Vodohospodář: Ideální je v záplavových územích nestavět, praxe je obtížnější

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

S predikcí rozsáhlých povodní, které mají Česko zasáhnout v nejbližších dnech, se otevírá i debata nad výstavbou v záplavových oblastech. V těch se sice smí za naplnění určitých podmínek stavět, nicméně je potřeba počítat s riziky i náklady spojenými s protipovodňovými opatřeními.

Jaké náležitosti musí stavby splňovat a proč se v Česku staví i na pozemcích, které spadají do rizikových oblastí, popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Aleš Dráb, vedoucí ústavu vodních staveb Vysokého učení technického v Brně.

Pokud budu chtít stavět v záplavové oblasti, jaké požadavky musí stavba splňovat?

Problematika výstavby v záplavových územích je hodně individuální, základní pravidla upravuje vodní zákon, který definuje aktivní zónu záplavového území a záplavové území jako takové, přičemž v aktivní zóně území je jakákoliv výstavba prakticky vyloučená – kromě vodohospodářských staveb a významnějších staveb dopravně-technické infrastruktury.

Ve zbytku záplavového území je to pak stavba od stavby. Způsob výstavby tam může upravit buď vodoprávní úřad, který si nastaví individuální pravidla, anebo je možné to upravit například regulačním plánem. Ale paušálně pro celé území České republiky pravidla nastavená nejsou.

Nicméně hlavní kritérium pro to, abyste mohla umístit stavbu do záplavového území, je, že musíte prokázat, že negativně neovlivníte odtokové poměry. To znamená, pokud se tam vaše stavba umístí, tak že nezhorší stávající stav v okolí.

Co konkrétně si pod tím můžu představit?

Většinou se to prokazuje pomocí modelů, kdy se nasimuluje průběh povodně stávajícího stavu, potom se do modelu vloží navrhovaná stavba a nasimuluje se stav po umístění té stavby a zjišťuje se, jestli nezvýší úroveň hladiny ve svém okolí nebo jestli tam nedojde ke zvýšení rychlosti proudění vody a podobně. Na základě těchto výsledků se potom stanoví, jestli plánovaná stavba stávající stav nezhoršuje a jestli je možné ji tam umístit.

A tohle kritérium musí splňovat, předpokládám, všechny typy staveb, ať už jde o bytový dům, nebo nebytové prostory?

Ano. Jinak většinou v rámci povolovacího řízení už jsou stavebníkům doporučována určitá základní pravidla pro tu konkrétní stavbu. Doporučuje se například, aby byla obytná podlaží umístěná s určitou rezervou nad povodňovou hladinou Q100. Nedoporučuje se budovat podsklepení, popřípadě aby tam nebyly citlivé technologie, jako je vytápění a podobně. A u prostor, kde se budou vyskytovat lidé, je samozřejmě důležitá i otázka evakuace. Takže existují základní pravidla, která mají za cíl minimalizovat škody, pokud by náhodou došlo k zaplavení stavby.

A napadají vás ještě nějaké další důležité parametry?

Na ty musí myslet hlavně projektant, počítat s tím, že s určitou pravděpodobností se ta stavba může ocitnout pod vodou, a tomu by měl přizpůsobit celé konstrukční řešení objektu. Takže třeba části, kde se předpokládá zaplavení, se například navrhují železobetonové.

Musí se taky uvažovat nad tím, aby nedošlo k úplnému odplavení stavby, čili asi nebude vhodné na taková území umisťovat třeba dřevostavby a podobně.

Dá se říci, jestli jsou některé záplavové oblasti rizikovější než jiné?

Z Evropské povodňové směrnice pro nás vyplývají různé povinnosti. A jednou z nich je i zpracování map povodňového nebezpečí a povodňových rizik. Tady tyto mapy jsou veřejně dostupné na internetu, je to zpracované pro vybrané úseky vodních toků a součástí těchto map je i rozdělení záplavového území do několika zón z hlediska povodňového ohrožení.

Čili tam se může každý podívat a zjistit, kde leží jeho zájmová oblast a jaká doporučení z hlediska umisťování objektů tam jsou. Je tam vymezených několik zón: nízkého ohrožení, středního a zbytkového a pak zóna s vysokým ohrožením, u které je doporučení tam vůbec neumisťovat žádné objekty.

A staví se v Česku v posledních letech i v těch zónách, kde je riziko vysoké?

O tom nemám přesnou statistiku, ale současná legislativa tomu v podstatě nijak zásadně nebrání. V podstatě jediná významná restrikce, která omezuje nebo zakazuje výstavbu, je právě aktivní zóna. Podle aktuálních pravidel již aktivní zóna kompletně zahrnuje oblasti s vysokým ohrožením. Mimo ni je to vždycky věc individuálního posouzení odtokových poměrů a je na zvážení stavebníka, jestli je ochoten do toho rizika jít i s tím, že jeho stavba bude případně zaplavená.

