Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
První požár elektromobilu v hromadné garáži v Česku je dokonalým příkladem, proč chtějí hasiči s nástupem nových technologií změnit systém. Seznam Zprávy popisují případ, a z něj vyplývající ponaučení, krok za krokem.
Loňský čtvrtý květen, den svatého Floriána, svátek všech hasičů. Šéf těch pražských Luděk Prudil byl na svátečním posezení s kolegy. Ve 23:56 mu do mobilu přišla zpráva. Ve druhém podzemním podlaží administrativní budovy v Bělehradské ulici bylo spuštěno požární čidlo. Nic zásadního.
„Nevěnoval jsem tomu pozornost, takových zpráv nám chodí ročně tisíc. Většinou se jedná o planý poplach,“ vzpomíná.
O čtyři minuty později dorazila k budově jednotka. Hasiči místo prohledali, ale nic. Až na kamerách si všimli jemného bílého dýmu vycházejícího z elektroautomobilu (Jaguár I – PACE) připojeného k dobíjecí stanici v prvním podzemním patře garáže.
Následující průběh byl velmi rychlý. V 00:08 se ozvala exploze. Auto začalo hořet a garáž se ihned zaplnila černým kouřem. Na místě byla nulová viditelnost a hasiči se orientovali pouze pomocí termokamer. Podařilo se jim odpojit jaguára od nabíječky. Vzápětí volali centrálu s žádostí o pomoc několika dalších jednotek a chemiky.
K administrativní budově v Bělehradské se sjely desítky hasičů s velkým množstvím techniky.
„Operační středisko vyhlásilo druhý poplach. Když jsem to na mobilu viděl, tak mi bylo jasné, že to je vážné. Vyrazil jsem do kanceláře, převlékl slavnostní uniformu na bojovou a jel na místo,“ popisuje ředitel pražských hasičů. Proč?
„Požár elektroauta v garáži je strašák. Znali jsme to pouze ze zahraničí. Je to velmi komplikované. V daný moment nezachraňujeme auto, to je odepsané, ale auta vedle, aby nedošlo k řetězové reakci. Ale hlavně jde o záchranu budovy. Při požáru dochází k obrovské teplotě, která by mohla poškodit konstrukci, a také k úniku extrémně nebezpečných zplodin,“ vysvětluje specifikum požáru trakční baterie v elektroautě Luděk Prudil.
Nastupuje cobra
Nejprve museli hasiči vyřešit odvod kouře, aby na práci vůbec viděli. Do podzemní garáže nevedla cesta, ale auta tam jezdila výtahem, což byl problém. „Odsávač kouře nebyl moc účinný, takže jsme využili právě výtahové šachty a díky kouřovému efektu stoupaly zplodiny nahoru do ulice,“ popisuje Luděk Prudil, jak se jim podařilo alespoň trochu zlepšit viditelnost při zásahu.
A pak samozřejmě uhasit plamenný požár trakčních baterií v podvozku jaguára, které ovšem hoří i bez přísunu kyslíku. To se dělá pomocí takzvané cobry, což je speciální technika řezání pomocí vodního paprsku, které se dělá zvnitřku kabiny hořícího auta.
„To musíte mít polovinu těla ve vozidle a tím paprskem řezat spodní část auta, abyste se skrz sedačky dostali k baterii a tu rozřezali na kusy, chladili ji a ztlumili tu reakci,“ popisuje Prudil.
Teplota byla tak vysoká, že hasiči, co řezal s cobrou, tepelně zdegradoval hasičský třívrstvý nehořlavý oděv na rukách.
V praxi zásah vypadal tak, že jeden až dva hasiči „řezali“ s cobrou a další dva týmy ochlazovaly auto i samotné hasiče. To vše během plamenného hoření. Týmy se střídaly zhruba po deseti, dvanácti minutách. Podle „minutovníku“, který si hasiči k této události vypracovali, trval proces odvětrávání, řezání, chlazení a konečného uhašení plamenů přesně hodinu a pět minut.
„Teplota byla tak vysoká, že kolegovi, který řezal s cobrou, tepelně zdegradoval hasičský třívrstvý nehořlavý oděv na rukách. Po požáru jsme ho museli vyhodit,“ ukazuje Prudil fotografii obleku. Hasič musel kvůli nebezpečným zplodinám vyhodit i ochranné kukly a složité bylo i čištění helmy.
Jediná cesta ven? Výtahem
Následovala fáze dvě: dostat vozidlo ven, protože stále hrozilo, že baterie opět vzplanou. Jedinou cestu představoval výtah za pomoci podvozků. Elektroauto je výrazně těžší než standardní vozy, takže se jich několik rozlámalo a kolečka byla rozleptána žíravinou z baterie. Starosti dělal hasičům také úzký výtah, kam se s podvozky nevešli.
Vyproštění auta z garáže zabralo další hodinu. Na ulici bylo pomocí hydraulické ruky naloženo do speciálního kontejneru a odvezeno mimo centrum města. Ve 03:28 hodin byl vůz kompletně zaplaven osmi kubíky vody.
Elektromobil musí být po uhašení uložen ve vodní lázni minimálně 72 hodin.
Suma sumárum: likvidace prvního požáru elektroauta, respektive trakčních baterií v hromadných garážích, trvala tři a půl hodiny a účastnily se jí desítky hasičů z pěti stanic. Vyšetřování prokázalo, že ohnisko bylo v oblasti podlahy přední části vozu, kde je umístěna baterie a měnič napětí. Nabíjecí kabel a zásuvka nabíjení byly bez známek plamenného hoření.
„Zásah však skončil až o osm dní později, kdy jsme vozidlo vytáhli z kontejneru a předali majiteli. Standardem bývá, že musí být ponořeno ve vodě alespoň 72 hodin, aby byla jistota, že se baterie opět nerozhoří,“ upřesňuje šéf pražských hasičů.
A ještě zdůrazňuje, že vše mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby neměli několikanásobné štěstí.
„V budově byl funkční EPS (elektrická požární signalizace) systém, spustily se sprinklery (aktivní metoda protipožární ochrany) a budova je kousek od naší hasičské stanice, tedy jsme tam byli velice rychle. Požár navíc nastal večer, mimo pracovní dobu a garáž byla skoro prázdná. Kdyby toto všechno nebylo, zásah by byl úplně o něčem jiném,“ upozorňuje.
Proto i on se přimlouvá za to, aby vyhláška, kterou hasiči v souvislosti se stoupajícím počtem elektroaut a jejich nabíjením v garážích momentálně připravují, usnadnila co nejvíc práci s likvidací požáru.
„A bude hůř, až současná elektroauta budou stárnout. Čím starší, čím víc cyklů rychlonabíjení budou mít za sebou, tím vyšší je technické riziko, závad, a tedy požárů. A rychlonabíjení v garážích je tou nejrizikovější fází,“ uvádí Prudil. Funkční EPS, sprinklery, odvod tepla a kouře, a pokud možno parkování co nejblíže východu, je podle něj základ.
„Lidé to dělají kvůli sobě a své bezpečnosti,“ krčí rameny. Příště prý tolik štěstí mít nemusejí.
