„Všichni to na mně vidí.“ Po sedmi měsících vězení na svobodě

Chvíli trvalo, než si Magdalena dodala odvahu na nástupišti pražského metra. „Jejda. Ježíšimaria,“ zaúpěla, když souprava dorazila do stanice a ukázalo se, že je přeplněná lidmi.

Pro většinu cestujících normální páteční špička v Praze. Pro 25letou Magdalenu, která ten den ráno po sedmi měsících opustila vězení, ale velké množství lidí představovalo hraniční situaci. Jednu z mnoha, které musela první den na svobodě absolvovat, aby návrat do společnosti zvládla.

Redakce Seznam Zpráv sledovala, jak překonávala nástrahy prvních hodin po výkonu trestu, a v patách bude mladé ženě i v následujících týdnech, aby zdokumentovala, jakým problémům lidé po propuštění z vězení čelí.

Měsíčně vychází z vězení několik stovek lidí. Například v březnu jich bylo podle statistik vězeňské služby 848, z toho 87 žen. Statisticky se ovšem více než polovina do vězení opět vrátí.

Podle statistické ročenky za rok 2021 není více než 65 procent vězňů za mřížemi poprvé. U žen je šance na opětovné začlenění do společnosti trochu vyšší – statisticky se vrací do vězení zhruba 45 procent.

V prvních chvílích na svobodě přitom Magdalena prožívala i další mimořádné okamžiky. Zarazila se u svého odrazu ve velké skleněné vitríně. „Takhle se vidím po dlouhé době poprvé,“ vysvětlovala, když se pozorovala. Pak popsala, že ve vězení byla dovolená jen malá zrcátka na líčení, ve kterých člověk nevidí celou svou postavu.

Mladá žena také přiznala, že bojuje i s vlastním pocitem, že je vězením „ocejchovaná“. „Já si připadám, že to na mně všichni vidí,“ svěřila se.

I takové okamžiky, nejistoty a obavy mohou pro čerstvě propuštěného znamenat svobodu. „Pořád si to neuvědomuji. Loučila jsem se s holkami a jsem najednou tady,“ odpověděla mladá žena na přímou otázku na svobodu.

Později, cestou v metru, Magdalena odmítla myšlenku, že je hezké, že se dostala na svobodu zrovna na jaře. „Víte, mně je úplně jedno, kdy se to stalo, ale jsem ráda, že jsem venku,“ reagovala přímě.

Jednou z nejpalčivějších prvních nástrah přitom se štěstím a pomocí prošla hned v úvodu. Z vězení měla kam jít – získala lůžko v azylovém domě. „Výhoda je, že Magdalena může spát na horní palandě. Kdyby měla pohybové omezení, bylo by to horší, hůře se takové spaní do začátku najde,“ vysvětlila Seznam Zprávám Jana Thálová, mentorka a vedoucí vězeňského týmu z organizace Mezinárodní vězeňské společenství, která mladou ženu po propuštění v Praze vítala a bude jí pomáhat s návratem do života.

Magdalena není skutečné jméno mladé ženy po výkonu trestu. Redakce Seznam Zpráv ho po dohodě s ní pozměnila, aby mohla mluvit otevřeně a bez obav, že ji spolupráce s novinářem může uškodit v její nově vytyčené cestě.

Vězení ji totiž utvrdilo v přesvědčení, že teď už nesmí ve svém životě dělat chyby. „Četla jsem knížku, ve které byla myšlenka, že se člověk dostává do situací podle toho, jaký je a v jakém okolí se sdružuje, takže si to, co se mi stalo, zasloužím. A chci to teď skutečně změnit,“ vypráví žena.

„První si samozřejmě najdu práci,“ pravila rozhodně a dodala, že ve vězení člověk nedělá nic jiného, než přemýšlí.

Jana Thálová se snaží naděje mírnit. „Většinou to není jednoduché. Vybíráme pozice, kde zaměstnavatelé nechtějí čistý trestní rejstřík,“ popsala s tím, že výběr pracovních příležitostí je kvůli tomu dost omezený. Lidé vycházející z vězení nemohou například pracovat s penězi, a tak nepřipadá v úvahu třeba prodavačka na kase v supermarketech, a propuštěné proto často končí například ve skladech.

O Magdaleně ale odbornice z Mezinárodního vězeňského společenství mluví s nadějí – má prý „našlápnuto“, a to díky svému velmi mladému věku i proaktivnímu přístupu a touze svůj osud změnit.

„Byla jsem na pavilónu A v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. Přistupují tam k vám, že máte šanci na návrat,“ doplnila Magdalena. Právě ve vězení se i potkala s mentorkou Janou Thálovou.

Magdalena nastoupila do vězení loni na konci léta. Důvod nejdříve vysvětlila stroze jako poškození cizí věci.

Podle jejího vyjádření doplatila na aktivity party, se kterou trávila čas, když jí bylo kolem osmnácti. „Bývalý přítel sprejoval. Poškodil budovy například energetických firem a podobně, celkově se škoda vyšplhala na 250 tisíc korun,“ líčila Magdalena, podle níž se částka rozdělila mezi pět účastníků, které podle kamerových záběrů policie identifikovala.

Mladá žena svoji část dluhu zaplatila, i když po soudem stanovené lhůtě. Jenomže se nepodařilo uhradit celou vzniklou škodu, a tak nakonec putovala do vězení.

Jana Thálová v obecné rovině její případ potvrdila. „Nemá důvod lhát a takové případy se dějí,“ uvedla.

„Já jsem svůj díl škody zaplatila, ale ostatní nejspíš ne. Byla jsem strašně vzteklá,“ svěřila se Magdalena a dodala, že ve vězení si uvědomila, že zloba nic nezmění.

Právě i s pocitem zloby se Jana Thálová snaží pomáhat Magdaleně vyrovnat. „Ta zloba, ta vás sžírá, ale v ničem nepomáhá. Musíte udělat tlustou čáru,“ řekla sociální pracovnice.

Magdalena má i vedlejší motivaci k nápravě svého života: „Možná, že když to všechno zvládnu a odpracuji si to, tak mě zase táta příjme.“