Mají v sobě nově vybudované stavby v záplavových oblastech zabudovány nějaké specifické protipovodňové prvky?

Může jich být hned několik. Jednak je to samotné konstrukční řešení, tedy vhodná volba materiálu. Pak při povodních působí na daný objekt určité zatížení, se kterými je potřeba počítat. Ta stavba tudíž musí být naddimenzovaná na zatížení v případě zaplavení.

A potom projektant stavby většinou navrhuje i individuální protipovodňová opatření, která mají obvykle charakter mobilních prvků. Konkrétně může jít třeba o hrazení, typicky se to používá, pokud má daný objekt například vjezd do podzemních garáží, tak se použije takový prvek, aby nedocházelo k zaplavování.

Lze asi předpokládat, že na většině záplavových oblastí budou například levnější stavební pozemky než v oblastech, kterým záplavy nehrozí. Nicméně, jaký je tam vaší perspektivou poměr rizik a benefitů?

Je to přirozeně spíš otázka na potenciálního investora, aby si zvážil, jaká rizika mu hrozí, aby počítal s tím, že bude mít vyšší náklady na pojištění té nemovitosti, pokud mu ji pojistí, a zda to po ekonomické stránce dává celé smysl, či nikoliv. Musí zvážit, jestli se mu vyšší náklady na realizaci té stavby vyplatí. V některých případech – například při umisťování těch staveb – je součástí i vybudování protipovodňových opatření, která mají stavbu ochránit, což může představovat další komplikaci.

Setkáváte se v praxi s příklady výstavby v rizikových oblastech?

Takových staveb je celá řada, asi bych teď těžko vypíchl jen některé. Ale třeba Brno má poměrně rozsáhlá záplavová území, kde se stále umisťují nové stavby.

A jak na to nahlížet? Dává taková výstavba smysl?

Zvyšovat potenciál povodňových škod samozřejmě není vhodné, ale pokud se podíváte třeba právě na Brno, tak tady jsou záplavová území před realizací protipovodňových opatření skutečně rozsáhlá, a výstavbu tudíž nelze dost dobře plně omezit, protože se to týká i centra. Ty oblasti jsou zkrátka široké, takže v takových případech je potom potřeba hledat vhodný kompromis.

A to se týká celé řady dalších obcí, které mají omezený prostor pro rozvojové plochy. Samozřejmě ideální by bylo v záplavových územích vůbec nestavět a nezvyšovat tam potenciál škod. Ale v praxi je to často obtížně realizovatelné a pak je potřeba najít řešení, které potenciál škod sníží na minimum.

Když se podíváte na protipovodňová opatření, která se v Česku za uplynulých 20 let podařilo implementovat, máte pocit, že jsme udělali pokrok?

Pokud si vezmeme jako hranici rok 1997, tak změny jsou hodně zásadní a pokrok je obrovský.

Asi bych to rozdělil do dvou kategorií, protože my protipovodňová opatření rozdělujeme na dva základní typy, na tzv. protipovodňová opatření technická, to jsou ta opatření, která vidíte například podél vodních toků, jako jsou ochranné hráze, zdi, různé typy nádrží a podobně. A pak je velká skupina netechnických opatření, což jsou opatření typu například hlásná předpovědní povodňová stopa a územní plány, vymezování například záplavových území a tvorba map nebezpečí, rizik a podobně. A v obou tady těchto kategoriích je posun opravdu výrazný.

A vidíte naopak nějakou oblast, kde pokrok nebyl tak velký, jako by měl být? Určité slabé místo z hlediska ochrany před povodněmi?

Obecně je problém s realizací větších staveb, jejichž příprava se pohybuje v řádech desítek let. A týká se to hlavně vodních nádrží, kde je doba přípravy opravdu velmi dlouhá. Největším problémem při realizaci protipovodňových opatření je obecně většinou vypořádání majetkoprávních vztahů, protože se takové stavby dotýkají velkého množství pozemků, a potom řešení požadavků ze strany ochrany přírody.

V poslední době z úst klimatologů poměrně často slýcháme, že v důsledku klimatické změny bude v souvislosti s počasím docházet k extrémním jevům. Proto mě zajímá, jestli lze s nárůstem rizika současně předpokládat, že i kvalitní systém protipovodňové ochrany bude stále větší prioritou?

Na to se obtížně hledá odpověď. Problematice protipovodňové ochrany se vodohospodáři věnují systematicky a řeší to průběžně i s přihlédnutím na klimatické změny.

Jako problematickou vnímám spíš kolísavou politickou podporu protipovodňové prevence, která je samozřejmě nejvyšší v době, kdy se něco děje. Ale lidská paměť je krátká, a čím delší čas od poslední povodňové události, tím nižší je politická podpora opatření. Což brzdí koncepční řešení i pokrok v této oblasti.