Psovod: I rodiče mrtvých nám děkují, zbavíme je nočních můr

Policie ve čtvrtek informovala o objasnění vraždy ženy, která byla pohřešovaná od února. Pražští kriminalisté její ostatky našli ve slapské přehradě pod Živohošťským mostem, a to v hloubce 44 metrů.

Přesné místo určili ze člunu na hladině speciálně vycvičení psi Pita a Akim.

„Čeští psi jsou podle všeho jediní na světě, kteří dokážou najít mrtvolu pod hladinou v takové hloubce,“ informoval mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Na zásahu se s fenkou Pitou podílel policejní psovod David Vedral. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak psa vycvičit, v čem spočívá know-how českých kynologů.

Můžete přiblížit, jak je možné, že psi cítí mrtvolu přes tak mohutný sloupec vody?

V těle vznikají hnilobné procesy, ty se uvolňují a vycházejí na hladinu. Pes je cvičený, aby dokázal detekovat i to malinké množství, které vyleze z vody. Dokáže si ho dohledat na vodní hladině. Je to samozřejmě složité, proto to nedělá každý. Trvá poměrně dlouho, než se pes na tuhle úroveň dostane.

Jak dlouho trvá, než pes ve vodě tělo najde?

Vezměte si, že na dně jsou čtyři nebo pět stupňů Celsia, takže hnilobné procesy nastávají daleko později než venku v létě, a plynatost zrovna tak. Teprve když se začne z člověka uvolňovat třeba tuk, plyny, tak to prostě vyplave na hladinu.

Proto je lepší začít třeba po týdnu nebo po měsíci?

Když je to takhle, je lepší, když je to třeba měsíc.

S jakou přesností pes určí místo na hladině? Jde o nějaký perimetr?

Pes je ve člunu. Na místě, kde z vody vychází plyny, třeba zrovna Pita změní svoje chování. A když si je jistá, odkud to vychází, začne tím směrem štěkat. Já ji za to odměním. Potom se dělají pokusy, jaké jsou proudy, jak foukal vítr a tak. Nebo se může udělat i pokus, kdy se do vody hodí kontrastní látka a díváme se, kudy proudy vedou. Potom se dá určit i skoro přesné místo, kde tělo je.

Kolik to bylo pod Živohošťským mostem?

Teď byl rozdíl asi 20 metrů, protože tam voda teče a ještě foukal vítr. Jednou na Berounce jsme jeli proti větru a pes začal značit už asi 70 metrů před místem, kde došlo k nálezu.

Když máte víc psů, pracujete s nimi naráz, nebo se střídají?

Minulý týden jsem tam byl s kolegou, takže to byl jeden pes můj a druhý kolegy. Dalšího psa si připravuju. Když mám dva psy, tak když jeden místo označí, použiju toho druhého, aby to potvrdil, vyvrátil, nebo upřesnil.

Můžete popsat samotný výcvik?

Začíná tím, že se pes musí naučit velice dobře detekovat mrtvolný pach na souši - v sutinách, v lesech, v podzemí a tak. Teprve pak se přechází k tréninku na vodu.

Nejjednodušší na aport je míček, na tom se to pejsek učí. Už od štěněte je blázen do míčku, hledá ho a aktivně ho značí, když ho nemůže vyndat. Někam ho schováte a on ho hledá. Když to umí, přidáte k tomu ten vzorek. On na to hrabe a štěká přesně do místa, kde je ten míček, a k tomu se přidává ten pach.

Umí vyhledat i živé lidi?

To je jiná disciplína.

Máte německého ovčáka. Je to jediné plemeno, které se používá?

Na vyhledávání se dá vycvičit skoro každý pes, ale němečtí ovčáci jsou asi nejvhodnější z důvodu velikosti, temperamentu i toho, že zvládají bez problémů léto a zimu. Byli k tomu vyšlechtění, takže je to jedno z nejlepších plemen. Samozřejmě se dají použít i lovecká plemena nebo belgický ovčák. To už je na vkusu každého psovoda.

Stává se, že se jim nechce pracovat?

Na rozdíl od lidí nejsou tak náladoví. Někdy se může stát, že nejsou třeba zdravotně úplně v kondici, ale skoro pokaždé za odměnu, kterou za to dostanou, pracují na sto procent.

Čím je odměňujete?

Většinou jsou to granule na krmnou dávku, takže během pátrání jsou psi krmení za odměnu.

Máte v Česku nějaké speciální know-how?

Ve světě vyhledávání mrtvol moc není, my ale zdokonalujeme metody výcviku. Třeba na souši se do země navrtávají plochy, kde je podezření, že je někdo zakopaný. Tak jsme si vymysleli, že máme vrtačky a trénink spočívá v tom, že se do malinkých zkumavek dává malinko vzorku. Pes musí jít od dírky k dírce a značí přesně to místo, kde vychází pach.

Kolik vás tuhle práci dělá?

V Praze jsme přímo v naší skupině čtyři a využívají nás po celé České republice. Potom je jeden v Brně, jeden Středočech a jeden na severní Moravě.

Dá se nález mrtvoly ve 44 metrech hloubky označit za dosud největší úspěch?

Je to velký úspěch, ale jak už to děláme 15 let, je těch úspěchů hodně. Zajímavé jsou takové, kdy se nejedná o vraždu. Nebo i když je to vražda, tak jsem dostal dvakrát děkovný dopis od rodičů, že jsme jim našli dítě, byť už mrtvé, ale po delší době, takže se jim ulevilo. Poděkovali nám i Pitě za to, že jsme jim odstranili noční můry. Což je takové zvláštní, je to takové…

Jak se s tím srovnáváte?

Je to práce. Paradox je v tom, že máte radost z toho, že pomůžete vyřešit případ nebo naleznete osobu, která se ztratila a rodina ji hledá. Takže je dobře, že se to najde, že se to udělá. Ale samozřejmě člověk začne přemýšlet o tom, jak se mu to stalo, proč se mu to stalo. Je to smrt člověka, takže je to vždycky těžké.

Každý psovod má dva psy?

Zpravidla jednoho. A když pes dospívá, zhruba ve věku šesti let se začne trénovat další, aby měl nástupce.

Žijete s nimi každý den?

Já mám Pitu doma, denně je se mnou. Chodíme na procházky, venčíme, cvičíme doma, takže má takový aktivní život. Ona je velice specifická, potřebuje strašně moc pohybu, takže jí ho dopřávám.