„Vybrali jsme někoho vhodnějšího.“ Do důchodu později, práce ale není

„Přišla jsem o práci, do důchodu mi zbývá přes osm let a já za boha nemůžu najít jinou. Nikde mě nechtějí,“ popisuje Jana svou aktuální situaci v obchodním domě v centru Ostravy. Příjmení ani fotografii zveřejnit nechce. Bojí se negativních reakcí z okolí. Přestože pracovat chce, cítí se jako myš zahnaná do kouta. A podobné pocity prý zažívají i její vrstevnice.

„Do důchodu daleko a perspektiva do budoucna není moc růžová,“ shrnuje.

Janě je 57 let, žije v podnájemním bytě 1+1, je rozvedená, sice má maturitu ze střední obchodní školy, ale většinu života pracovala jako prodavačka. Naposledy v řeznictví, což byla fyzicky poměrně náročná práce.

„Loni na podzim jsem zvedla přepravku s masem a praskly mi dva obratle. Tři měsíce jsem marodila. V nemocnici mi navíc zjistili, že mám osteoporózu, tedy řídnutí kostí, což mě vzhledem k mému věku nepřekvapilo. Pak už jsem se samozřejmě nemohla do řeznictví vrátit,“ uvádí.

Přihlásila se tedy na úřad práce a začala aktivně hledat.

„Já jsem si vždy práci našla hned, prakticky do pár týdnů. Že budu ale doma pět měsíců, to jsem fakt nečekala,“ krčí rameny.

Jana rozeslala zhruba 30 až 40 životopisů. V Ostravě a okolí. Poptávala práci na různých pozicích: řidička, prodavačka, sekuriťačka nebo recepční. Hlavně aby nemusela tahat nic těžkého. Nikde ale nepochodila.

„Byla jsem například na pohovoru jako servírka do kavárny. Bylo nás tam víc. Když jsem viděla ta děvčata, tak mi to bylo jasné hned,“ rozesměje se sice srdečně, ale se špetkou ironie. „Byly tam mladé žáby a já stará bába. Prostě mi bylo jasné, koho nevyberou,“ dodává.

Po této zkušenosti už o práci v kavárnách 57letá prodavačka neusilovala. Následovaly další a další pokusy jinde.

„Říkala jsem si, že by mi stačilo dělat vrátnou. Sice za méně peněz, ale nějak bych to do toho důchodu takříkajíc doklepala. Jenže zjistila jsem, že na tyto pozice berou jen zettépéčka (ZTP, osoby se zdravotním postižením, pozn. red.), na která berou firmy od státu dotace. Takže další moje minus: Na mě dotace nezískají,“ konstatuje.

Jana vlastní od 18 let řidičský průkaz. Považuje se za dobrou řidičku, a tudíž se poohlížela po tomto druhu práce. Reagovala například na inzeráty přeparkovávání nově vyrobených automobilů z továrny na parkoviště nebo řidičku u pošty. „Ale zase jsem slyšela: Vybrali jsme někoho vhodnějšího. Jestli to bylo kvůli věku, to nevím. Člověk vám to na férovku neřekne. Možná si to jen ale podvědomě vsugerovávám, že jsem pro ně už stará,“ krčí rameny.

Pak se přihlásila na inzerát hledající řidiče tramvaje. Podmínky uchazeče splnila a úspěšně absolvovala pětiminutovou jízdu na trenažéru. „Tam mi nic neřekli, ale následně mi po telefonu paní oznámila, že ‚za nás ne‘. Ptala jsem se jí proč, když jsem vše splnila. Opět zopakovala větu, že ‚za nás ne,“ vypráví Jana. Přesto se zaměstnankyně dopravního podniku doptávala, v čem je problém. Jana argumentovala tím, že přece vídá i staré řidiče autobusů nebo tramvají, tak proč ona neprošla?

„Ona odpověděla, že oni tam ale pracují už dlouho. A tím se vlastně prořekla. Nové staré lidi prostě nechtějí. Takže tak…,“ pokrčí opět Jana rameny.

Janin příběh není pracovníkům Úřadu práce v Moravskoslezském kraji ničím neznámým. Spíš naopak. „Osoby starší 50 let patří v našem kraji často do kategorie dlouhodobě evidovaných nezaměstnaných. Ke konci května 2024 tvořili přes 40 procent všech uchazečů o zaměstnání. Celostátně je to kolem 36 procent,“ uvádí mluvčí Úřadu práce Martin Bušo.

Navíc lidé s méně využitelným vzděláním či praxí, případně se zdravotním omezením, které je omezuje v práci, to mají prý v předdůchodovém věku s hledáním práce ještě složitější.

„Z pohledu vzdělanostní struktury je největší podíl těchto osob se středním odborným vzděláním bez maturity (48,7 %) a pak bez vzdělání, neúplným základním a základním vzděláním (27 %),“ dodává Martin Bušo. Obecně podle něj platí, že čím je člověk starší, tím obtížněji nachází vhodné pracovní uplatnění.

„Moravskoslezský kraj se dlouhodobě vyznačuje nesouladem mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Na jedno volné pracovní místo v kraji připadá 3,8 uchazeče, zatímco v okrese Karviná je to 10,1 místa nebo v okrese Bruntál 6,4 místa,“ dodává mluvčí.

„Lidé 55+ mají dnes šanci najít práci zejména v sociálních službách, v oblasti hlídání dětí, v dopravě (řidiči) a v dalších oborech, ve kterých zaměstnavatelé obtížně hledají zaměstnance,“ vyjmenovává Martin Bušo.

Jana namítá, že realita na pracovním trhu je pro „staré“ trochu jiná.

„Jak jsem říkala, vize je to hrozná. Ještě mi do důchodu zbývá osm let a čtyři měsíce a hrozně ráda bych je strávila v práci, kterou budu mít ráda. Jsem zvyklá pracovat,“ zdůrazňuje Jana.

„Nejenže přibývá zdravotních neduhů, ale také ubývá sil. Když manuálně pracující člověk v tomto věku přijde po osmi hodinách práce domů, moc dalšího toho nezvládne. Nevím, jak si politici představují, že budeme pracovat do 67 let. To opravdu nevím. A nemluvím za sebe. Stačí se začíst do facebookových skupin lidí 60+. Všechny nás to trápí,“ dodává Jana.

Aktualizace: Těsně před uveřejněním textu získala paní Jana práci jako pokojská v ozdravovně. Na svých slovech by prý ale nic neměnila.