.

I když šlo by. Jak se shodují i ostatní lékaři. Předpokládalo by to ale velkou odvahu Ministerstva zdravotnictví a pojišťoven a výrazně restrukturalizovat přebujelou nemocniční péči.

Ne nutně tedy rušit zdravotnická zařízení, ale měnit část z nich na centra jednodenní, následné nebo dlouhodobé péče. O tom se ostatně mluví a první kroky dělají v rámci vyjednávání s nemocnicemi zdravotní pojišťovny.

V řadě zdravotnických zařízeních se ale nezměnilo vůbec nic. Michal, který chtěl vystupovat jen anonymně, pracuje jako lékař v nemocnici následné péče, tedy lidově řečeno LDN. Doktorů mají akutní nedostatek, a tak tady přetrvala praxe z let minulých.

Na jednu smlouvu pracují v běžné pracovní době, na tu druhou slouží služby, aby mohli pracovat za dva lékaře.

„Strávím noc v práci na DPČ jako zaměstnanec číslo jedna a ráno jakoby odejdu. Na vrátnici se ale otočím, odpípnu si a vracím se na značky jako zaměstnanec číslo dva,“ vysvětluje Michal, že jinak by nebyli schopní pokrýt nepřetržitý provoz.

Na druhou stranu ale potvrzuje a chválí si, že ve výplatě ke svému běžnému úvazku zaznamenal odměnu, kterou slíbilo Ministerstvo zdravotnictví.

Jana je lékařka před atestací a působí v jedné velké nemocnici. Popisuje, že pro ni se také příliš nezměnilo. Pracuje v podstatě na dva celé úvazky, protože ještě chodí sloužit o víkendu do jiného zdravotnického zařízení.

„Dělám to čistě z ekonomických důvodů, protože jinak bychom nevyšli. Po službách nechodím domů, ale rovnou znovu do práce, což je samozřejmě proti zákoníku práce i mému zdraví,“ ví sama dobře. Její základní plat dělá něco málo přes 50 tisíc korun.

Dalších změn v zákoníku práce a provozu nemocnic se spíš obává. Nebude si totiž moc tolik vydělat, pokud bude v nemocnici nastaven směnný režim. Z přesčasové práce se totiž stane řádná pracovní doba bez příplatku.

„Tímhle krokem na nás nemocnice ještě vydělají. Lidé jako já, co si to uvědomují, tak po atestaci odejdou. Půjdou do soukromé ambulance, kde si vydělají násobně více,“ dodává Jana.

Všichni lékaři, se kterými Seznam Zprávy mluvily, přitom shodně potvrzují, že by v nemocnicích rádi zůstali. Uvědomují si ale, že celý systém zdravotní péče je neudržitelný, pokud nepřijdou zásadní změny.

A příliš nevěří, že se jich dočkají.