„Volby mě stojí tisíce a hodiny v letadle.“ Co by změnila korespondenční volba

Když chce Blanka Jeetendra Varma odevzdat svůj hlas ve volbách, musí strávit celý den cestováním. Pochází z Prahy, žije ale v indické Bombaji.

„Zastupitelství máme jen v Dillí. Pro mě jsou to jsou dvě a půl hodiny čistého letu, plus musím být o dvě hodiny dřív na letišti. Ambasáda je od letiště daleko, jinak než taxíkem se na ni nedostanu,“ popisuje složitou cestu.

Korespondenční volba by jí proto ušetřila velké množství času i peněz. „Ve finále mě jedno hození lístku do urny vyjde třeba na šest nebo sedm tisíc korun,“ odhaduje. Přesto se do indické metropole kvůli volbám několikrát vydala.

Aktuálně nastavený systém podle ní vyřazuje ty, kteří nemají moc peněz. „Je tu hodně studentů – mladých lidí, kteří by měli rozhodovat o své budoucnosti. Neměli by být penalizovaní, aby museli kvůli volbám utrácet svoje peníze,“ myslí si.

Stejně vidí situaci Jan Wünsch, který bydlí také v Indii. Od hlavního města, tedy i nejbližšího velvyslanectví, to je ale 2000 kilometrů. „To by znamenalo alespoň týdenní výlet spojený se značnými finančními náklady. Na to nejsem dost bohatý,“ konstatuje.

Pokud je v době voleb v Česku, chodí k nim pravidelně. „Protože si vážím demokracie, jsem zásadový volič. Pokud jsou volby na jaře či na podzim, snažím se v tu dobu být v Praze. Myslím, že jsem je nikdy nevynechal,“ tvrdí.

V Indii je pro něj ale volit nereálné. „Absence možnosti vzdálené volby mě extrémně trápí. Cítím se být proto zásadně krácen na svých občanských a politických právech,“ kritizuje.

Korespondenční volbu by uvítala i Hana Vacková, která žije v americkém Bostonu. „V zahraničí se identifikuji jako Češka, mám tedy rozhodně zájem na tom, jak se Česko prezentuje v zahraničí, kdo nás reprezentuje a vede. Někteří máme taky plány se v budoucnu vrátit do Česka. Máme tam rodinu, majetky. Takže i když tam nejsme, stejně se nás politika dotýká,“ shrnuje.

Přestože jsou pro ni volby důležité, pokaždé se k nim nedostane. Nejbližší konzulát je totiž v New Yorku. Cesta vlakem mezi oběma městy trvá přibližně čtyři hodiny.

„Připočtěte čas, než se dostanete na konzulát a další čtyři hodiny na cestu zpátky. Člověk tím zabije celý den,“ popisuje.

Jízdenky ji vyjdou na nejméně 200 dolarů, tedy přibližně 4500 korun. Pokud se chce voleb účastnit, zpravidla si navíc musí vzít dovolenou. „Když jsem to vysvětlovala svým kolegům, nechápavě na mě koukali. Pro Američany v zahraničí je to jenom otázka poslání volebního lístku obálkou a tím to končí,“ popisuje.

Přesto tento „celodenní výlet“ několikrát podnikla. Naposledy svůj hlas odevzdala loni v prezidentských volbách. „Bylo to díky tomu, že volby jsou v lednu. V prosinci, kdy končí lhůta na vyzvedávání voličských průkazů, jsem zrovna byla v Česku na vánoční svátky,“ vysvětluje.

Bez voličského průkazu lze volit také. Je nicméně třeba se nejdřív zapsat do zvláštního sezamu voličů v zahraničí.

„Neměla jsem jasno, jak dlouho v zahraničí budu žít. Kdybych se registrovala v New Yorku, ale potom se třeba přestěhovala na západní pobřeží, administrativa by zase narostla. Ten proces je zdlouhavý a není moc transparentní,“ vysvětluje Hana Vacková, proč se do seznamu nezapsala.

Zároveň zdůrazňuje, že jí na české politice záleží. „Někteří na to nahlíží tak, že jsme si vybrali život v zahraničí, tak ať se už nepleteme do zájmů Česka. Ale zájmy Česka jsou pořád i naše zájmy,“ komentuje.

„Vzhledem k současnému nastavení systému momentálně komfort rozhodně nepociťuji,“ podotýká. Naráží tak na slova Karla Havlíčka (ANO), který opakovaně uvedl, že „korespondenční volba zvýší komfort lidí žijících v zahraničí.“

V Americe volí pravidelně i Zdeněk Kašpar. Část roku tráví v Česku, část v Arizoně. Korespondenční volbu ale nechce. Bojí se totiž jejího zneužití.

„Na jednu stranu je fajn to udělat jednoduché, na druhou stranu záleží, jaké to bude mít konsekvence,“ přemítá. „Stává se, že vám nějaká nevládní nezisková organizace zaklepe na dveře a řekne: ,Dobrý den, my vám jdeme pomoct s volbami.‘ Je to samozřejmě nelegální, ale děje se to,“ popisuje svou zkušenost ze Spojených států.

Lepším řešením by proto podle něj bylo zvýšení počtu volebních místností. Tu nejbližší má v současné době v Los Angeles. Během voleb pak pravidelně podniká více než pětihodinovou jízdu autem, aby svůj hlas do urny odevzdal.

„Vnímám to jako tak velkou zodpovědnost, že si prostě na to ten čas udělám. Rozhoduje se o směru, kterým stát půjde a to pro mě strašně důležité,“ vysvětluje. „Je navíc zaručené, že mi nikdo nekouká přes rameno a nikdo mi neradí,“ dodává.

Jiný pohled má Kateřina Hylasová-Wallen. Podílet se na volbách chce, dlouho to pro ni ale bylo nereálné.

Sedmnáct let totiž strávila v Seattlu, nejbližší ambasáda pro ni byla v Los Angeles. „Je to sice jenom hodina a půl letu, ale pochopitelně zadarmo to není. Člověk tam musí letět několikrát – musí se zaregistrovat, některé volby jsou dvoukolové. Létat sem a tam není reálné. S dětmi to nejde už vůbec,“ tvrdí.

Nyní pro ni budou volby jednodušší, protože se přestěhovala do Dubaje ve Spojených arabských emirátech. „Ambasáda je v Abú Dhabí, což je jenom asi hodina a půl autem,“ říká s tím, že tuto vzdálenost je odhodlaná v nejbližších volbách překonat.

Pozastavuje se ale nad slovy opozice o komfortu v případě schválení korespondenční volby. „Přijde mi to docela urážlivé vůči těm Čechům, kteří se do Česka chtějí vracet a které politika zajímá,“ myslí si.

„Čtu zprávy, jezdím tam pravidelně na léto, starám se o to, aby moje děti měly k České republice vztah, mluvily česky. Jednou se tam plánuju vrátit,“ dodává.

S korespondenční volbou má navíc zkušenosti. Má české i americké občanství, poštou proto volí pravidelně. „Všechno vám přijde do schránky, odškrtáte, co chcete, dáte lístky do obálky a můžete je hodit buď k sobě do schránky anebo do speciálních schránek ve městech. Je to jednoduché,“ chválí si.